Stal se čerstvým vítězem fourcrossové série 4X ProTour 2022, když vyhrál všech sedm letošních závodů. Ty poslední dva nyní v italském Val di Sole. Ale duhový dres mistra světa Tomáš Slavík už oblékat nemůže. Nikoliv proto, že by mu ho někdo vyfoukl, jen prostě Mezinárodní cyklistická unie (UCI) zrušila mistrovství světa.
„Vůbec to nechápu, ale je dost možné, že oficiálně zůstanu navždy posledním mistrem světa,“ říká 35letý závodník týmu GHOST Bikes, který už podle pravidel nesmí vozit duhový dres, jen si jako všichni mistři světa může dát na rukávky dresu duhové proužky.
Dostali jste nějaké vysvětlení, proč bylo mistrovství světa zrušeno?
Napsali, že je to finančně náročné z hlediska přípravy trati, že nejezdí dostatek žen a tak dále. Jenže já vím, že byli tři organizátoři, kteří by mistrovství světa uspořádali. Včetně nás v Jablonci. Spíš mám pocit, že je to nechuť ze strany UCI, že chtějí tlačit nějakou jinou disciplínu na úkor fourcrossu. A myslím si, že to rozhodně není čistá hra. Jejich argument byl i ten, že na fourcross nechodí lidi.
Vždyť je to pro diváky skoro nejatraktivnější disciplína…
Já se tomu argumentu taky musím smát. Třeba teď ve Val di Sole to byl masakr. Lidí bylo tolik, že na startu skoro nebylo slyšet startovní povely. Fanoušci měli rachejtle, dýmovnice, startovali motorové pily… Atmosféra neskutečná.
Je to poprava fourcrossu ze strany UCI?
Ta probíhá konstantně od roku 2011, kdy nám zrušili Světový pohár. Myslím si, že všechno je hra peněz. Je jasný, že fourcross najednou nebudou jezdit masy. My jsme malá komunita. Je to technicky hodně náročná disciplína. Ne jako enduro nebo cross country, že skoro každý nasedne na kolo a nějak to projede. Takže se vyrábí relativně málo fourcrossových kol a asi to není pro UCI dobrý byznys.
Ale o duhový dres se paradoxně závodí třeba na elektrokolech.
Bohužel, to mě fakt mrzí. Chápu, že je to teď v cyklo průmyslu nejprodávanější artikl. Ale jezdíme do kopce i z kopce na kole s motorem a dostáváme za to duhový dres… Mám trošku pocit, že UCI prodala sportovní stránku mountainbikingu.
Je možné, že se šampionát v příštích letech znovu uskuteční nebo zůstanete oficiálně posledním mistrem světa ve fourcrossu?
Je hodně reálné, že to tak zůstane. Mně to nevadí, ale může se stát, že vznikne mistrovství světa, které nebude pod hlavičkou UCI. To nám zakázat nemůžou. Jen se podle pravidel nebude dostávat duhový dres a nesmí být v názvu UCI. Ale když to někdo pojmenuje třeba WCH in 4X, může se jet. Takhle v podstatě vznikl pumptrack. Šli si svou cestou, dělali si svoje vlastní mistrovství světa. UCI nad tím přivírala oči a dneska už jsou pod jejich hlavičkou. Podobné problémy byly třeba i ve snowboardingu a dalších sportech, kdy se nedohodli s federací. Problém je v tom, že já bych podle regulí měl jezdit jen závody, které mají statut UCI.
A to jsou všechny?
Když jsem jel někdy před pěti lety populární městský sjezd v chilském Valparaísu, tak registrovaný nebyl. Chtěli mi za to na půl roku sebrat licenci a dát pokutu pět tisíc euro. Ale nakonec nic z toho nebylo a závod byl hned příští rok registrovaný pod UCI…
Když se vrátíme k finále Světové série ve Val di Sole, jaké bylo?
V rámci mého výkonu jsem absolutně spokojený. Jel jsem bezchybně skoro každou jízdu. Bohužel, v pátek došlo k ošklivému pádu jablonecké závodnice Aničky Slancové. Letěl pro ni vrtulník, vezli ji hned do nemocnice. Ten její crash vypadal fakt hrozivě. Nikdo nevěděl, co s ní bude, tak jsme se dohodli, že dál závodit nebudeme a výsledky finále se udělaly podle kvalifikace. Bylo to správné rozhodnutí, nikdo neměl náladu závodit.
Bylo těžké jít následně hned v sobotu na start dalšího závodu?
Bylo. Vždycky si procházím s kolem trať a najednou jsem stál u místa, kde se to stalo. Šel mi mráz po zádech, když jsem si to vybavil. Anička leží pořád v Trentu v nemocnici, jsou tam s ní její nejbližší a nezbývá než doufat, že se z toho dostane. Na dálku držíme palce a hned v pátek jsme se všichni dohodli, že veškeré prize money z toho závodu pošleme na její účet na prvotní výdaje. Bylo to asi 6000 euro. Třeba její velká kamarádka Míša Hájková s ní hned jela do nemocnice, byl tam celou noc a další den nejela závody, i když tím možná přišla o vítězství v seriálu.
Vy jste v sobotu dokázal znovu vše vyhrát.
Hodně mě tam proháněl hlavně italský bikrosař a olympionik Roberto Cristofoli, ale pak mu trochu došla energie a ve finálové jízdě už jsem jim uletěl. Tu trať dokonale znám, vloni jsem tam získal po pěti smolných letech titul mistra světa.
Co vás ještě v sezoně čeká?
Teď si dávám dva týdny úplné volno, potřebuju vypnout. A zase začnu trénovat směrem k dalším závodům. Letos mě čeká ještě kvalifikace na mistrovství světa v pumptracku, městské sjezdy ve Francii a Mexiku a v listopadu Crankworks na Novém Zélandu. No a hned po Novém roce přijdou všechny městské sjezdy v jižní Americe, na které se moc těším.
Titulní foto: David Kostelecky/Giacomo Podetti
