Začalo to poznámkami na papíře. Bývalá profesionální závodnice Katarína Tóthová po skončení aktivní kariéry na sjezdařských a fourcrossových tratích začala předávat své zkušenosti jako instruktorka a její vlastní postřehy k technice jízdy na horském kole nakonec vydaly na celou knížku Bike instruktor: příručka pro začínající bikery a bikerky. Podporu na její vydaní dvojnásobná česká mistryně aktuálně shání v kampani na platformě Hithit (https://www.hithit.com/cs/project/9775/bike-instruktor-prirucka-pro-zacinajici-bikery-a-bikerky).
Jak vznikla myšlenka sepsat knížku s názvem Bike instruktor: příručka pro začínající bikery a bikerky?
Nosila jsem nápad v hlavě už delší dobu. Přišlo mi totiž, že dostupná produkce je zbytečně rozvleklá, a tak jsem si na své kurzy začala dělat vlastní poznámky. A když se mi jich shromáždilo víc, tak mě napadlo složit je do knížky. Svou roli v tom ale sehrálo i mé blízké okolí. Scházely se u mě ohlasy, že by takovou knížku lidé kolem mě měli rádi doma.
Lze zvládnout psaní knížky se třemi dětmi?
Někdy to bylo o nervy. Dokud nejmenší nechodil, tak to šlo. Pak to občas trochu drhlo a děti se někdy musely smířit s párkem k obědu, nebo třeba úklid musel počkat. Ale myslím, že bude ještě dost času to všechno vynahradit.
Pro koho je knížka určená? Směřujete na bikery obecně, nebo podle disciplín?
Chtěla jsem, aby to bylo pro kohokoliv na kole v terénu. Aby věděl, v jaké pozici být při jízdě z kopce, přes kořeny apod. A aby třeba ženy neměly strach z toho, že je to něco těžkého. Kolo není primárně nebezpečné. Já sama jsem se zprvu taky bála. Postupné získávání zkušeností ale přináší jistotu.
Techniky z knihy jsou přenositelné do mnoha MTB disciplín. Kde si momentálně užijete na kole nejvíc?
Nejvíc mě teď asi baví singletrail centra. Není to žádný hardcore sjezd – i když samozřejmě záleží na rychlosti, jakou si dovolíte kolo pustit. Já mám bohužel už deset let problémy s rameny a tak musím jezdit na jistotu, nemůžu se dostat do situace, kdy by se mi kolo vysloveně splašilo. A i kvůli dětem mě hodně baví pumptracky.
Z pohledu instruktorky a autorky: jaké jsou nejčastější chyby, které děláme na kole?
Myslím, že to celé bohužel začíná základním postojem na kole. Často vidím na singletrailech lidi se strachem v očích a koleny u sebe. To je první věc, která je špatně. A druhá pak lokty narvané pod žebry. Takový postoj nedovolí absorbovat správně nárazy na nerovnostech. Podobných věcí by se ale dalo najít mnohem víc.
V současnosti cyklistický svět prožívá boom elektrokol. Zaměřujete se i na specifickou techniku jízdy na nich s ohledem na výrazně vyšší váhu? Zprávy o těžkých karambolech na elektrolech vinou jejich nezvládnutí nejsou příliš povzbudivé…
Musím přiznat, že jsem se osobně k segmentu e-kol nedostala. Je ale jasné, že kdo nemá perfektně zvládnutou techniku jízdy na klasickém kole, tak bude špatně ovládat i elektrokolo. Ideální tedy je základní techniku získat na jednodušším kole. A hlavně nikdy nepřeceňovat své schopnosti.
Knížku doprovázejí povedené ilustrace. Kdo je autorem?
Obrázky jsem kreslila taky já. Vždycky mě to bavilo a do knížky mi to přišlo ideální, fotky se mi zdají nepřehledné. Rozfázované ilustrace vznikaly z fotek pomocí počítačového programu, detaily jsem si pak překreslila podle sebe. Do knížky ale přispěla řada dalších lidí. Třeba s kapitolou První pomoc mi pomáhal jeden kamarád záchranář, téma základní péče o kolo jsem konzultovala s Hynkem Hájkem z Krabcycles, protože jsem chtěla, aby to bylo dobře vysvětlené a snadno pochopitelné.
Knížka má už svůj web. Neplánujete doprovodit kapitoly i videolekcemi?
Sice jsem zprvu říkala, že nechci dělat instruktážní videa, kterých jsou na YouTube stovky. Ale je pravda, že mě napadlo, že bych mohla ze svých obrázků udělat animovaná videa, která by se od těch klasických přece jen nějak odlišila. Ale poslední rok řeším knížku, takže si žádné termíny na videa nedávám.
Soustředíte se na ježdění v přírodě. Jak vnímáte situaci cyklistů obecně? Jezdíte i na silnici?
To není jednoduchá otázka. Jsem ráda, že byl schválen zákon o povinnému odstupu auta od cyklisty na silnici. Současně doufám, že neskončí šikanou jedné, či druhé strany. Jinak ale pohyb po silnici… Bydlela jsem pět let v Praze a dostat se někam na kole bylo drsné. Místa pro cyklisty je obecně málo. A to nejen v hlavním městě, vidím to i u nás v okolí Českého Brodu.
