Plánoval, že konečně zažije rok s vítězstvím ve světovém poháru. A v ideálním případě vylepší loňské třetí místo v absolutním pořadí mezi elitou cross country horských kol. Jenže český reprezentant Ondřej Cink se trápí. Ničí jej zdravotní problémy. „Je to mizerná sezona,“ hudruje jednatřicetiletý závodník před pátečním mistrovstvím Evropy v Mnichově a následným mistrovstvím světa, které se jede o týden později v Les Gets.
Ondro v jakém rozpoložení jste před závěrečnou fází sezony?
Nemám v nohách mnoho závodních kilometrů, takže je mi jasné, že Evropa, světový šampionát i finále světového poháru budou bolet. Je to něco jiného než trénink. Beru to tak, že v Mnichově na Evropě se rozjedu. A pak mistrovství světa snad bude lepší a finále svěťáku se třeba povede. Sezona byla hodně složitá, ale udělal jsem teď v tréninku maximum.
Zatímco v loňském roce jste pravidelně sbíral pozice na stupních vítězů a v konečném účtování byl druhý, letos je nejlepším výsledkem desátá příčka v úvodním závodě světového poháru v Petropolisu. Zažíváte velké rozčarování?
Nejradši bych už začal s přípravou na novou sezonu, protože mám pocit, že letos bylo smůly dost. Připravený na sezonu jsem byl výborně. Po Brazílii, kde se mi jelo dobře, mě srazila alergie. A trvalo to docela dlouho. Vlastně až v Leogangu jsem se cítil obstojně. Absolvoval jsem soustředění v Livignu a byl skvěle motivovaný do druhé části sezony. Jenže před Lenzerheide mě srazila viróza. Před Andorrou jsem neseděl pět dnů na kole. A na závod ve dvou tisících výškových metrech musí člověk přijet v top formě. Jezdit hodinu a půl na maximum v takových podmínkách bez přípravy nejde.
Doma jste získal už pošesté titul českého šampiona, ale následně se z bloku závodů za oceánem vracel kvůli pozitivnímu testu na covid-19.
Před odletem do Ameriky jsem se cítil docela dobře. A při závodě v short-tracku to bylo super, měl jsem výbušnost a bojoval do posledního kola o první lajnu. Jenže už v sobotu večer mi nebylo ideálně. A v neděli jsem měl pozitivní test na covid. Srazilo mě to zpátky na kolena. Psychicky jde o hodně náročné období. Teď už je to z větší části o hlavě.
Z nemoci jste se před blížícím se mistrovství Evropy dostal bez následků?
Měl jsem z toho nervy, ale naštěstí měl covid podruhé v mém případě hladší průběh. Když jsem byl nemocný poprvé, deset dnů jsem jen ležel v posteli. Teď jsem měl spíše takovou virózu. Ale návrat do sedla byl hodně podobný. Po dvou hodinách tréninku mi totálně seklo, přestože jsem jel v průměru 180 wattů. Nicméně následně už šlo vše rychle. Za tři dny jsem se cítil normálně, návrat do kondice byl rychlejší. A tři dny před Evropou byly hodně dobré.
V červenci jste se stal otcem. Představuje dcera Nela dokonalý relax ve složité sezoně?
Mimčo mi hodně pomohlo překonat špatné výsledky. Hlavně díky rodině jsem pokaždé našel motivaci začít od nuly budovat formu. Bez rodiny bych letošní sezonu snášel mnohem hůře. Díky dcerce nemám čas se trápit výsledky jako v minulosti. Přijedu z tréninku a hned jsem myšlenkami u Nely. A když přijedu ze závodů, je to stejné. S ženou teď prožíváme něco krásného.
Zvládáte po měsíci od narození dcerky všechny otcovské povinnosti stejně bravurně jako kolo na trati?
Jasně. Když jsem se vrátil z Ameriky, tak jsem musel na pár dnů do izolace, ale pak jsme byli s holkami na chalupě a ženě jsem v rámci svých dovedností pomáhal. Snažil jsem se využít každou volnou chvíli, protože jsem věděl, že další tři týdny budu fuč.
Je pro vás teď složitější odjíždět na závody, když máte doma malou dcerku?
Pochopitelně mi chybí. Ale i při pobytu doma dostává v určitém čase přednost regenerace a věci související s tréninkem. Kolo je moje profese, a když chci super výsledky, musí jít občas všechno stranou.
