Cyklistika je parádní sport pro udržování kondice, současně však při jízdě v sedle kola člověk přetěžuje dolní končetiny a ostatní svalstvo je opomíjeno. Přitom stejně jako v řadě dalších pohybových aktivit je třeba dbát i na sílu středu těla. Jednou ze skvělých alternativ tréninku je slackline.
Jde o skvělý a velice zábavný způsob, jak posilovat nejen střed těla, ale i nohy a ruce, naučit se držet balance. Prostě vše, co následně využijete i na bicyklu. We Love Cycling připravil reportáž z tréninku s průkopnicí „lajny“ v Česku, kterou je Miroslava Jirková.
Stačí vám dva stromy, 1500 korun v peněžence a spousta trpělivosti. Zvládnout slackline je totiž běh na delší trať. „Znám sice lidi, kteří po dvou hodinách zvládnout přejít pětimetrovou lajnu, ale většině to trvá déle. Týden, dva, ale i klidně měsíc,“ říká Miroslava Jirková přezdívaná Miri, průkopnice slacklinu v Česku a také horolezkyně, která míří na osmitisícovky bez použití kyslíku.
Miroslava Jirková: Jde o překonání pudu sebezáchovy
Její návod, jak slackline, které se česky přezdívá lajna, zvládnout, zní jednoduše, ale když ho mám vyzkoušet v praxi, čeká mě desítka seskoků do trávy. „Vždycky jde jen o jeden krok,“ radí Miri na začátku společného tréninku. Na ten je třeba se maximálně soustředit a pokusit se vytěsnit všechny další myšlenky.
A rovněž si správně nastavit držení těla. Je třeba pokrčit nohy v kolenou a tím snížit těžiště, které při chůzi zůstává na zadní noze. Oči by měly pro začátek směřovat na nějaké konkrétní místo na druhé straně slackliny, i když vám přijde přirozenější koukat se přímo pod nohy. S očima upřenými do dáli je nutné se naučit „našátrat“ přední nohou lajnu, přenést na ní těžiště, a tak pořád dokola. Dokud neskončíte na zemi.
„Soustřeď se jen na sebe! Vnímej chodidla, jak došlapují! Dělej krátké kroky, tím pádem víš, kde lajna přesně je,“ doplňuje Miri s důrazem na vnitřní soustředění a dodává, že se jí občas podaří přenést do meditace. A má pravdu. První kroky se povedou až v okamžiku, kdy se podaří zklidnit mysl a hodit všechny koronavirové problémy za hlavu.
Důležité je také zapojení rukou. Nemohou být strnulé, musí vyvažovat, čehož nejlépe docílím, když s nimi budu ladně mávat jako pták. A tak chodím po pevné zemi a hraji si na orla, abych si to natrénovala. A hlavně se uvolnila, než se zase vrátím na lajnu.
Jak šetřit kolena a kotníky?
První pokusy je dobré absolvovat s někým, kdo vás vede za ruku. Snažte se ho ale držet co nejméně. Spíše se jen tak přidržovat. Složitější variantou je, když vás dotyčný vede způsobem, že má položenou ruku mezi vašimi lopatkami.
Není to jednoduché, a tak první den padám mnohokrát dolů. „Člověk není zvyklý být jen tak ve vzduchu, nemá se čeho chytit. Vlastně musíš překonat pud sebezáchovy, který ti říká, že nemáš křídla, nemáš nad tou dírou co dělat,“ vysvětluje Miri, co se děje, když chodí vysoko nad zemí.
S prvními kroky na slacklině je dobré začínat kousek nad zemí, nejlépe nad měkkou trávou, aby dopady nepoškodily kolena a kotníky. Pro začátečníka platí: čím je lajna pevněji napnutá, tím je to jednodušší. Návod na správné vypnutí ale neexistuje. Každý si musí zjistit, co mu vyhovuje.
A zkušení borci? Ti pořádají nejen show pro veřejnost, ale také se účastní závodů, lámou rekordy v chůzi do dálky, dělají na slacklině triky.
Pokročilejší zvládnou i turecký sed
Slackline je dobrá pro posilování středu těla, nohou, rukou, získávání rovnováhy, kterou využijete nejen na kole. Mirka na „lajně“ chodí od začátku devadesátých let. Tehdy si v jednom časopisu přečetla článek o klukovi, který chodil po highlině (vysoko nad zemí) v Yosemitském národním parku.
Protože pracovala ve specializovaném obchodu s potřebami do hry, hned si koupila plochou smyčku a po práci běžela do parku, kde se metodou pokus – omyl učila první krůčky. Dnes má za sebou přechody ve výšce mezi skalními věžemi, vždy se zajištěním.
„Lajna bolí. Jde o dlouhodobý proces, není to hned,“ říká milá 46letá černovláska, která je sportovkyně tělem i duší. Byla na několika expedicích v Himalájích, v Česku slezla, kde co. Nyní se těší, až se svět svět vrátí do normálu, a bude se zase moct živit pořádáním treků a výprav po Nepálu.
Až zvládnete na slacklině chůzi, můžete zkoušet i nejrůznější triky. Sednout si na slackline do tureckého sedu (pro začátek si nechejte jednu nohu jako jistící kotvu), naučit se chodit krok vpřed a krok vzad (tím se dá získat ztracená rovnováha), případně si na slacklinu lehnout, což už je ovšem jeden z nejnáročnějších triků, který začátečníkům rozhodně nedoporučujeme.
Slackline – co je potřeba
Postačí dva stromy a začátečnický set. Ten se skládá z „lajny“ a ráčny, což je zařízení, kterým slacklinu napnete. Začátečník by měl sáhnout po popruhu dlouhém 13 metrů a širokém pět centimetrů, který zajistí stabilitu. Sehnat se dají ve sportovních nebo on-line obchodech. Šířka záleží na vašich preferencích. Láká-li vás chození (dálky, výšky) trénujte na lajně 2,5 cm široké. Pokud jste se vzhlídli v tricích, pořiďte si pěticentimetrovou lajnu. Nezapomeňte na bandáž kolem stromů, chráníte tím nejen jejich kůru, ale i svoji lajnu. Obujte si boty s co nejhladší a nejtenčí podrážkou nebo choďte bosky, dále potřebujete jen sportovní oblečení. Ceny za set začínají na 1500 Kč.
