Pokorně sklonil hlavu a poklekl. Muž, který si šel vždy vlastní cestou a odmítal autority. Ale tentokrát měl Bradley Wiggins důvod k pokoře. Královna Alžběta II. mu na rameno položila meč a pasovala jej na rytíře. Za všechno, co v sedle kola dokázal. Nyní, o devět let později, je dvaačtyřicetiletá cyklistická legenda ambasadorem L´Etape Czech Republic by Tour de France, která odstartuje v Praze 10. června 2023.
„Pokleknout před Královnou pro mě znamenalo větší stres a napětí než nastoupit do bitvy o zlato na olympijských hrách. Děsně jsem se třásl a necítil jsem se v Buckhinghamském paláci moc dobře. Nebylo to pro mě prostředí, které bych vyhledával. Vážně nervy drásající záležitost. Ale vše jsem prožíval s neuvěřitelnou pokorou,“ komentoval jedinečný zážitek Bradley Wiggins, když se stal rytířem a získal oslovení Sir.
Otec byl alkoholik, vychoval jej děda
Bradley Wiggins je ve Velké Británii miláčkem davů. Proč? Protože není produktem některé z tamních univerzit, ale šampionem z lidu. Narodil se v Belgii, kde žil jeho otec Gary, původem Australan, a živil se jako cyklista.
Budoucímu vládci Tour de France nebyly ještě ani dva roky, když otec opustil syna a jeho matku. O šestadvacet let později se v alkoholovém deliriu porval tak, že na následky zranění zemřel. „Vlastně jsem k němu nic necítil. Ani jsem neletěl na pohřeb,“ vyprávěl Bradley Wiggins.
To už byl olympijským šampionem, co vychovával vlastní potomky… Sám díky promiskuitnímu otci topícímu se v alkoholu prožil dětství u babičky s dědou. „Dědeček George pro mě byl vším. Takový můj náhradní otec,“ netajil Bradley Wiggins.
Kolo nebylo jeho první sportovní láskou. Zamiloval si fotbal. Byl vášnivý fanoušek Arsenalu. „Proč? Protože všichni kolem fandili Tottenhamu,“ usmál se při vzpomínce na dávná léta.
Během prázdnin 1992 pak v televizi sledoval olympijské hry v Barceloně. Doslova hltal cestu Chrise Boardmana ke zlatu ve stíhačce na dráze. Když krajan zlatý útok dokonal, Wigginsův osud byl zpečetěn.
Začal s cyklistikou. „Tehdy jsem učiteli tělocviku řekl, že vyhraju zlato na olympiádě a Tour de France,“ připomínal Bradley Wiggins rád, že měl o ambicích jasno hned v cyklistických začátcích. A ty nebyly nijak snadné. Hned při jednom z prvních závodů si zlomil klíční kost. Za peníze z vyplacené pojistky si koupil první závodní kolo. A divoká jízda mohla začít…
Olympijský šampion? Dvanáct piv a láhev vína
První polovinu cyklistické kariéry prožil na dráze. Od národních titulů v juniorech se prodral k nominaci na olympijské hry do Sydney, kde byl členem bronzového týmu ve stíhačce. Další čtyři roky „kosil“ medaile při dráhových bitvách ve velkém. A pak v Aténách získal kompletní kolekci medailí. Jako první Brit historie…
Aniž to tušil, medailovou žní si zadělal na problémy. Po návratu propadl na dlouhé týdny alkoholu a depresím. „Měl jsem tehdy pocit, že se dostavilo jen málo uznání. Trpěl jsem záchvaty deprese. A pil jsem. Hodně jsem pil,“ přiznal Bradley Wiggins pro olympijský kanál. „Šel jsem do hospody, sedl na bar, četl noviny a pil. Byl jsem šťastný. Sám se svými myšlenkami. Přesně to vystihovalo můj závodní charakter. Individuální dlouhé tréninky na kole, individuální stíhací jízda… Klidně jsem udělal za den dvanáct piv. Pak jsem šel domů k večeři a s ženou jsme si otevřeli láhev vína.“
Proč Wiggins propadl alkoholu? Je vám čtyřiadvacet let. V zemi, která tak uznává hodnoty a tradice, se stanete prvním sportovcem, který vyhraje kompletní medailovou sadu na olympijských hrách… „Neviděl jsem další motivaci. Nevěděl jsem kam dál. Ani očekávané komerční uznání se nedostavilo,“ přiznal. „Ale nebyl jsem alkoholik. Nikdy jsem neztratil sebeúctu. Nikdy jsem se nepřestal starat o ostatní. Potřeboval jsem jen nějaký startovací bod.“
Jedním byla cyklistika. Tím dalším skutečnost, že jeho žena Catherine očekávala narození prvního potomka. „Bylo potřeba zabezpečit rodinu.“
Chvíli trvalo, než se Bradley Wiggins dostal zpět na vítěznou vlnu. Ale už v roce 2007 vyhrál dvakrát duhový dres mistra světa v dráhových závodech, na olympijských hrách v Pekingu pak přidal dvě zlata.
