Trénovat téměř do omdlení! Ignorovat bolest! Nepřipustit si slabost! Stará škola přístupu k tréninku, která je dávno zapomenutá? Ale kdeže. Se stejným pohledem se mnohdy setkáte i dnes. Je však příprava v duchu hesla no pain no gain smysluplná?
Pokud v tréninku není základní nízká intenzita nebo jen v minimální míře, tak se výrazně zvyšuje riziko svalového zranění, přetížení pohybového aparátu či oběhového systému. Pokud cyklisté do tréninku šlapou skutečně přes hranu velice pravděpodobně může dojít až k poškození srdečního svalu. Tak zvanému zjizvení.
Tělo nepochybně dává člověku spoustu signálů, proč v tréninku vysadit. Jenže lidé v drtivé většině případů všechny varovné podněty ignorují. Žijí v přesvědčení, že je potřeba mít silnou vůli.
Nechte tělo vzpamatovat
Potíže v tréninku pochopitelně nevzniknou nahodile. Většinou jsou spojené se stresem. Třeba v práci. Stačí nedostatek spánku a problém je na světě. V případě hobby sportovců mnohdy dochází ke snaze odbourat stres pomocí alkoholu, čímž navíc dochází k přetížení ledvin, jater a oběhového systému.
Mnoho lidí trénink i pod vlivem všech nepříznivých faktorů nepřeruší, ale naopak šroubuje přes hranu. Samozřejmě něco takového nejde donekonečna, takže dříve či později se vynoří zdravotní problém. Svalové zranění je ještě to nejmenší.
Špatně nastavený tréninkový proces v součtu s ignorováním varovných signálů těla může vést k hypertenzi, v horším případě může vše končit i implantací kardiostimulátoru. Nejde o běžný proces, s nímž se setkáváme pravidelně, na druhou stranu není zase tak ojedinělý.
Pokud je záměrem tělu dát tréninkový impuls, logicky dochází ke krátkodobému přetížení těla. Ale z krátkodobého přetížení je potřeba nechat organismus vzpamatovat. Pokud se tak nestane a krátkodobé přetížení se opakuje, dochází k přetrénování.
Člověk může být apatický, podrážděný. Dochází k poruchám spánku, kdy se člověk opakovaně budí, protože je tak unavený, že prostě není schopný spát. Dalším projevem mohou být problémy s příjmem potravy, ať už v podobě nechutenství či přejídání.
Nedejte na babské rady
V daném okamžiku není řešením si říkat, že bolest překonám nebo se utěšovat, že to přebolí. Jakákoliv bolest, tahání svalu či problém s pohybovým aparátem je signálem k vyhledání odborné pomoci. A je samozřejmě otázka, zda postačí masér, fyzioterapeut či lékař. Nikdy nedejte jen na babské rady, domácí diagnostika není příliš účinná.
Hobby cyklista by měl mít kolo pro radost. Primární motivací ke sportu by měla být snaha zůstat zdravý. Zda mám FTP (funkční prahový výkon) 200 nebo 250 wattů může být hobby cyklistovi jedno, ale pokud si v honbě za vylepšením maxima o pár bodů utrhne achillovku, vaz v koleni, způsobí svalový problém či jiné zranění, po němž zůstane měsíce mimo sportovní i pracovní proces, vážně nejde o smysluplnou snahu. A ke kýženému navýšení výkonu na FTP stejně nedojde.
Pamatujte: když vás v těle něco bolí, neznamená, že to sílí! Nesnažte se tedy trénovat jako ty nejlepší, protože těch je pouze pár vyvolených.
