Vysoko přes třicet stupňů pravidelně stoupají teploty během etap španělské Vuelty, poslední Grand Tour sezony. Kromě těžkých profilů trasy představuje právě vedro velkého soupeře pro všechny cyklisty. Jak zničujícím teplotám čelí?
Většina etap startuje krátce po poledni, tudíž cyklisté tráví dlouhé hodiny v sedle během nejteplejší části dne. Závodníci se během etap potýkají s teplotami, které mnohdy přesáhnou hranici čtyřiceti stupňů, což podle španělské legislativy znamená nárok na přestávku v práci. Ovšem v pelotonu je něco takového nemyslitelné.
Vysoká teplota má často za následek výrazný pokles rychlosti pelotonu. Cyklisté pochopitelně ve spalujícím žáru většinou šetří energii a nejedou tak intenzivně. Průměrná rychlost etap je v šíleném vedru mnohdy o pět kilometrů nižší proti původním předpokladům.
Aby nedošlo k negativnímu ovlivnění výkonu v důsledku vysokých teplot, je třeba udržet dehydrataci maximálně v rozmezí tři až pěti procent. Větší číslo už znamená velký problém.
Cancellara shodil 4,5 kilogramu za etapu
Závodníci se během etap výrazně potí. I přes veškerou snahu doprovodného personálu dochází ke ztrátě tělesné hmotnosti. Třeba v roce 2014 Fabian Cancellara jezdící tehdy za Trek Factory shodil na trase jediné etapy 4,5 kilogramu.
Většinou jde o důsledek šílené dehydratace. Týmy mají po trase velké množství členů realizačního týmu a podávají jezdcům bidony. Zapomeňte na standardní počty. Extrémní teploty si žádají extrémní přístup. Je běžné, že cyklisté jedné formace spotřebují během dne 300 bidonů s tekutinami, což je 37 bidonů na jednoho závodníka. Tedy přibližně dvacet litrů tekutin na jednoho člena týmu.
Je třeba si uvědomit, že velká část padne na ochlazování, kdy si cyklisté prostě obsah bidonu postupně lijí na hlavu, krk a nohy.
Šílené teploty, v nichž závodníci bojují o slávu, ohřívají vodu v bidonech velkou rychlostí. Přibližně za třicet minut je obsah láhve v držáku cyklistického kola vhodný leda k zalití čaje.
Led v dámských punčochách
Voda v bidonech nepředstavuje jedinou formu zajištění hydratace. Závodníci si před startem dávají za dresy sáčky s ledovými kostkami, aby měli v rámci možností pod kontrolou tělesnou teplotu. Stejným způsobem se závodníci ochlazují během etap, kdy jim sportovní ředitelé z vozu podávají balíčky s ledem.
Jako skvělý pomocník se ukázaly dámské punčochy. Maséři či fyzioterapeuti je před etapou rozstříhají a nasunou do nich led. Takto připravené „sáčky“ putují do přenosných mrazících boxů, které jsou v každém týmovém vozidle. Jednotlivé formace spotřebují během jediné etapy 75 až 100 kilogramů ledu!
V cíli pak už na závodníky čekají členové doprovodu, kteří mají k dispozici ledové ručníky, vodu, plechovky s colou, iontovými nápoji, proteinovými nápoji, a hlavně ledové vesty. Představte si klasickou vestu, která je naplněná speciálním gelem. Před použitím se dá do mrazáku, čímž mají cyklisté zaručeno rychlé snížení teploty po dojezdu etapy.
Titulní foto: Foto: ASO and UniPublic
