Kometa jménem Remco Evenepoel ovládla 77. ročník Vuelty, třetí Grand Tour sezony. Dvaadvacetiletý belgický závodník formace Quick Step patří k zástupcům nastupující generace. Když se začal prosazovat v juniorech, jedním z jeho hlavních soupeřů byl český reprezentant do třiadvaceti let Karel Vacek, který tehdy v žebříčku patřil mezi elitní trojku.
Byly to velkolepé bitvy, které nenechávaly nikoho chladným. Stále ještě závodník formace KTM Tirol v rozhovoru pro We Love Cycling vzpomíná na vzájemné souboje i setkání s aktuálním vítězem Vuelty v době, kdy ještě oba byli náctiletí.
Jaké byly souboje dvojice Karel Vacek – Remco Evenepol v juniorské kategorii? Vybavují se vám ještě?
Pochopitelně. Předně je třeba říct, že se jednalo o jinou věkovou kategorii. Byli jsme na jiné úrovni než dnes. Ale rivalita mezi mnou a Remcem byla veliká. A s ohledem na fakt, že šlo o juniory, hodně medializovaná. Klobouk dolů, před jeho výkonem na Vueltě. Mám respekt k Evenepoelovým výkonům na kole.
Nicméně z vašeho komentáře je cítit jisté ale…
Jsou cyklisté, které mám v pelotonu určitě radši. Remco mi jako člověk nesedí. Není to tak, že bych ho nesnášel. Jako závodníka jej respektuji. Nevím, jestli je to jen vůči mně, ale způsob, jakým se ke mně choval, mě zklamal.
Můžete nechat fanoušky trošku nahlédnout do zákulisí vašeho juniorského soupeření?
Porazil mě vícekrát než já jeho. Pokud mě někdo překonal, byl jsem naštvaný sám na sebe, protože jsem většinou udělal chybu nebo se mi něco nepovedlo. Ale vždy jsem dokázal zajít za soupeřem, promluvit si s ním, podat ruku. Uznat jeho kvality. Když jsem Evenepoela porazil při etapáku Giro della Lunigiana v srpnu před čtyřmi v Itálii, házel helmou, vzduchem létaly jeho tretry. Dělal scény. Byl arogantní. Jeho chování nejen vůči mně, ale i ostatním závodníkům bylo nekorektní.
Zatímco vy jste tehdy mířil do amerického prokontinentálního amerického týmu Hagens Berman Axeon, Remco Evenepoel podepsal kontrakt u Quick Stepu ve World Tour jako nejmladší z cyklistů narozených v novém miléniu…
A ještě před startem sezony jsme se potkali právě na tréninkovém kempu Quick Stepu, kam jsem byl pozvaný. Už jsme měli bouřlivá léta za sebou. Tedy já si to myslel. Hned první den jsem za Evenepoelem šel, že si podáme ruku. Ale nepřijal to. Jen mi řekl ahoj, otočil se a šel pryč. Hodně mě překvapil. Nikdy jsem mu nic špatného neudělal. Záhy jsem se dozvěděl, že stejným způsobem komunikuje s lidmi, kteří nepovažuje za sobě rovné.
Je takové chování typické pro závodníky, kteří vyhráli Grand Tour či sní o vítězství na některém ze tří nejslavnějších etapových závodů?
Spousta šampionů v cyklistice je hodně pokorných. Mají rovnováhu, jsou klidní. Beru to tak, že každý je nějaký. Nemusíte mít rád každého v pelotonu. On je Belgičan. Od dětství byl vychovávaný k sebevědomí. Popularita cyklistů v Belgii jej jiná než v Česku. Vždyť jde o jejich národní sport.
Když je nyní šampionem Vuelty či klasiky San Sebastian, stoupla na ceně vítězství ze závodů, kde jste Remca Evenepola porazil?
On je supertalent. U mě byl v minulých sezonách problém v psychickém rozpoložení. Tápal jsem a neměl se čeho chytit. Ale v budoucnosti se chci s Evenepolem na kole zase rvát o vítězství. V časovce ho asi neporazím, ale věřím, že v nějakém kopci jej pokořit mohu.
Pro triumf Evenepola na Vueltě byly klíčové jeho výkony v časovkách. Byl v daném směru výjimečný už v juniorech?
Jo. V časovce na mistrovství světa juniorů v Innsbrucku jel průměrem přes padesát kilometrů, přitom nebyla rovinatá. To nikdo před ním nedokázal. Jel o tři kilometry v průměru rychleji než ostatní. Fyzicky i silově je na tom dobře. Nemá lepší čísla než Filippo Ganna, dvojnásobný mistr světa v časovce, z pohledu wattů. Remco má díky skvělým vlohám perfektně zvládnutou aerodynamiku. A pochopitelně má skvělé vlohy.
Ještě v sedmnácti letech hrál Remco Evenepoel fotbal. Až poté definitivně přesedlal na kolo. Jak je možné, že za pouhých pět let se stane šampionem jednoho ze závodů World Tour?
Jeho táta byl velmi dobrý cyklista a Remco rčitě na kole jezdil už při kariéře ve fotbale. Podle mého to v sobě měl geneticky. Když se sejdou tři faktory v podobě srdce, plic a dobrých svalových vláken, tak se člověk prosadí i kdyby sedl na kolo třeba až v pětadvaceti. Kdyby Remco Evenepoel začal závodit mladší, dost možná by byl ještě někde úplně jinde z hlediska výkonnosti. Třeba na úrovni Pogačara a Vingegaarda, kteří to na kole umí ještě lépe. Jsou dokonalý ve sjezdech, zdatnější celkově na kole. Třeba Roglič má motor neskutečný. Ale z hlediska cyklista usilujícího o vítězství v Grand Tour má určité mezery. Evenepoel je na tom podobě, byť je o trošku lepší.
Remco Evenepol při závodě Kolem Lombardie 2020 nezvládl ve sjezdu kolo, napálil do betonové zídky a sletěl do desetimetrové strže. Utrpěl zlomeninu pánve, měl otřes mozku. Neříkal jste si tehdy, že po třech letech na kole může taková zkušenost znamenat konec kariéry?
Ani chviličku. Naopak. Byl jsem si jistý, že ho ten pád posílí. Sám jsem to zažil v rodině. Brácha utrpěl zlomeninu stehenní kosti, měl rozdrcené koleno, lékaři ho spravovali šrouby a destičkami. Ale když je ten člověk silný mentálně a fyzicky, tak jej úraz jedině posílí. A Evenepoel byl a je mentálně supersilný. Takže bylo jasné, že pokud má zranění bez následků, bude silnější fyzicky i psychicky. Když pak závodníci s takovou zkušeností jedou kopec a nohy jej bolí k omdlení, stačí si připomenout, že málem zemřeli, takže nějaká prkotina jako bolest nohou je nemůže rozhodit.
Dojde brzy znovu na střet Karel Vacek vs. Remco Evenepoel? Přiblížil jste se po letošní vydařené sezoně podpisu kontraktu a návratu do World Tour?
Upřímně říkám, že World Tour si ještě nezasloužím. Sezonu jsem zajel dobře. Lépe, než jsem očekával. Ale po určitém výpadku musím být realista. Mám určité možnosti směrem do prokontinentálních týmů, tedy druhé nejvyšší divize. Jde o týmy, které mají solidní program. Pokud to klapne, budu nadmíru spokojený. Pak se klidně můžu potkat s Evenepolem a třeba jej porazit.
Titulní foto: ASO and UniPublic