Celkem tehdy Velká Británie získala v bojích pod pěti kruhy čtrnáct medaili (8 zlatých) a Bradley Wiggins, i s vědomím čtyř vítězství Marka Cavendishe v dojezdech etap na Tour de France prorokoval: „Naše odvětví zažívá skvělé časy. Nejen na dráze. Myslím, že jednoho dne bude v Paříži na nejvyšším stupni Tour de France britský cyklista. Neumím si představit, že se to nestane.“
Sky: Vyhrajeme s tebou Tour de France
O pár týdnů později britská hvězda, která má ve srovnání s běžnou populací kapacitu plic osm litrů místo průměrných šesti, podepsala kontrakt se silničním týmem Garmin na sezony 2009 a 2010. Průšvih s alkoholem se podruhé nekonal. „Děti mě držely u země. A měl jsem jasně dané další ambice, další plány,“ vysvětlil.
A tak se pustil do „silniční“ mise. Na plný úvazek. A v sezoně 2009, po vlažném rozjezdu, dojel při Tour de France senzačně čtvrtý. Vyrovnal britské maximum. A nově vznikající tým Sky (dnes Ineos Grenadiers) zpozorněl.
Získat muže na celkové pořadí s britským pasem? „Do pěti let s tebou vyhrajeme Tour de France,“ vzpomínal Wiggins, jak jej zlákali do týmu, byť za tím stálo drsné rokování o vyvázání z kontraktu v americké formaci.
Britský fenomén sice na rozloučenou vyhrál Jayco Herald Sun Tour v Austrálii, jenže následně se během jednání jaksi pozapomenulo na jeden detail. Tréninkový a závodní plán pro muže jménem Bradley Wiggins.
„Několik měsíců jsem neměl kloudný tréninkový řád,“ přiznal s odstupem. Pochybnosti o výkonnosti částečně rozptýlil, když při italském Giru vyhrál úvodní časovku a oblékl růžový trikot lídra. Následně při Tour de France, vrcholu sezony, byl marný. Ani jedno etapové umístění na stupních vítězů. Čtyřiadvacáté místo celkově. Wiggo, jak zní přezdívka slavného cyklisty, se trápil.
Vyhazov?
Vedení Sky bylo roztrpčené. Vstup na scénu se rozhodně nevydařil. A tak se hledal obětní beránek. Náramně se hodilo, že Bradley Wiggins neměl výsledky. „Dáme mu padáka,“ prosazovala údajně část bafuňářů. Ano, správně. Neuvažovali, že jej stáhnou z pozice lídra týmu, ale že jej vykopnou z formace, aby uvolnili místo někomu jinému a ušetřili dost velkou část rozpočtu.
Jenže vyhodit šestinásobného olympijského medailistu není jen tak. Wiggins si vyžádal nového osobního kouče. Shane Sutton jej připravil ke zlatým útokům na dráze a měl se stát zárukou úspěchu na silnici.
Tehdy se zrodil téměř matematicky přesný a na číslech postavený tým Sky. Trenéři spočítali, kolik wattů musí Wiggins šlapat v každém konkrétním kopci Tour de France, aby mohl vyhrát… A operace maillot jaune mohla začít…
V roce 2011 úsilí celého týmu zničilo zranění. Wiggins však vyhrál Critérium du Dauphiné, což byla pečeť na správně zvolenou cestu. A když pak na podzim dojel třetí na Vueltě (později byl klasifikován jako druhý kvůli pozitivnímu testu vítězného Španěla Coba), všichni netrpělivě vyhlíželi Tour de France 2012.
