Dělá si věci po svém. A jde jí to skvěle. Vždyť Kristýna Zemanová je úřadující mistryní republiky v cyklokrosu! V sestavě Brilon racing je tak trochu samostatnou jednotkou. „Nejsem úplně týmová hráčka,“ přiznává teprve devatenáctiletá závodnice, která bude velkou medailovou nadějí v kategorii do 23 let během nadcházející mistrovství Evropy v Namuru.
Kristýno v závěru října jste při domácím světovém poháru v Táboře dojela na čtrnáctém místě, v redukovaném pořadí závodnic do třiadvaceti let vám patřila šestá příčka. Šlo o velké povzbuzení do dalších závodů?
Rozhodně. Chvíli jsem jela s těmi nejlepšími. Strašně jsem si sice dávala, ale současně se jednalo o hnací motor. Doufám, že v budoucnosti budu schopná mezi nejlepšími jezdit, nejenom viset na chvostu jejich skupiny. Pro sebevědomí šlo nicméně o skvělý impuls. ¨
Je v českých podmínkách možné se mezi nejlepší vklínit?
Pokud se budu chtít v budoucnosti posunout, asi mi nezbyde nic jiného než jít do zahraničí. U nás je všechno o jednotlivcích a týmech. Lidech oddaných cyklistice, kteří se obětují a něco pro závodníky seženou a zařídí. Uvědomuji si, jaký mám v Brilonu servis. Bez týmu bych nemohla závodit, měřit se pravidelně s elitou. Jsem vděčná, že mě vzali.
Z hlediska tréninku nicméně spoléháte hlavně na sebe. Nebo se to změnilo?
Našla jsem si vlastní cestu, kterou všichni respektují. V Brilonu tolerují moji povahu. Jsem sama sobě pánem. Mám hodně prostoru z hlediska přípravy, dostává se mi maximální podpory. Vychází mi se vším vstříc.
Proč tak lpíte na vlastní cestě a individuálním přístupu?
Jsem velká individualistka. Nejsem týmový hráč. Potřebuji na věci klid a dělat si je podle sebe. Říkám si, že když se má něco pokazit, ať si to pokazím sama. Jsem taková komplikovaná v tomhle směru. Těžko přijímám někoho jiného. Samozřejmě tréninky řeším s lidmi kolem. Není to tak, že bych dělala všechno naprosto nahodile a bez systému. Čtu knihy, odborné časopisy.
Přiblížíte způsob sestavování tréninkového plánu?
Skládám si program sama. Občas to řeším s tátou. Třeba se probudím a řeknu si, že třikrát vyjedu jeden konkrétní kopec. Proč? Protože mě to baví. Splním úkol,, ale protože mě to baví. Jsem schopná si dát do tréninků intervalové úseky, které mi pomohou do dalších dnů, dalších závodů. Zároveň si trénink užívám a nevnímám to jako dřinu, jako rutinu.
Je specifický přístup daný špatnou zkušeností s trenéry v minulosti?
Přiznávám, že jsem komplikovaná a nevyjdu s každým… Ale ano, měla jsem jednu hodně špatnou zkušenost s nyní už bývalým trenérem. Asi před čtyřmi lety. Přivedl mě k úvaze, proč si tréninky nedělám po svém. Následně jsem se vrátila do Brilonu, kde mi nechali volnou ruku a já jsem nesmírně vděčná.
Nebere sestavování tréninkových plánů až příliš mnoho energie, kterou byste mohla věnovat třeba regeneraci, strečinku či odpočinku?
Není to snadné. Ale pokaždé si něco vymyslím. Musím zapojit hlavu. Ale odměnou je efekt, který moje snaha přináší. To mi dodává další energii. Baví mě si trénink vymýšlet. Dělám si vše doslova na míru podle aktuálního rozpoložení. Jsem schopná rozpoznat co mi chybí a co potřebuji.
Kde čerpáte inspiraci pro tréninkový program?
