V pouhých devětadvaceti letech končí profesionální kariéru. Když Petr Vakoč v polovině října oznámil nečekaný krok, byl to pro skoro všechny šok. Cyklista stáje Alpecin-Fenix argumentoval, že už si splnil sny spojené s kolem a teď se těší na nové výzvy jako studium či byznys.
Za pár dní mu skončí smlouva a od 1. 1. 2022 bude oficiálně bývalým profesionálním cyklistou. „To je pravda, ale musím říct, že mi spojení bývalý cyklista pořád moc nejde přes pusu,“ říká Vakoč s úsměvem v exkluzivním rozhovoru pro WeLoveCycling.
Kolo rozhodně nepověsil na hřebík. Konec roku prožil na Mallorce a kondici má možní lepší než touto dobou vloni. Kromě toho studuje psychologii, má plány na podnikání, ale řeší i možné závodění v příštím roce. Nejen o těchto věcech hovoří Petr v následujícím rozhovoru.
Jak jste prožil předvánoční období s vědomím, že příští sezonu už nebudete jezdit jako profesionál?
Jsem na Mallorce a trénuju tady s dalšími českými cyklisty. Nakonec jsem pořád ještě profík a musím se hýbat. Vloni touhle dobou bych měl za sebou pět týdnů volna a už bych zase normálně trénoval na novou sezonu. Teď mám toho volna o něco víc, ale trénuji pořád stejně… Na Mallorce jsem v předvánočním období nebyl snad sedm let. Užíval jsem si super počasí a velké české skupiny. Lokalitu k přípravě využil Dan Turek, Petr Kelemen, Ondra Cink a další čeští bikeři.
A co vaše oblíbená Andorra? Budete tam jezdit pořád?
Apartmán mám dál pronajatý. Jde o moji srdcovku. Teď jsem byl několikrát na skialpech, přijel za mnou brácha, prostě paráda. Na kolo je Andorra fantastická, teď budu navíc moct i na normální lyže. Nestál jsem na nich několik let. Víc bydlet budu v Čechách, ale do Andorry se budu vracet.
Na místě je skvělá cyklistická skupina, že?
To je pravda. Naposledy ještě před mým odjezdem na Mallorku jsme jezdili s dvojnásobným mistrem světa Alaphilippem, Gesinkem (Jumbo Visma), Veronou (Movista) nebo Cortinou (Movistar). Všichni v Andoře bydlí. A když jsem s nimi byl nedávno na tréninku, tak jsem měl takový zvláštní pocit, že končím. Chvilku si budu muset zvykat. Ale v podstatě se nic nezměnilo. Trénovat s nimi můžu pořád, jen už se příští rok nebudeme potkávat na závodech.
Co vám třeba říká kamarád Julian Alaphilippe? Nerozmlouvá vám konec kariéry?
On mě chápe. Říkal, že je super, že spolu můžeme jezdit dál na kole a nepřemlouval mě. Věděl, že chci s profesionální cyklistickou skončit, že mám v životě i jinou motivaci. Na našem vztahu to, že skončím jako závodník, nic nezmění. Jsme kamarádi, píšeme si, voláme. A věřím, že to tak zůstane navždy.
Alaphilippa dobře znáte. Změnily ho dva tituly mistra světa z posledních dvou sezon?
Vůbec, je to stále stejný kluk. Pořád takový hračička na kole, uvolněný, pro každou kravinu. Člověk se s ním pořád směje. Jestli ho něco trochu změnilo, tak dítě. Trošku se uklidnil, rodina je pro něj hodně důležitá. Je vidět, že má doma super zázemí a užívá si to.
Jak si život teď užíváte vy?
Bezvadně. Víc se věnuji studiu psychologie. Začal jsem s tím vlastně už vloni díky spolupráci s Marianem Jelínkem, který dělá garanta psychologie pro manažery na Newton University. Já už měl v hlavě dřív, že bych chtěl něco studovat, a pak jsme se o tom bavili s Marianem. Přišlo mi to jako super nápad. Zatím mám bakalářské studium, vloni jsem dokončil první ročník a teď jsem zhruba v půlce studia. Dělám to dálkově, řada lekcí je online. Moc mě psychologie baví.
A co vaše další aktivity, o kterých jste hovořil hned po oficiálním ukončení kariéry?
To pořád platí. Zajímá mě oblast výživy, mentálního koučinku. Taky bude záležet na škole, třeba budu ještě pokračovat na magisterské studium. Zatím jsem ambasadorem různých značek, teď budu ambasadorem jednoho projektu v Praze, ale ještě o něm nesmím mluvit. Plánuji nějaké starty na příští rok, lákají mě třeba gravel závody. Teď se to nějakým způsobem finalizuje. Uvidíme, jak moc intenzivní vše bude, kolik závodů pojedu. Takže trénuji i kvůli tomu.
Budete závodit v barvách nějakého týmu?
Zatím je to předčasné, vše je ve fázi vymýšlení a jednání. Pořád platí, že by mě lákaly závody v Americe. Můj starší brácha Michal tam pracuje, takže bych u něj mohl bydlet. Teď tam vznikla nová série šesti závodů, kde je za celkové první místo 25 000 dolarů, ale vzali jen samé Američany. Ale vím i o dalších zajímavých závodech.
Kolikrát už vás napadlo, jestli jste neudělal chybu, že jste skončil?
Kdybych řekl že ani jednou, tak by to nebyla pravda. Spíš by mi přišlo zvláštní, kdyby mě daná otázka nenapadla. Ale vím, že jsem udělal dobře. Na silnici jsem dosáhl skoro všeho, co jsem chtěl. Odjakživa jsem měl hlavu nastavenou, že mám plno jiných plánů mimo závodění a ty teď realizuji. Určitě by bylo fajn jet znovu Tour nebo Giro, ale těším se na jiné věci. Rozhodnutí skončit nebylo unáhlené, spěl jsem k němu dlouho.
Jak tedy teď vypadá váš běžný den?
Vstanu, dělám věci do školy nebo jdu na kolo. Když jsem v Andoře, tak je ten režim skoro stejný, jako když jsem závodil. Pořád jsem v nějakém režimu, který jsem měl roky nastavený.
Hřešíte nyní jako bývalý profesionál více v jídle?
To ne, já fakt nějak moc neprasím. Rozdíl je v tom, že nejím gely, tyčinky a nepiju ionťáky. Jinak možná jím víc zdravě než jako cyklista. Na nějaká pečená kolena mě neužije… Když už chci hřešit, dám si pizzu, sushi nebo mexickou kuchyni.
Těšíte se na Vánoce? Užijete si je více s vědomím, že není třeba se omezovat?
Moc se těším, určitě budu doma v Česku s rodinou. Vánoce jsou pro mě nejoblíbenější část roku. Mám rád, když je celá rodina pohromadě. Dám si cukroví, užijeme si to. No a na Štěpána pojedu do Andorry, beru s sebou mladšího bráchu a kamarády.
