Často ji berou jako tu třetí vzadu, jako cenu útěchy (nebo snad trest?) pro ty, co dosud nestihli v závodní sezoně uspět. Vuelta a España má však větší kouzlo, než se může zdát, a podle mnohých je dokonce tou nejlepší ze tří Grand Tour sezony.
Kolem elitního klubu třítýdenních etapových podniků se točí celý kalendář, protože právě ony si pro sebe usurpují celé tři měsíce pozornosti z těch zhruba devíti, které každý cyklistický rok nabízí. Další závody kolem nebo nedej bože dokonce v termínovém souběhu staví logicky do stínu. Třítýdenní maratony v Itálii (Giro), Francii (Tour) a Španělsku (Vuelta) jsou ty nejdelší, nejtěžší a nejdiskutovanější prověrky našeho sportu.
Nicméně víme, že ti tři velikáni nestojí bok po boku. Tour de France je zdaleka nejvíc vpředu. Giro jede v jejím závětří. A poslední (nejen chronologicky) je nejmladší ze tří sester – Vuelta. Snad i pro svůj osud, kdy až do roku 1994 se konávala na jaře. Ale dohoda Mezinárodní cyklistické unie UCI a pořadatelské skupiny Unipublic ji napříště posunula do pozdně letního termínu, aby se eliminovala kolize s Girem a tím zvýšila mezinárodní konkurence.
Nejatraktivnější, nejdramatičtější a s bizarními výsledky
Bylo by zajímavé posoudit, co by návrat do dubna Vueltě přinesl dnes, minimálně z pohledu počasí by to byl dobrý krok pro ochlazení pelotonu. Ale realita je taková, jaká je, takže namísto otevírací Grand Tour zažíváme ve Španělsku epilog cyklistické sezony.
Jestliže pro domácí týmy a zvlášť ty druhodivizní (letos například Kern Pharma i s Vojtěchem Řepou) je Vuelta tím nejvyšším cílem, naprostá většina ostatních celků na ní svoji existenci nezakládá. Spíše jde o závod druhé šance pro ty, kterým nevyšla podle představ Tour de France, nebo ty, co se chystají na mistrovství světa.
A přeci – to podle insiderů – je Vuelta tou NEJ z triumvirátu Grand Tour. Na jedné straně nejatraktivnější z pohledu tratí, na druhé nejdramatičtější, protože často přináší bizarní, až nevysvětlitelné výsledky. Aitor González v roce 2002 skončil nečekaně šestý na Giru. Pak zdeptal konkurenci v závěrečné časovce Vuelty a Robertu Herasovi za minutu dvanáct vyfoukl celkové prvenství, čímž si zajistil jediné grandtourové ostruhy v kariéře.
Dva roky nato Santiago Pérez přišel odnikud a do cílového Madridu dorazil jen půl minuty za vítězným Herasem. Jeho předchozí grandtourové výsledky? Nedokončil, nedokončil, 44. místo, 49. a 65. místo. Po něm zase vyhrál 41letý veterán Chris Horner. Načež jediné své pódium v závodě velké trojky získal i Slovák Peter Velits. A jediné celkové vítězství na Vueltě bral i další věkem nezničitelný matador Alejandro Valverde.
Krátké, divoké a dynamické etapy
Za tyto spektakulární podívané můžeme částečně děkovat náhodě, z větší části ale podobě tratí. Jestliže hard core cyklistika stále stojí na utrpení, vytrvalosti a obětech, Vuelta přišla s novým trendem v podobě krátkých, divokých a dynamických etap. Pamatujete Formigal 2016? Pravděpodobně nejlepší etapa dekády. Pouhých 118 kilometrů a za necelé tři hodiny hotovo, které srazily Chrise Frooma z trůnu.
Vuelta nechce předlouhé etapy přes pět kopců, protože takové zabíjejí závodění. Což ovšem neznamená, že by tu kopců bylo málo. Vždyť Vuelta se bere za nejvíce vrchařsky orientovaný závod. Zpravidla nabízí nejvíc etapových dojezdů na vrcholu.
Rok co rok se pořadatelé snaží, aby každá etapa přinesla něco nezapomenutelného; ať je to strmá kozí stezka na vrchol nové hory nebo průjezd románskou arénou, kde 2000 let před cyklisty bojovali o slávu gladiátoři. „Vsadili jsme na podívanou a vyplácí se nám to,“ hlásá ředitel závodu Javier Guillén a neskrývá touhu odhalovat absolutní hranice fyzických možností závodníků. „Vyhledáváme epické momenty v kopcích, které málem nejde vyjet, aby se závodu stala brutální bitva jednoho na jednoho.“
Javier Guillén: Vyhledáváme epické momenty
Španělé našli skvělý recept – tedy to, že je závod rozhodnut na posledním kopci závěrečné etapy podobně, jako když o vítězi rozhodují až penalty. „A proto Vueltu miluju,“ říkal bývalý profesionál Adam Hansen, Australan usazený v Beskydech. „Protože nikdo nedokáže odhadnout, kdo ji vyhraje.“
Španělsko je pohodová země, kde rodina, jídlo a prázdniny mají větší hodnotu než to, kolik kdo vydělá peněz. A Vuelta tohle všechno odráží. Pro závodníky, sportovní ředitele, řidiče týmových autobusů i novináře je to nejoblíbenější Grand Tour roku. Jistě – Tour má prestiž, Giro vášeň, ale Vuelta je Vuelta.
Asi málokdo při předsezonní tvorbě harmonogramu točí své plány kolem vítězství v poslední Grand Tour roku (tedy aspoň si to myslíme). Ale možná i to z Vuelty činí zajímavý spektákl bez jasného scénáře, zato s garancí zábavy. Je to Grand Tour druhé šance. Grand Tour nekonečných hor a možná i… nejlepší Grand Tour roku.
Titulní foto: ASO and UniPublic