Koukala jsem na tréninkové plány cyklistických osobností. Načetla jsem si obrovské množství článků. Teď jsem navíc v maturitním ročníku a píšu o tréninkovém plánu cyklokrosařek maturitní práci. Vedoucí mojí práce mi řekl, ať si nekomplikuji život a vytvořím práci o tom, co dělám každý den. Takže všechno využiji dokonale. Dozvídám se hodně věcí o vlastním těle, skloubila jsem školu se svým koníčkem.
Pokud máte absolvovat všechny tréninky sama, není to hodně vyčerpávající? Netrápíte se na kole?
Někdy se domluvíme všechny holky z Brilonu a jedeme ve třech. Ale když mám jet sama, není to problém. Po celém dni ve škole jsem ráda, že jedu sama a vyčistím si hlavu, lépe se mi trénink analyzuje. Soustředím se jen sama na sebe, na vlastní trénink. Mnohdy jsem ráda, že nemusím brát ohled na ostatní a jedu si prostě podle sebe.
A když přijedete z tréninku, tak stáhnete data do počítače a uděláte si analýzu výkonu?
Přesně tak. Poslední dobou, jak se mi daří v cyklokrosu, tak řeším více kolo než školu. S maturitní prácí jsem daleko, protože dělám to, s čím se pohybuji. Takže směrem k maturitě je to dobré. Ale občas bojuji se školními povinnostmi na další den.. Na to mi kolikrát nezbývají síly a chodím do školy odevzdaná, že to nějak dopadne. Je to těžké.
Představuje problém skloubit školu s cyklokrosem na nejvyšší úrovni?
Jsem na gymnáziu v Mladé Boleslavi a někdy si říkám, že jsem si měla zvolit něco snadnějšího. Mám individuální plán a učitelé mi pomáhají. Občas se vyskytne nějaký problém, hodně bojuji s matematikou. Když nejsem ve škole a neslyším výklad, těžko se to dohání. Naštěstí paní profesorka je trpělivá, vychází mi vstříc, a tak doufám, že to vybojuji zdárně k maturitě.
A pak zamíříte na zahraniční angažmá? Belgické týmy už se o vaše služby přeci zajímaly?
Jde o velké lákadlo. Žít v Belgii, trénovat po boku nejlepších… Ale současně ve mně taková představa vyvolává rozpaky. Jsem trošku mamánek a nevím, jestli bych se dokázala hnout na delší dobu z domu. Navíc miluji Čechy. Nebylo by pro mě snadné opustit rodinu, kamarády, naše prostředí… Nicméně v rámci posunu výkonnosti mi asi nic jiného nezbyde.
Zázemí profesionálního týmu v cyklokrosové mocnosti, jakou je Belgie, by zřejmě představoval velký impuls…
Je něco jiného, když mají holky v hlavě jenom cyklokros. Já jsem celý den třeba do čtyř ve škole. Pak je den o dost zkrácený. Určitě by mě přestup ven výkonnostně posunul. Ale teď už to musím dobojovat. Opouštět školu před dokončením nemám v plánu.
Až dokončíte studium na střední, vrhnete všechnu energii do cyklokrosu?
Kdybych se pustila do studia vysoké školy, určitě by to bylo dálkovým způsobem, abych měla prostor na nejlepší možný trénink. A možná si dám od studia stejně rok pauzu. Chci vyzkoušet, jestli když se budu věnovat kolu na plné pecky, tak budu schopná se posunout na čelo závodů a konkurovat nejlepším. Uvidím, jestli má smysl obětovat všechno cyklistice a budu mít s čím pracovat. Teď mezi školou a cyklistikou hledám rovnováhu. A vyhrává kolo, což asi není úplně správné.
Bude následně variantou i přestup do jiné disciplíny? Vždyť na silnici jste vybojovala na posledním mistrovství republiky bronz bez větší přípravy. A spousta skvělých závodníků i závodnic na silnici vzešlo z terénu?
V minulosti jsem jezdila horská kola, ale ta jsou určitě pasé. Když vidím, co se jezdí na pohárech v Česku i ve světovém poháru, tak je to pro kaskadéry. A mě navíc silnice baví. Chtěla bych zkusit větší závody. Ale cyklokros je můj život. Začínala jsem na kole po Petře Havlíkové, vedl mě Petr Dlask. Takže ať se stane cokoliv, budu cyklokros vždy jezdit.
