Snad každý vám to potvrdí a ještě bude nad zbytečností toho dotazu kroutit hlavou. Všechna „nej“ přeci drží Tour de France: nejdelší, nejočekávanější, nejsledovanější. Ale je vážně taky tou nejnáročnější z Grand Tour?
Dnes už si žádný z šampionů nemajzne startovat na všech třech v jednom roce. Mnohdy i dvě s ambicemi na vrcholný výsledek jsou nemyslitelné, protože pole profesionálních cyklistů je tak kvalitní, že třeba i jen 98procentní forma zkrátka na triumf nestačí.
Těžko tedy porovnávat, jak by si třeba vítěz italského Gira d´Italia vedl měsíc nato ve velké smyčce kolem Francie, nebo jestli by stačil na ty, co si elán schovávali až na konec prázdnin, kdy se Španělskem prožene během tří týdnů tamní Vuelta.
Giro: Jai Hindley – 6 wattů na kilogram 37 minut
Nakonec ale zjistíte, že špičkové vrchařské výkony v těchto třech slavných „tůrách“ toho mají společného poměrně dost, a tak si pojďme zahrát s čísly. Ta poskytla sportovní sociální síť Strava, která zveřejnila data nejlepších světových vrchařů ze tří letošních závodů velké trojky.
Chronologicky první je Giro, které letos získal jako první „klokan“ v dějinách Jai Hindley. Nejhodnotnější vrchařské výkony jeho a soupeřů se zrodily ve 20. etapě s cílem na Passo Fedaia. Byť už se střechy cílové Verony červenaly v dáli a Hindley vypadal den od cíle neohroženě, stále se mohl jeho růžový trikot rozplynout.
Australan ale předvedl nadpozemský výkon s hodnotou 6 wattů na kilogram tělesné hmotnosti po dobu 37 minut. Ekvádorce Carapaze, nejvytrvalejšího z pronásledovatelů, utrhl, když k vrcholu zbývalo 5,5 kilometru.
Tour: Jonas Vingegaard – 6,2 wattů na kilogram 36 minut
Měsíc a kousek nato vyrazil z Kodaně největší cyklistický závod – Tour de France. Očekávaný scénář se začal měnit v prvním horském dojezdu na La Super Planche des Belles Filles, kde sice obhájce Pogačar vyhrál. Ale nejdřív útočil Dán Vingegaard. Ti dva na první vážné hoře ročníku takřka vyrovnali Hindleyho nejlepší výkon z Itálie, a to 6,5 wattu na kilogram po dobu 20 minut.
Oficiální výměna stráží neboli předávka žlutého dresu Pogačara Vingegaardovi nastala na vršku Col du Granon na konci 11. etapy. Tam Vingegaard ze svého motoru vytáhl 6,1 w/kg. Nadělil hladovému a utrápenému Pogačarovi takřka 3 minuty. Duel si ti dva zopákli taky další den na slavném Alpe d’Huez se stejným wattovým výkonem, jen v takřka dvojnásobné době trvání – 39 minut.
Přišel však ještě třaskavější ohňostroj na pyrenejském Hautacamu, kde Dán zatloukl poslední hřebík do Pogačarovy rakve. V 18. etapě, tedy po bezmála třech týdnech práce, Vingegaard utrhl Pogačara ze svého háku průměrným výkonem 6,2 w/kg, který udržel 36 minut (ale 6,5 během prvních 13 minut stoupání).
Vuelta: Remco Evenepoel – 6,1 wattů na kilogram 45 minut
Po tomto představení Vingegaard poprvé vyhrál maillot jaune. Netrvalo dlouho, než se zrodila další grandtourová premiéra: mladíček Remco Evenepoel dobyl červený trikot Vuelty. Ta letošní byla extrémně nevyvážená – ty nejlepší horské výkony jsme viděli v její první polovině, proto i tohle je potřeba vzít do úvahy, když se bavíme o porovnání tří Grand Tour. Protože výkony v prvních deseti dnech měly zákonitě větší jiskru než ty ze třetího týdne.
S tím vším na mysli skočme rovnou do jednoho z nejlepších vrchařských počinů roku, který ale paradoxně neměl na svědomí vítěz některého ze tří slavných závodů. V mlžné 6. etapě Vuelty předvedl jiný Australan Jay Vine výkon 6,2 w/kg trvající 28 minut a utrhl tak Evenepoela, Mase, Rogliče i všechny ostatní.
Ve zbytku Vuelty už byl k vidění jen jeden neuvěřitelný výkon na Peñas Blancas, kdy ve 12. dějství Carapaz vyhrál na jednom z nejdelších kopců závodu. Evenepoel dojel jen patnáctý, ale po celých 45 minut tlačil do pedálů silou 6,1 w/kg. Jediný rozdíl mezi tímto výkonem a nejúchvatnějšími výkony v ostatních grandtourových stoupáních byl ten, že Belgičanovi scházel atak v posledních pěti kilometrech kopce převyšující hodnotu 6,5 w/kg, jaký umějí všichni výše zmiňovaní.
Nadpozemským výkonům vládne král Tour de France
Teď, co jsme si shrnuli všechny cifry, co se z nich dá vyvozovat? Pokud budeme hodnotit celkový obraz etap, pak je Tour de France nesporně tou nejtvrdší. Během ní se zkrátka událo víc neuvěřitelných vrchařských výkonů rozprostřených do tří týdnů. Pokud ale chceme hodnotit konkurenci, tak Hindley a Evenepoel dokážou vyprodukovat velká čísla. Ale jen Vingegaard taková svede den za dnem, týden za týdnem. Dán dokonce předvedl výkon 6,1 w/kg dvakrát v jediné etapě.
Zůstává tedy už jen jediná otázka: dokáže zázračný Evenepoel napříště šplhat po horách ve společnosti Vingegaarda s Pogačarem, dost možná nejlepších vrchařů současnosti? Z pohledu čísel jistojistě ano. Těžší bude předvádět takové výkony opakovaně a ještě je v posledním týdnu Grand Tour o fous vyšponovat.
