Táta Josef závodil na kole, maminka Jana (ještě pod dívčím jménem Jeřábková) je mistryní republiky v cyklokrosu i na horských kolech, cyklistice se věnují i oba bráchové. Není divu, že Kateřina Hladíková nevybočila z rodinné tradice a už několik let o sobě dává hodně vědět.
Na cyklokrosovém Světovém poháru v Táboře sedmnáctiletá závodnice mladoboleslavského Brilon Racing Teamu, kde dělá manažera její táta, skončila v souboji s absolutní špičkou těsně čtvrtá.
Katko, mohlo to vůbec dopadnout jinak, než že začnete jezdit ne kole?
Já odmalička dělala všechny možné sporty, kolo ne. Závodně jsem lyžovala, dělala jsem atletiku, rekreačně florbal nebo plavání. Ale na kole jsme jezdili s rodiči na výlety a po nějaké době jsem přišla na to, že mě kolo baví nejvíc. Asi ve dvanácti jsem proto přestala ostatní sporty dělat a od té doby se věnuji cyklistice. Je to pro mě všechno víc rodinné, mám tam hodně kamarádů.
U vás doma na kole jezdí úplně každý… Nejdál to zatím dotáhla maminka. Byla vaším vzorem?
Ze začátku určitě, i taťka. Dostala jsem od obou skvělé rady. Taťka býval dobrý sprinter na silnici, mamka uměla všechno, má řadu titulů. A oba jsou nějakým způsobem u cyklistiky pořád. Taťka u nás v týmu trénuje mladší kategorie a dělá manažera, mamka provozuje v Mladé Boleslavi největší spinningové centrum v Česku. I oba bráchové jezdí. Mladší Fanda už taky závodí, starší Pepa už spíš jen rekreačně, protože začal pracovat. Ale kolo je u nás vždy téma číslo jedna. Nejradši jsme, když vezmeme obytňák a odjedeme celá rodina někam na kola.
V týmu vás kromě táty vede i bývalý skvělý cyklokrosař Václav Ježek. Je to velký bonus?
Venca je přímo můj trenér a je skvělé, že mě vede člověk, který má spoustu zkušeností a hodně toho dokázal. Navíc je to dlouholetý kamarád rodičů a mě zná od porodnice Je to nejúžasnější trenér, můžu si s ním povídat úplně o všem. Navíc u nás jezdí i jeho syn. Véna junior je obrovský talent a jednou bude hodně dobrej… Nakonec to dokazuje už teď.
Co je ve vaší cyklistické kariéře prioritou? Cyklokros?
Začínala jsem spíš s horskými koly a silnicí, po dvou letech jsem přidala cyklokros. Chytil mě nejvíc a docela mi i šel, protože v poslední sezoně v kategorii kadetek jsem doma vyhrála všechny závody.
V roce 2020 rozjezd vaší kariéry přibrzdilo zranění. Co se přesně stalo?
Dva dny před Světovým pohárem v Táboře jsem při tréninku spadla a přetrhla jsem si vazy v rameni. Sezona pro mě skončila. Trvalo tři měsíce, než jsem zase mohla něco začít dělat. A návrat nebyl úplně jednoduchý. Byla jsem rozleželá, užívala si volno s kamarády a dělala to, na co cyklista normálně nemá moc času. Ale ráda jsem se zase vrátila do normálního cyklistického procesu. Život sportovce mě baví daleko víc než život povaleče. V rámci tréninku jsem jela nějaké závody na biku i na silnici, ale brala jsem to jako přípravu na cyklokros. Věděla jsem, že po úrazu to půjde pomalu.
Ale cyklokrosová sezona vám vychází hodně dobře.
V prvním závodě na Německém poháru jsem byla třetí ve světové konkurenci. Pak jsem dost marodila a nebylo to úplně ono, vyšel mi až světový pohár v Táboře.
Jak s odstupem hodnotíte čtvrté místo na domácí trati?
Neskutečný zážitek. A to mi chyběl kousíček na třetí místo. Vůbec jsem nechápala, co se děje, navíc v Táboře byla fantastická atmosféra. Prostě mi to sedlo a já si závod před skvělou kulisou užívala. V tu chvíli mi bylo úplně jedno, že nejsem třetí, ale s odstupem několika dní vím, že jsem něco mohla udělat trochu jinak. Ale výsledek byl i tak skvělý a nakopnul mě do další dřiny. Po Táboře jsem byla na vlně, že bych furt trénovala.
Do budoucna budete nadále preferovat cyklokros?
Určitě ano, ale dost mě baví i silnice a na biku chci taky něco objet. Kluci jako van der Poel, Pidcock nebo van Aert nám ukazují, že to jde docela dobře. Hlavně kros a silnice, na silnici bych se ráda prokousala do nároďáku, abych měla šanci na lepší závody.
A co dlouhodobé sny?
Asi jako každý… Ráda bych jednou byla mistryně světa, podívala se na olympiádu. Člověk musí mít nějaké sny a ty nejvyšší ambice.
Máte vůbec kromě kola čas na další aktivity?
Studuji v Mladé Boleslavi hotelovou školu, jsem ve třetím ročníku. Vycházejí mi vstříc kvůli tréninků i závodů, vždy školu doženu. Zatím studium zvládám v pohodě. Když mám nějaké volno, jsem ráda doma a odpočívám u nějakého seriálu na Netflixu nebo si poslechnu dobrou hudbu. A taky chodím se sestřenkou na procházky s pejsky.
Přiblížíte program na nadcházející týdny?
Vánoce budou s celou rodinou v obytném voze. Pět dnů před Štědrým dnem jedu Světový pohár v Namuru, pak budu doma, ale den před Vánoci odjíždím do Belgie, kde mě čekají čtyři závody včetně Světových pohárů v Dendermonde a Hulstu. Štědrý den oslavíme doma před odjezdem, a pak budeme všichni spolu v Belgii. Ale rozhodně nám to nevadí, obytňák máme jako druhý domov. No a v závěru sezony bych ráda startovala na mistrovství světa.
