Budík na pátou, dvě hodiny na kole, práce, rodina a večer ještě tréninkový přídavek. Kdo má vysoké cíle, musí se umět obětovat. Lukáš, Luděk, Jirka a Jarda by vám o tom mohli vyprávět. Kvarteto obyčejných chlapíků mezi třicítkou a šedesátkou žije společný sen o absolvování nejtěžšího etapáku horských kol v Evropě. Soukromým projektem s názvem Italská mise, jenž má vyvrcholit na letošním ročníku závodu Appenninica, přitom nastavují zrcadlo všem, jejichž vnitřní žár pohasíná.
Někdo má štěstí a dokáže kličkovat, na jiného “káesvéčko” ale udeří v plné síle. „Je vám čtyřicet a přemýšlíte, co bylo, je a bude. Jestli je to jako dost, nebo by to mohlo být lepší, jestli se máte více věnovat sobě, nebo rodině, jestli je žena vedle vás ta pravá, nebo jsou na světě lepší, že vás práce a ten každodenní shon ždíme jak extra výkonná sušička, že už to máte za pár s tím sportem, že nechcete skončit jako váš otec a podobně. Obecně se tomu říká krize středního věku,“ vypráví Lukáš.
Sám tahoun projektu přitom dokázal najít rovnováhu v duchu okřídleného rčení „kdo chce, hledá způsob, kdo ne, hledá důvod“. „Jak je možné, že já krizi nemám, když to řeší každý druhý vrstevník? Jak je možné, že vím, že mám tu správnou ženu, správné děti, v pohodě kariéru a jsem vlastně spokojený? Protože žiju své cíle, žiju svůj život… Nemám na krizi čas ani kapacitu. Soustředím se na to, čeho chci dosáhnout,“ říká přesvědčivě.
A jak již před sto třiceti lety prorokoval v Jitřních písních Svatopluk Čech „Malým ten, kdo zná jen malý cíl“, laťka Lukášových cílů není úplně nízko. Sedmidenní Appenninica MTB Stage Race s délkou 450 km a celkovým převýšením 15 000 metrů totiž zdatně konkuruje bajkovým velikánům jako jsou závody TransAlp ve východních Alpách, kanadský TransRockies nebo proslulý jihoafrický Cape Epic, kde zanechali elitní čeští jezdci v čele s Jaroslavem Kulhavým nesmazatelnou stopu.
Nepatřit do starého železa
K překvapení autora projektu se k bláznivému zářijovému dobrodružství v kraji originálního parmezánu bez váhání připojili tři další parťáci. „Tak vznikl projekt Italská mise, aneb žiju si svůj život. Nejprve v mojí hlavě. Následně však, když jsem o tom vyprávěl kamarádům, mi další tři řekli na první dobrou ‚Jdu do toho s tebou‘. Svůj boj, neustálé posouvání hranic a cílů jsem popsal. Ale co vedlo je? Jednomu je 56 let, pracuje jako šéf servisu, druhému je 33 let, pracuje jako hasič, třetímu je 54 let a pracuje jako servisní technik. Společné máme to, že tím, že máme cíle, tím žijeme svůj život, a je jedno, kolik nám je. Když na to má hlava, tělo na to mít bude také,“ vysvětluje Lukáš.
A když byla apeninská squadra kompletní, vynořil se nápad dát akci čtyř kamarádů celospolečenský přesah. „Naším cílem není vyprávění u piva v hospodě, jak jsem dojel nejtěžší závod horských kol a jak to bolelo. Ale jak jsem šťastný a zase o dost bohatší. Naší ambicí je oslovit tímto projektem všechny čtyřicátníky, padesátníky, kteří možná prožívají krizi středního věku, nebo možná už zlomili hůl sami nad sebou. Chceme v nich probudit ten oheň, tu touhu zase naplno žít, ukázat všem, že nepatří do starého železa,“ líčí Lukáš.
„Chceme společnosti ukázat, že i když žijeme v rychlé době, jsme zasypáni mraky úkolů a povinností v práci, jsme svázáni rodinami, zanedbáváme správnou stravu, odpočinek a regeneraci, věnujeme se pohybové aktivitě spíše sporadicky, stále máme šanci. A je jedno, jak velký či malý bude cíl. Důležité bude, pokud někomu pomůžeme změnit život k lepšímu,“ dodává nadšený bajker a zodpovědný táta i manžel.
A co váš oheň? Stále hoří?
