Vicemistr světa, jak ho neznáte. Žádné tréninkové intervaly! Žádná štvanice o vteřiny a pozici v balíku! Žádné bitvy o medaile. Studená Vltava, Lipno nebo posed uprostřed hlubokých lesů. Domácí „mazlíčci“ v podobě ovce Amálky, kozla a neposedného psa. Mathias Vacek, vycházející hvězda formace Trek Segafredo, pozval We Love Cycling do svého útočiště hluboko v šumavských lesích.
Prožil bláznivý rok! Senzační vítězství střídala profesní nejistota vykoupená dalšími triumfy, medailemi a skvostným stříbrným vystoupením na mistrovství světa. Dvacetiletý Mates, jak mu nejen nejbližší říkají, má důvod k širokému úsměvu.
V bezpečí domova šumavských lesů trávil podzimní dovolenou. Krátce po návratu ze sídla nového zaměstnavatele, před cestou na soustředění… Hlavu plnou plánu na novou sezonu. „Doufám, že bude klidnější,“ vyhlíží dvacetiletý závodník první kompletní rok v americké sestavě.
Uprostřed hlubokých lesů prožívá dokonalou očistu duše. Na Šumavě prožil v letošním roce více času, než by si přál. Když v úvodu roku oslnil triumfem v závodě UAE Tour, stal se nejmladším vítězem etapy ve World Tour. Než stačil výhru vstřebat, seděl doma s hlavou v dlaních a nejistou budoucností.
Motivaci hledal s prutem u vody a v šumavských lesích
Závodil za formaci, kde bylo vedení i realizační tým z Itálie. Jenže pod ruskou licencí. A v rámci sankcí kvůli vpádu Ruska na Ukrajinu stáj Gazprom RusVelo přišla o licenci. Frustrace českého mladíka byla obrovská. „Chtěl jsem jenom závodit. A bylo mi jedno, jestli v barvách ruského týmu nebo někde jinde,“ krčí rameny.
Stejný názor zvěstoval i v médiích. A dočkal se odezvy, z které mrazí… „Lidé mi psali, že si nezasloužím žít nebo že přejí smrt celé mé rodině.“ Jeden se až zdráhá uvěřit, že je něco takového možné. Ale závodník formace Trek Segafredo má připomínku lidské hlouposti dosud uloženou v mobilu… „Občas si připomenu, čeho jsou lidé schopní,“ pokrčí rameny nad displejem.
V průběhu jara, když chodil s prutem na ryby, se mu hlavou honily různé myšlenky. „Měl jsem chuť se na všechno vykašlat,“ vzpomíná. Ale kolo je jeho život. A tak uprostřed milovaných lesů postupně hledal motivaci do závodění. A jak se to vydařilo?
Při Závodě míru do 23 let vyhrál etapu a po heroickém výkonu, kdy mu notně pomohl bratr Karel, skončil celkově třetí. Pak vyhrál na mistrovství republiky časovku do třiadvaceti let. Následně dojel druhý v hromadném závodě na mistrovství Evropy. Obsadil celkové desáté místo na prestižním Tour de l´Avenir. A vybojoval senzační druhé místo na mistrovství světa do 23 let v hromadném závodě.
To už pár měsíců využíval materiál týmu Trek Segafredo, s nímž měl podepsanou smlouvu od ledna 2023, a tak po zrušení licence ruského týmu usiloval o dopsání na soupisku americké sestavy. Její vedení souhlasilo. „Jenže UCI byla proti, ani mi neodpovídali na emaily,“ popisuje, jak marně čekal na kladnou odpověď.
Espresso? Raději cappuccino či něco sladkého k zakousnutí
I přístup formace představoval obrovský impuls pro bitvu v nejisté době. Trenér Markel Irizar s ním permanentně analyzoval tréninková data a chystal program na další dny, byť Vacek ještě nespadal ani do programu stážistů, natož kmenových závodníků. Prvotní dojmy získané prostřednictvím telefonů a emailů si potvrdil i při říjnovém setkání celého týmu v Americe. „Sešli jsme se i s vedením. Měli jsme týmové focení, byli jsme na společné večeři, dali si pivo. A také vyrazili hrát hokej. Já stál na bruslích prvně. Všichni na mě koukali, jak je možné, že kluk z Česka neumí hrát hokej,“ směje se Mathias Vacek.
O co méně ovládá brusle, o to lépe vládne kolu. Jen je trochu paradox, že jezdí za tým, kde je jedním z hlavních sponzorů kávový gigant a sám si k černému nápoji cestu nenašel. „Já jsem vyloženě na čaj. Kávě moc nedám,“ přiznává s úsměvem Mathias Vacek a v dlaních svírá obří modrý čajový hrnek, za nějž by se nestyděl ani děda Komárek v Menzelově klasice Na samotě u lesa, příznačně zdobený obrysy ryb…
„Ještě tak cappuccino. Když si dávám espresso, zasypu ho pořádnou porcí cukru,“ culí se. Ostatně sladké si teď během podzimní pauzy dopřává podle libosti. „Domácí bábovka, perníček s čokoládou a ořechy. To je moje,“ směje se a na talířek si položí právě čokoládový perník. „Když je napečeno, tak jsem spokojený. Je to lepší než se tláskat sušenkami.“
Jako děti si s bráchou moc pamlsků neužili. „Už od dětství jsme kluky s manželkou směřovali k budoucnosti na nejvyšší sportovní úrovni. Ještě když chodili do školy, měli stravu odpovídající sportovní kariéře. Vše jsme tomu podřizovali,“ vypravuje Karel Vacek starší. „Vsadili jsme možná na trošku extrémní cestu. Vzdělání šlo stranou. Kromě jazykových dovedností. Ty jsme stavěli na stejnou úroveň jako výkonnost,“ popisuje táta nadějných cyklistů, kteří plynule vládnou angličtinou, němčinou a italštinou.
