Exhibice v Monaku. Rozlučkový závod belgického matadora Philippa Gilberta. Na startu byl v neděli i Davide Rebellin. V jednapadesáti letech nestor silničního pelotonu. „Toto je můj poslední den v roli závodníka. Ale už v pondělí, v úterý i v dalších dnech mě na kole znovu uvidíte, je to prostě můj život,“ říkal po závodě novinářům italský veterán.
I on letos končil hvězdnou kariéru. Ale zatímco Gilbertovi bylo čtyřicet, Rebellin se loučil v 51 letech! Těšil se, jak bude dál jezdit pro radost, v hlavě měl myšlenky na stále populárnější gravel závody, které chtěl jezdit jako hobby cyklista. Tohle všechno je pryč. Ve středu obletěla svět zpráva, že Davide Rebellin tragicky zahynul při tréninku nedaleko Vicenzy, kde byl sražen kamionem…
Ovládl trojblok v Ardenách
Během kariéry vybojoval 61 profesionálních vítězství, celkem devatenáctkrát startoval na Grand Tour. V jednom roce (2004) dokázal vyhrát trojblok ardenských klasik Amstel Gold Race, Valonský šíp a Lutych-Bastogne-Lutych, což se povedlo jen dvěma mužům v historii. Ovládl i etapové závody jako Tirreno-Adriatico nebo Paříž-Nice.
Neměl vždy na růžích ustláno, i jeho kariéru, stejně jako kariéru řady dalších jezdců dřívější doby, poznamenal doping. Na základě dodatečných testů mu odebrali stříbrnou olympijskou medaili z Pekingu 2008 a dostal dvouletý trest.
Ale nikdy se nevzdal a vrátil se. Vrstevníci nad jeho morálkou kroutili hlavou. Zatímco mnozí z nich se zakulatili a už dávno užívali cyklistického důchodu nebo přešli do role trenérů či sportovních ředitelů, Rebellin stále závodil. A bylo mu úplně jedno, že v pokročilejším věku už jezdí jen za kontinentální stáje z různých koutů světa, včetně těch exotických s licencí z Alžírska nebo Kuvajtu.
Nesbíral už velká vítězství, jako v dobách své největší slávy v gigantických týmech Polti, Liquigas nebo Gerolsteiner. Závodil často s kolegy, kteří by v pohodě mohli být jeho synové. Někteří byli i o třicet let mladší. Užíval si to pořád. „Rád pomáhám mladým, jsem takový sportovní ředitel v pelotonu. Méně myslím na vlastní výsledky a snažím se předávat zkušenosti. Nemám problém jet mladým klukům na větru nebo udržovat tempo,“ říkával v posledních letech.
Byl vzorem neskutečného profesionála. Neměl na sobě přebytečný gram tuku, jeho šlachovitá postava byla v peloton nepřehlédnutelná. Trénink pro něj nikdy nebyl nutnou povinností, ale zábavou. Byl vegetarián, řadu let preferoval bezlepkovou stravu. „Moje tělo stále vyžaduje ten každodenní dril. Úplně se bojím toho, co bude, až skončím,“ tvrdil ještě před rokem.
Těšil se na gravel závody
Letos ale vyhlásil, že jede skutečně poslední sezonu. Po úctyhodných 30 letech v profipelotonu! V barvách italské kontinentální stáje Work Service Cycling absolvoval poslední oficiální UCI závod 16. října, kde na Veneto Classic skončil třicátý.
V neděli se loučil s kariérou v Monaku. Ve společnosti hvězd typu Gilberta, Sagana, Pogačara, Matthewse a dalších. Oficiálně tak ukončil krásnou kariéru. Bohužel, o tři dny později ukončil nezodpovědný řidič, který dokonce z místa nehody ujel, jeho život.
„Nemůžu pochopit, že jsi pár dní po naší poslední jízdě zamířil až ke hvězdám. Myslím na tvou rodinu, budeš nám moc chybět, kamaráde,“ napsal na twitter Philippe Gilbert. Kondolence od cyklistů z celého světa, organizátorů závodů, funkcionářů i nejrůznějších týmů zaplavily sociální sítě.
„Vždycky jsem říkal, že kolo je můj život. A i po konci kariéry se mnou bude spjato, protože mi prostě dělá radost. Je to vášeň, bez které bych nemohl žít,“ řekl v neděli novinářům Rebellin.
O tři dny později jeho srdce předčasně dotlouklo.
