Oslava cyklistiky. Žádná auta. Žádné motorky. Jedinečná krása Dolomit! Sella Ronda Bike Day je jedna z největších nezávodních akcí v Evropě. Jen si to představte: bezmála dvacet tisíc lidí, které spojuje láska k jízdě v sedle kola, na jednom okruhu. Tohle je zážitek, který by alespoň jednou za život měl absolvovat každý cyklista.
Už jsem měl tu čest. V létě před třemi lety. Totálně propršený den. Při startu z městečka Selva Val Gardena mrholilo. Po výstupu na Passo Sella lilo. A tak to zůstalo po zbytek celého dne. A tak jsem o tři roky později přijel srovnat účty.
V polovině září, protože organizátoři už zavedli jarní a podzimní termín. Kvůli propustnosti trati. Zájem byl tak velký, že bylo bezpečnější cyklisty rozprostřít do dvou termínů.
A ruku na srdce. Pro oblast Alta Badia jde i o skvělý byznys. Na silnici jsou v minimální míře zastoupeni místní. Ve skupinách je slyšet němčina, polština, slovenština, angličtina, velké zastoupení má tradičně i Česko. Jsou tu cyklisté z asijských zemí. Zkrátka možnost projet si nejkrásnější místa zařazená na seznam světového dědictví UNESCO naprosto nerušeně je velkým lákadlem.
Ve sněhu, ale na kole
Předpověď na druhou rundu roku 2022 není nijak vábná. Pouhých osm stupňů, polojasno. „Jezdit v pětadvaceti za sluníčka v krátkém dresu umí každej. Ale dělník cyklistiky počasí neřeší,“ směje se do telefonu cestou na jih Evropy paralympijský šampion Jiří Ježek. Původně mělo pršet, takže každopádně jde o posun k lepšímu.
Dočasným útočištěm se stává městečko Corvara 1568 metrů nad mořem. Přesněji tedy hotel Marmolada, který disponuje dokonalým zázemím pro kola i samotné cyklisty. „Přijeli jste na Bike Day?“ táže se s úsměvem recepční. „Bude chladno, ale slunečno,“ ujišťuje.
Bubnování dešťových kapek na parapet ve čtyři ráno dává tušit, že se slečna spletla. A dost, protože provazy vody bičují Corvaru ještě v devět ráno. Ba co hůře, stačí letmý pohled na stráně nad městečkem a je jasné, že jen o pár desítek metrů výše padá sníh.
Silnice pro Sella Ronda Bike Day jsou uzavřené od půl deváté do půl čtvrté odpoledne. Čas vyrazit se krátí. Z oken recepce pozorujeme kolemjdoucí v péřových bundách se šálami kolem krku a kulichy naraženými hluboko do čela.
Pohled na webkamery ze čtyř vrcholů, přes něž vede trasa, nepřipouští ani při nejbujnější fantazii myšlenky na cyklistiku. Jsou pokryté sněhem. Zbývá už jen zahlédnout posypové auto s radlicí…
A přece… Osm hodin v autě představuje silný argument vyrazit. Stejně jako skupina japonských cyklistů na recepci. Krátké cyklistické kalhoty, dresy s krátkými rukávy. V kapsičkách smotané větrovky. Za dveřmi je však šest stupňů.
Alta Badia, kraj cyklistiky
Déšť ustane. Nadešel čas rozhodnutí s vědomím přibližně čtyř hodin na trase. Návleky na tretry, na nohy. Lehká bunda přes první vrstvu. Do kapsy větrovka. Do baťůžku vesta a goretexová cyklistická bunda na sjezdy. Rukavice. Pod přilbu cyklistická čepice.
„Šílený nápad. Proč nemám za kamarády nějaké normální lidi,“ zazní z jedněch úst, když začínáme stoupat na Passo Gardena ležící 2121 metrů nad mořem. Nejdelší výstup dne. Devět kilometrů dřiny.
Začátek je jak z romantické knihovny. Zelené louky kolem, v dálce vrcholky hor „pocukrované“ sněhem. A světe div se, na okamžik i sluníčko vysvitne.S údivem zjišťuji, že stejných bláznů se našly stovky. Do kopce šlape stařík, jemuž zpod cyklistické čapky (skutečně jel bez helmy) vlají šedé vlasy a bradu zdobí šedivý plnovous. Jede v dresu s krátkým rukávem a cyklistických kraťasech. Na vrcholu si natáhne svítivě žlutou větrovku. Podobných otužilců je mnoho.