Jak se sportovně zaměřená rodina octla na Šumavě? „Věděl jsem z vlastní zkušenosti, jak moc je sport náročný mentálně. Chtěl jsem, aby měli šanci se uvolnit. Proto jsme žili v přírodě. Kluci jsou od dětství na horách, nikdy nežili ve městě,“ vypravuje Karel Vacek starší.
Když chtěl klukům zajistit nejlepší možné podmínky pro sportovní budoucnost, zvolil pro život destinaci v podobě rakouského Ramsau. „Odjeli jsme tam se ženou, vybrali barák a za čtrnáct dnů se stěhovali. Zůstali jsme v Rakousku dvanáct let,“ vypravuje.
Na posed vstává ve čtyři ráno
Oba kluci byli skvělí nejen na kole, ale i v klasickém lyžování. Logicky se vnucuje otázka, proč se rodina rozhodla vrátit. „Protože v Rakousku je všechno podle pravítka. Chtěli jsme určitou divočinu, kterou Šumava skýtá,“ vypravuje Karel Vacek starší.
Karel, nejstarší z trojice bratrů, má klid šumavských hvozdů rád. Ale absolutní jedničkou ve vztahu k přírodě je právě Mathias. „Letos jsem promeškal říji a byl jsem z toho špatnej,“ hlásí Mathias. „Letos to byla slabota. Nebyly ranní mrazíky a hodně pršelo. Jeleni sice řvali, ale byli schovaní pod stromy,“ popisuje Karel Vacek junior. „Já jsem schopný vstát ve čtyři ráno. Jdu na posed na dvě hodiny, pozoruji zvěř. Pak vyrazím domů, dám si snídani a jedu na trénink. Teď mimo sezonu to ničemu neškodí,“ říká čerstvý vicemistr světa.
I v sedle kola občas pozoruje zvěř. A někdy z větší blízkosti, než by chtěl. „Zvěře je tu hodně. Lišky, jeleny nebo srnky potkáváme standardně,“ říká Karel Vacek junior. „Jsou tu i vlci a losi evropští, ale jde o extrémně plachá zvířata. Ta na kole nepotkáváme,“ směje se Mathias Vacek.
Když nesedí na posedu ani v sedle kola, velmi pravděpodobně jej najdete v rybářském u vody. Buď na Studené Vltavě nebo na Lipně. „Dokonalý relax,“ zasní se při představě prutů.
Šumava dál zůstane tréninkovým domovem
Klid je jen zdánlivý. Jen pár kroků od domu funguje bistro. A zatímco našinci veleúspěšného mladíka ignorují, z Německa a Rakouska jezdí přes hranice hlavně o víkendu nejen fanoušci cyklistiky, aby se s mladým závodníkem pozdravili a popřáli štěstí. „Vždy říkám tátovi, že si to má jít vyřídit. Je to jako nekonečná autogramiáda,“ usměje se Mathias Vacek.
„Jel jsem trénink na německé straně Šumavy. Troubilo na mě auto, přitom jsem jel u krajnice. Když mě předjelo, zastavilo a vystoupil chlapík. Trošku ve mně hrklo. Zastavil mě a ukazoval video, kde jsem byl na závodech. Jezdí k nám pravidelně na kafe,“ vypravuje Karel Vacek junior, který narozdíl od bratra žije ohledně budoucnosti v nejistotě. Od podpisu kontraktu v prokontinentálním italském týmu jej dělila cesta do sídla týmu, jenže trable jednoho z hlavních sponzorů uvrhly formaci i samotného českého reprezentanta do nejistoty.
Každopádně historka Karla Vacka juniora dokonale vystihuje přístup ke sportovním osobnostem v zemích na hraničním pomezí. Zatímco výjimečný úspěch Mathiase Vacka v jeho domově nechal všechny sousedy klidnými, v Německu uspořádali po příletu z Austrálie pro čerstvého vicemistra světa velkolepé přivítání. „Jenom proto, že přes jejich vesnice jezdím trénovat,“ pokrčí rameny Mathias Vacek. „Společenská atmosféra je druhou dimenzí našeho návratu do Česka. Odezva na druhé místo z mistrovství světa byla v Česku vlastně nulová,“ neskrývá roztrpčení cyklistův otec.
Mathias hned v úvodu roku vyrazí vstříc dalším úspěchům. Už má jasno, že jeho prvním závodem bude Vuelta San Juan v Argentině. Původně měl jet Tour Down Under v Austrálii, ale… „Organizátoři u klokanů změnili tratě, takže se tým rozhodl poslat mě do Argentiny,“ vysvětluje dvacetiletý klenot české cyklistiky.
I přes vstup do světa World Tour zůstane Šumava dál jeho útočištěm. „Je to nejlepší místo na světě pro trénink. Miluju to tady,“ rozplývá se Mathias. Dokonce i trenér mu lokalitu na jihozápadě Čech schválil. A že jej krajané budou dál přehlížet? „Neřeším to. Jsem nekonfliktní typ a mám rád svůj klid. Šumava mi ho garantuje,“ říká nadšeně, než se chopí sekery a s bratrem se pustí do přípravy dřeva na zimní měsíce.
