Holky na kole! Každý, kdo alespoň trošku jezdí na kole si nemohl nevšimnout, jak rapidně narůstá počet žen v sedle kola. Nejde přitom jen o výlety při víkendech s rodinou. Dramaticky roste zastoupení něžného pohlaví v rámci sportovně laděných jízd. Výrazný podíl na nastupujícím fenoménu má projekt Holky na kole. Jana Trávníčková a Pavlína Fricová mají rády cyklistiku. Pokud to situace dovolí, všude jezdí na kole. A protože viděly, že spousta holek bojuje s různými strachy, založily před lety komunitní spolek Holky na kole. Dnes se k nim hlásí dalších 300 cyklistek. Jaké jsou jejich ambice, co pro ně představuje kolo a kam chtějí spolek posunout vypravují v rozhovoru pro We Love Cycling.
Jak se projekt Holky na kole narodil?
Jana Trávníčková: Prvním impulsem bylo náhodné setkání s kamarádkou. Potkaly jsme se v centru Prahy v ulici Na Příkopě, kde zrovna probíhal fashion week. Ona je módní návrhářka a já jsem se v té době hodně zabývala designem. Obě jsme tam přijely na obyčejných dámských “retro” kolech a v nadšeném rozhovoru ve stylu: “Ty taky jezdíš ve městě na kole, no to je super!,“ jsme se utvrdily v tom, jak skvělý je pocit brázdit Prahu na kole, ale taky jak těžká situace s dopravou na kole občas je, obzvlášť pro holky. No, a pak jsem to řekla: “Na podporu všech holek zakládám hashtag a skupinu #holkynakolevpraze.” To bylo v říjnu 2015. Teď je březen 2021 a z nápadu je zajímavý projekt s názvem Holky na kole, na kterém pracuje malý tým a v komunitě je nás už víc než 300 v celém Česku.
Co obnáší být součástí vaší komunity?
Pavlína Fricová: Minulý rok jsme začaly s prvními sportovními vyjížďkami. Letos máme v plánu jezdit pravidelně jednou týdně čistě ženské jízdy. Zároveň ale ve spolupráci s naším novým partnerem Kolovna připravujeme i silniční vyjížďky pro holky a kluky dohromady. Nechceme být vnímány jako čistě feministická organizace. Na letní sezonu pak máme naplánované tři cyklo víkendy na krásných místech v Čechách a na Moravě s programem pro holky. Zvažujeme i společné bikepackingové akce. Uvidíme, co nám situace související s pandemií nemoci covid-19 dovolí.
Mají to holky na kole v Česku těžší?
Jana Trávníčková: Záleží, jak v čem. Když se na to podíváme třeba z hlediska sortimentu, muži mají na výběr mnohem víc. Na dámskou kolekci se často myslí až druhořadě. Naštěstí si toho v poslední době všímá čím dál víc značek a začaly se zaměřovat i na vývoj produktů čistě pro ženy. Na druhou stranu ženy jsou více vytrvalostní tipy a lépe zvládají jiné typy vyjížděk než muži. Silniční cyklistika je časově náročnější sport než třeba jóga, a pro spoustu žen je snadnější zajít si za normálních okolností třeba na hodinu do fitka. Kolo ale může být i dopravním prostředkem do města na cestu do práce nebo do školy. Dá se tak spojit příjemné s užitečným.
Čeho se holky na kole nejvíc bojí?
Jana Trávníčková: Častými nástrahami pro jízdu ve městě v provozu jsou tramvaje a tramvajové koleje. Nepříjemné jsou i kočičí hlavy, hlavně za deště, a velké mezery mezi nimi nebo nečekané nerovnosti ve vozovce. Samostatnou kapitolou je špatná infrastruktura, čeští řidiči a řidičky, kteří stále nejsou na cyklisty v provozu zvyklí. To pak stačí i jeden nepříjemný incident nebo nějaká stresová situace a holka dostane strach vyjet, anebo kvůli tomu začne raději jezdit po chodníku.
Hodně holek, které k nám do komunity přichází, má doma partnera – cyklistu, který svoji něžnou polovičku většinou na sportovních vyjížďkách šíleně honí. Takový způsob jízdy není nikomu příjemný. Holky to pak spíše demotivuje, protože se bojí, že partnerovi nebudou stíhat, a tak kolikrát přestanou jezdit úplně. Další obavou holek, proč třeba nevyjedou na kolo samy, jsou technická zdatnost, orientace, plánování trasy… A naším cílem je tohle všechno holky naučit.