Wiggins od začátku roku na kole létal. Paříž-Nice? Vítězství! Kolem Romandie? Vítězství. Critérium du Dauphiné? Vítězství!
„Dřete jako blázen a jen se bojíte, aby se nic nestalo. Aby nějaký blbý pád a zlomená klíční kost neposlala všechnu práci do hajzlu,“ netajil před Tour de France, že byl napnutý k prasknutí. Současně neskrýval, že přijel pro žlutý trikot.
Při časovce myslel na všechno zlé
Úvodní časovku nevyhrál jen proto, že ve srovnání s většinou soupeřů jel za deště. Držel průběžné druhé místo. Už v osmé etapě se navlékl do žlutého trikotu lídra. A ten hájil i přes vnitřní týmové půtky s nepoddajným mladíkem jménem Chris Froome…
Bradley Wiggins byl tehdy po jedné z etap tak nasupený, že chtěl závod opustit, protože o pět let mladší kolega neprojevoval dostatek loajality a bez ustání útočil!
Předposlední den závodu pak přinesl rozuzlení celé tajenky. Časovka na 53 kilometrů. Wiggins letěl jako kdyby zítřek neměl nikdy přijít. „Když mi v závěru docházely síly, vzpomínal jsem na své dětství. Jak nás otec opustil, kdy jsem byl dítě. Jak mě vychovával děda, který pro mě byl jako otec. Na všechna příkoří,“ vypověděl později. Fungovalo to dokonale. Wiggins porazil kompletní startovní pole o 76 vteřin.
Další den dorazil do cíle v Paříže s náskokem 3:21 na nejbližšího soupeře. Jako první Brit v historii slavil triumf v Tour de France. „Já vážně vyhrál největší cyklistický závod planety?“ nemohl uvěřit. Jeho pravý biceps následně ozdobilo prosté tetování: Paříž 22/7/12. Celkem jich má na těle přes dvacet…
Na oslavy, které by nepochybně byly velkolepé, nebyl čas. Spěchal do Londýna. O pár dnů později zahájil olympijské hry. A záhy se zapsal do dějin, když jako první v historii ovládl Tour de France a vyhrál olympijské zlato v jediném roce. Navíc jako první dokázal vyhrát zlatou medaili na čtyřech po sobě jdoucích olympijských hrách!
Že prožil Bradley Wiggins výjimečný rok? Krátce před Štědrým dnem 2012 tehdy ovládl velice prestižní anketu Sportovní osobnost roku BBC, čímž se vyrovnal sportovním vzorům z dětství. Tím prvním byl tragicky zesnulý cyklista Tommy Simpson, tím druhým fotbalista Bobby Moore.
O pár týdnů později pak Wiggo poklekl před Královnou… „Možná to někoho překvapí, ale mám k monarchii velkou úctu,“ pronesl borec, který bude 10. června v Praze na Strahově při startu L´Etape Czech Republic by Tour de France.
Bradley Wiggins
Narozen 28. dubna 1980
Týmy ve World Tour: Jacob´s Creek Jaguar (2001), La Francaise des Jeus (2002), Fdjeux.com (2003, Credit Agricole (204-2005), Cofidis (2006-2007), Columbia (2008), Garmin (2009), Sky (2010-duben 2015), Team Wiggins (2015-2016)
Během kariéry jel 13 Grand Tour (6x Tour de France, 6x Giro di Italia, 1x Vuelta), 22 Monumentů
Úspěchy v silniční cyklistice: vítěz Tour de France (2012), vítěz časovky na olympijských hrách v Londýně (2012), mistr světa v časovce 2014, vítěz Critérium du Dauphiné (2011, 2012), vítěz Paříž-Nice (2012), vítěz Tour de Romandie (2012), vítěz Tour of California (2014), 2. celkově na Vueltě (2011), 2. celkově na Tour de France (2009), 2 vítězné etapy na Tour de France
Úspěchy na dráze: 1. na OH 2004 ve stíhačce, 2. na OH 2004 v týmové stíhačce, 3. na 0H 2004 v madisonu, 1. na OH 2008 ve stíhačce, 1. na OH 2008 v týmové stříhačce, 1. na OH 2016 v týmové stíhačce, 3x mistr světa ve stříhačce, 2x mistr světa v madisonu, 2x mistr světa v týmové stíhačce. Výkonem 54,526 kilometry vytvořil 7. června 2015 světový rekord v hodinovce
