Jedna malá žlutá mušlička s červeným okrajem na rukávu a takové haló kolem toho. Britská cyklistická federace nejspíš netušila, jak ledově příkré budou reakce poté, co za svého nového partnera a donátora přijala největší ropnou společnost v Evropě. Mohla na tom být ale i hůř, protože cyklistiku svého času platil třeba i Donald Trump…
Možná je to značka, kterou taky čas od času hadicí do nádrže svého vozu napouštíte. To proto, aby váš motor skvěle šel. Ale britská cyklistická komunita se projevila jako velmi háklivá, protože twitterový účet British Cycling zaplavily po nedávném oznámení zuřivé odsudky.
Podle mnohých je osmiletý deal jen cestou, jak petrolejářská společnost čistí skrze cyklistiku svoji umazanou reputaci, na což poukazuje třeba i Greenpeace. A v řádu hodin se spustila on-line petice, pod niž se podepsalo přes tisíc cyklistických klubů celého Spojeného království.
Také Ineos se potýkal s protesty
Zatímco za kanálem La Manche probíhají ohledně nového partnera protesty, podívejme se hlouběji do análů, jaká kontroverzní jména už měla taky co do činění s cyklistikou. A jakou pověst si chtěla skrze své logo na dresu vyprat.
Pokud je řeč o Británii, cyklistice a ropě, pak je tu jeden obdobný trabl a to u dost prominentního celku. Cyklističtí Grenadýři, Bernal, Pidcock nebo Geraint Thomas totiž výplaty dostávají od Sira Jima Ratcliffa, nejbohatšího Brita a majitele petrochemické společnosti Ineos.
Ten do cyklistiky vstoupil v roce 2019 a převzal hlavní slovo u týmu Sky během etapového závodu Tour de Yorkshire. Příchod nového sponzora vyvolal během závodu protesty a další rok čelily týmové vozy v Belgii atakům od klimatických aktivistů.
Trnem v oku jim bylo to, že v roce 2020 společnost vyprodukovala takřka 23 milionů tun petrochemických produktů. Její největší továrna ve skotském Grangemouthu se „zasloužila“ o 3,2 milionu tun oxidu uhličitého.
Přišel rok 2020 a k ropě se přidala značka vozidel Grenadier, čtyřkolek vyvíjených dceřinou společností Ineos Automotive, což obraz týmu dvakrát nevylepšilo.
Že se automobilky rády skrze cyklistiku zviditelňují, potvrzují hlavně ty francouzské. Současný worldtourový celek Ag2r má v názvu coby druhého titulárního partnera Citroën. Na přelomu 70. a 80. let šlapal světem tým Renault Elf (už tenkrát se manažeři nezdráhali zaprodat se chemické společnosti). Ale nejdelší historii má automobilka se lvem ve znaku.
Finance posílaly firmy přes výbušniny či erotiku
Peugeot byl až do roku 1986 a konce svého 80letého angažmá ve sportu jedním z nejdéle fungujících a taky nejúspěšnějších týmů. A pokud dokázal sport akceptovat výfukové plyny aut, ke značce se přidávali tu méně, tu více kontroverzní partneři. Dvacet let fungoval tým se značkou BP. Následoval další ropný gigant Esso, který stál u porážky Merckxe na Tour de France 1975. A na posledních pět let existence týmu naskočil na palubu Shell.
Podobně třaskavé bylo před deseti lety angažmá značky Orica u australského worldtourového celku. Jde totiž o australskou nadnárodní společnost vyrábějící komerční výbušniny zejména pro těžařské účely.
A pokud se tu bavíme o kontroverzích, nebylo by téma kompletní, kdybychom nezmínili bývalého prezidenta Spojených států amerických. V roce 1988 vytvořil svérázný podnikatel etapový závod severovýchodem USA nazvaný Tour de Trump, který se měl stát konkurentem ničeho menšího než Tour de France. Ze závodu se však odjely jen dva ročníky, Trump ukončil svoji podporu, protože jeho realitní impérium čelilo rostoucímu zadlužení.
Při zmínce o dalším sponzorovi se budeme malinko červenat, protože peníze a své jméno věnoval ženskému závodu EasyToys Bloeizone Fryslân Tour lídr belgického a holandského trhu s erotickými pomůckami. A když Ellen van Dijková ovládla celkové pořadí, odcházela z pódia s výbavou do ložnice a slovy: „Ceny v ženském sportu se vážně zkvalitňují.“
Možná se nad tím někdo pozastaví, možná to někomu bude připadat nevhodné a nevkusné. Ale pak by měl vědět, že taky existují cyklisté, kteří mají na dresech kadibudky…