Čím je pro vás, zakladatelky projektu Holky na kole, bicykl?
Pavlína Fricová: Městské kolo je pro mě především rychlá, efektivní doprava po městě. Prostředek, který mě doveze kdykoliv kamkoliv. Silniční kolo je pro mě svoboda, prostředek k objevování nových míst. Miluji rychlé sjezdy, ale ještě více si užívám pocit při zdolání náročného kopce. Pak je tu ještě horské kolo, na němž mě baví, že mi pomáhá dostat se do míst mimo cyklostezky. Nepočítám na něm ujeté kilometry a naplno si užívám atmosféru přírody. Všechny typy kola mají něco do sebe a každý si najde to své. Pro mě je kolo životní styl.
Jana Trávníčková: Život bez kola si neumím představit. Kolo je pro mě prostředkem komunikace, svobody, pohybu a životního stylu. Jízda na něm mi přináší radost a sebedůvěru.
Jezdíte i v zimě? Nebo hodiny v sedle za nepříznivého počasí nejsou nic pro holky?
Pavlína Fricová: Záleží na tom, co všechno se počítá za zimu. V lednu a únoru si spíš užívám zimních sportovních aktivit, ale hned co v nížinách sleze sníh, vyrážím na kolo. Zima mi při ježdění nevadí, protože jak říká stará norské přísloví „neexistuje špatné počasí, jen špatně oblečený cyklista“. Za roky ježdění jsem se už naučila, jak se správně obléct, kdy volit membránovou bundu, kdy naopak jen zateplený dres. Základem je pro mě ale vrstvení funkčních materiálů.
Jana Trávníčková: Celou loňskou zimu jsem jezdila nepřetržitě. Absolvovala jsem i Lednové výzvy s Do práce na kole a o svých zážitcích psala na blogu a Instagramu. Letos v prosinci jsem si ale přivodila zlomeninu kotníku. Ke zranění jsem však nepřišla na kole. A tak jsem bohužel nemohla celé dva měsíce chodit, natož jezdit. Zima pro cyklistiku není zase až takovou překážkou, pokud není náledí. Je jen potřeba s nízkými teplotami počítat a dobře se oblékat.
Preferujete silniční kolo nebo spíše horské?
Jana Trávníčková: Miluju všechny druhy kol až na ty, které jsou moc robustní a težká. Ztrácí pak pro mě svoji eleganci. Pokud si mohu vybrat, tak raději pojedu na starém kole po babičce s pevným převodem a dynamem než na moderním horáku. Silničku zbožňuju pro její rychlost, lehkost a tichou jízdu. Silniční cyklistika je vášeň a není těžké jí propadnout. Můj loňský cíl byl pět tisíc kilometrů. Nakonec to bylo “jen” čtyři a půl tisíce kilometrů, pak jsem si zlomila nohu a nemohla cíle dosáhnout.
Pavlína Fricová: Více kilometrů mám rozhodně najeto na silničce, přece jenom na silničním kole se to najíždí mnohem snadněji a rychleji. Za minulou sezonu mám téměř šest tisíc kilometrů, na biku je to asi pětina.
Jaké jsou nejoblíbenější trasy Holek na kole?
Pavlína Fricová: Kolem Prahy mě nejvíce baví na silničním kole Křivoklátsko. Mojí srdcovou záležitostí jsou ale Krkonoše, na které mám spoustu vzpomínek z dětství. Baví mě tady zdolávat kopce, které pro mě jako malou byly úplně nepředstavitelné. Jsou zde jedny z největších cyklistických stoupání, které místy připomínají famózní výjezdy v Alpách. Například výjezd na Zlaté návrší k Vrbatově boudě. Třeba se tam někdy společně podíváme i v rámci cyklovíkendu s Holky na kole!
Chystáte se i na závod L’Etape Czech Republic by Le Tour de France. Plánujete velký tým? Kterou trasu jste si vybraly?
Pavlína Fricová: V základním týmu je nás sedm cyklistek, ale tím nekončíme. Naším cílem je vytvořit co nejpočetnější ženský tým, a neustále se k nám přidávají další a další cyklistiky. První červnový víkend se vydáme na 87,5 kilometrů dlouhou trasu zažít atmosféru Tour de France. Pro některé z nás půjde o závodní premiéru, ale věříme, že to společně zvládneme. Naším cílem není získat vrchařskou nebo sprinterskou prémii, ale pořádně si užít závod jako celý tým. Takže pokud se nějaké čtenářky cyklistky k nám do balíku chtějí připojit, stále je ještě možnost!