Je tu tolik sněhu, že postavit sněhuláka by byla hračka. Dalo by se vyrazit na slušnou skialpovou túru. Ale tento den je určený oslavě cyklistiky. Vždyť tak zní i motto regionu Alta Badia: kraj cyklistiky!
Ve sjezdu pokrytém vodou z tající bílé pokrývky kdosi pustí až příliš brzdy a do akce musí sanitka.
Při stoupání na Passo Sella 2240 metrů nad mořem se spustí chumelenice. Silnice je pokrytá břečkou, ze stromů kolem cesty silný vítr žene sníh do tváře. Každý kopec je ale radostí. Představuje příležitost se zahřát.
Když se kolo tlačí z kopce…
Zato sjezdy jsou utrpením. Směrem na Canazei je silnice pod vodou. Teplota na nule. „Mám totálně zmrzlé prsty,“ běduje cyklista v bundě oddílu z Mnichova. Sesedá z kola, protože dlouhý sjezd plný zatáček by pro něj byl rizikem. Tlačí kolo. Z kopce dolů. Stejně je na tom i pár dalších. Dostalo je chladné počasí.
Od kol odstřikuje voda. Tak rád bych nějakou usrknul z bidonu. Ale ten by dávkoval leda ledové krupky… A nápad strčit si do kapsy osvědčenou Trinutku se také neukázal jako šťastný. Jindy tekutá a výživná strava je tak ztuhlá, že z tuby nejde vytlačit. K čertu s mrazivým počasím…
A už je tu stoupání na Passo Pordoi. Celkem 6400 metrů rozbitých do 27 značených zatáček. Ale díky za ně. Zima je nesnesitelná. Všichni rychle roztají. Předjíždím Itala na horském kole, jehož doprovází syn v sedle ebiku.
Ano, Sella Ronda Bike Day v Alta Badii je otevřený pro všechna kola. K vidění jsou gravely, pevná horská kola, stejně jako celopéra. Ale po hříchu ve srovnání s rokem 2019 došlo k dramatickému nárůstu ebiků. Zatímco před třemi roky byly v jednotkách, tentokrát jich jsou desítky. Pravděpodobně více než polovina startovního pole.
Mnohdy evidentně v nepovolaných rukách…
Na Passo Pordoi 2239 metrů nad mořem buldozer odklízí sníh z parkoviště. Silný vítr vytvořil závěje. Ale také zahnal mraky, a tak skály i silnici ozařuje slunce. Nebe je blankytně modré. Jen ta zima v klesání je stejná jako v předešlých dvou případech.
Kolem silnice na Arabbu jsou u elektrických ohradníků krávy v zástupech. Přišly se podívat na dělníky cyklistiky a nevěřícně zírají, kolik jich s tratí bojuje.
Zuzana Boháčová kousla okruh dvakrát
Jsou zde desítky cyklistických chrtů, kteří trať „podrtí“ v čase mírně přes dvě hodiny a klidně okruh „kousnou“ dvakrát. Jako třeba třetí z L’Etape Czech Republic a vítězka stejné akce na Slovensku Zuzana Boháčová. S partnerem Ondřejem Sobkem si po okruhu na zahřátí dali druhý v ostrém tempu.
Nechybí zástup veteránů, kteří zůstávají věrní hliníkovým strojům s čelisťovými brzdami. Baťůžkáři, kteří si na zádech vezou věci na převlečení. Všichni bez rozdílu pohlaví a věku. Bojují sami se sebou, aby pokořili 51 kilometrů a 1660 výškových metrů v teplotě vhodné pro zimní radovánky, nikoliv cyklistiku.
V cestě stojí ještě Passo Campolongo ležící ve srovnání s ostatními vrcholy okruhu „jen“ 1875 metrů nad mořem. V pětikilometrovém kopci předjíždím dva ebikery. Přehnali rychlost, došla jim šťáva a nezbývá jim než tlačit. O kus dál je další zástupce pelotonu s baterií na nule.
Ale pro nás už je tu sjezd do Corvary. Ozáří jej slunce. Šest kilometrů klesání je odměnou za dřinu. Kéž by takhle bylo celý den. Ale tohle jsou prostě Dolomity. Krásné a nepoddajné, plné zážitků. I pro milovníky jízdy v sedle.
Takže až si budete plánovat cyklistické akce pro příští rok, nezapomeňte na akci v oblasti Alta Badia. Sella Ronda Bike Day je zážitek na celý život.
