Až v patnácti letech začal jezdit na kole. Do té době se věnoval hokeji a snil o NHL. Stačilo pouhých sedm let v sedle kola a Vojtěch Řepa se těší na debut v cyklistické Vueltě, třetí Grand Tour sezony. Dostal se do nominace španělského druhodivizního týmu Equipo Kern Pharma startujícího na divokou kartu.
„Je to splněný sen. Ani neumím popsat, jak moc pro mě účast znamená. Když jsem s cyklistikou začínal, říkal jsem si, že by bylo krásné moje jméno jednou dostat na nějakou Grand Tour. A teď jde o realitu. Možná mi to ještě ani pořádně nedochází,“ říká dvaadvacetiletý Řepa před startem 77. ročníku Vuelty v podobě páteční týmové časovky v Utrechtu.
Jste při vidině debutu na Grand Tour nervózní?
Spíš se těším. Když jsem v Utrechtu viděl ostatní cyklisty, s většinou už jsem se na nějakých závodech potkal a dokázal jsem si, že s nimi umím závodit. Nervózní nejsem, beru to tak, že mě čeká další závod. Jen má tři týdny.
Kdy jste se dozvěděl, že Vueltu pojedete?
Do širší nominace jsem byl zařazen už v červnu po závodě Kolem Slovinska. Bylo tam od nás dvanáct lidí, v červenci jsme měli dlouhé soustředění v Andoře. A začátkem srpna při etapáku Kolem Burgosu mi tým oznámil, že se mnou počítá na Vueltu.
Co vám blesklo hlavou jako první?
Napadlo mě: A sakra, to bude bolet… Ale hned ten pocit vystřídala obrovská radost. Pořádně mi to docvaklo až ve chvíli, kdy jsem přijel ze závodu domů a oznamoval jsem to rodičům a přítelkyni.
Domácí týmy startující na divokou kartu se na Grand Tour chtějí většinou primárně ukázat v únicích kvůli sponzorům a pokusit se o nějaký dílčí úspěch. Je to i váš případ?
Většinou to tak bývá, že dvojkové týmy chtějí ukázat dres v televizi, proto skáčou od startu do úniků. Ale nemůžu říct, že by jen tohle byl náš cíl. Náš lídr Roger Adria může udělat i nějaký pěkný výsledek v celkovém pořadí. Samozřejmě chceme i chodit do úniků, protože často z něj může vzejít vítěz etapy. A tady vidím třeba i svou šanci. Kromě toho máme v týmu úřadujícího španělského mistra v časovce Raula Garcíu, jemuž nachystali kolo ve španělských národních barvách. Rozhodně nejedeme Vueltu jen objet. Chceme být aktivní, ale nikdo na nás nevyvíjí enormní tlak. Kdyby se povedla nějaká etapa, bylo by to pro tým fantastické. I kvůli sponzorům. Hlavní sponzor týmu je ze Španělska, náš dodavatel výživy, firma Finisher, je zároveň sponzorem celé Vuelty. Tak je jasné, že potřebujeme být vidět.
Jaká by měla být vaše role? Hlavně pomáhat?
Rozhodně tu nejsem jen na černou práci, že bych tahal bidony a jel třeba prvních sto kilometrů etapy. Takhle to rozdělené nemáme. Prostě kdo na to daný den bude mít, tak dostane příležitost a pojede. Je to těžké, protože kromě Carretera nikdo z nás žádnou Grand Tour nikdy nejel. Jsme mladí kluci a každého asi někdy potká horší den. Ale budeme bojovat.
Už jste si vytipoval nějakou etapu, která by vám mohla sedět?
Na itinerář jsem samozřejmě koukal, ale těžko říct, co mi zrovna sedne. Pro mě je dobré, že je v programu dost etap s dojezdem na kopec. Když by někdy v takové etapě vyšel únik menší skupiny, mohla by to být moje šance.
Jste rád, že v pelotonu budete mít krajana Jana Hirta?
Vždycky je fajn, když v balíku můžete s někým prohodit pár slov v mateřštině.
Znáte se dobře?
Blíž jsme se seznámili skrz letošní mistrák a pak jsme se potkali v Andoře. Vezl mě i na letiště. Je skvělé, že tam budeme dva. Navíc ještě Roman Kreuziger a René Andrle jako sportovní ředitelé u svých týmů.
Hirt řekl, že na celkové pořadí nepojede, tak můžete zkusit společně nějaký únik…
To by bylo fajn, ale v kopci bych proti Honzovi asi neměl šanci, proti mně je pořád o třídu lepší vrchař.
Jakou jste zvolil finální přípravu před Vueltou?
Po Burgosu jsem letěl na pár dní domů. Trénoval jsem pořád, ale chtěl jsem si trochu odpočinout psychicky, protože hlava bude na třítýdenní závod hodně důležitá.
Na Vueltě jste v týmu jediným cizincem, ostatní závodníci jsou Španělé. Jak se mezi nimi cítíte?
Úplně v pohodě. Jsme jeden tým a neřešíme, kdo odkud je. Španělštinu už zvládám, jen když kluci začnou mluvit nějakým nářečím, tak se trochu ztrácím… Ale když jsem tu jediný Čech, tak kvůli mně anglicky mluvit nezačnou…
