Sevřené horami, obklopené lesy a téměř zapomenuté jako v tom nejromantičtějším příběhu leží jezero Ledro. Tak trošku ve stínu většího a slavnějšího jezera Garda, a přeci tak romantické a rozhodně zasluhující vaši pozornost.
Kousek od jezera Garda, které je rájem všech cyklistů, se rozkládá další jezero Ledro. Leží v sevření hor, obklopeno lesy a dostanete se sem na horském kole po staré cestě Via Ponale nabízejí dechberoucí výhledy na Gardu a malebné údolí Ledro.
Ledro leží o 600 výškových metrů výš než Garda, proto tu bývá chladněji, což je v létě příjemné, Voda v jezeře přitom bývá teplejší (přibližně 24 stupňů). A navíc se zde vyskytuje o poznání méně turistů než kolem Gardy.
Panoramatická cesta pro horská a gravel kola
Kudy se sem dostanete? Pokud si nezvolíte Lago di Ledro přímo jako cíl vaší dovolené a výchozí bod všech výletů, ale vyrazíte k poněkud „zastíněné“ hladině třeba právě z Gardy, rozhodně využijte starou cestu Via Ponale, která je však určená jen horským či gravel kolům a nabízí dechberoucí výhledy na Gardu i celé malebné údolí Ledro.
Via Ponale je prašná, plná kamení, proto na ni vyrazte na gravelu či horském kole. Anebo si půjčte elektrokola, jako jsme to udělali my.
Není to ostuda. Cesta je rozbitá, její druhá půlka se točí v ostrých zatáčkách nahoru a celkově nastoupáte více než 700 výškových metrů.
Cesta Via Ponale začíná ve středověkém městečku Riva del Garda. Ledro bylo po staletí odříznuté a místní museli složitě překonávat hory, aby se spojili se světem.
To se rozhodl změnit zámožný obchodník Giacomo Cis z obce Tiarno di Sotto. Nechal mezi Ledrem a Rivou postavit a na mnoha místech vyrazit do skal hory Monte Oro cestu. Z Rivy do Ledra je to dobrých dvacet kilometrů, projíždí se tunely a první část se točí nad hladinou Gardy. Výstavba začala 1. února 1848, skončila 3. ledna 1851. Cis se toho bohužel nedožil. Zajímavostí je, že po stezce určené dnes bikerům, jezdily až do roku 1992 osobní automobily.
Co je to za cyklistiku, když jedete průměrnou rychlostí 15 km v hodině a průměrný srdeční tep je 85? To je cyklistika zážitková. Přesně tohle si totiž Via Ponale zaslouží. Každou chvíli zastavujeme, fotíme, kocháme se cestou kroutící se v nepravidelných zatáčkách.
S výhledy na Gardu se rozloučíme u vyhlídky Belveder, kde nás trasa vede do malebného údolí Ledro. Je neskutečně zelené. Míjíme políčka, olivovníky, zídky ohraničující jednotlivé pozemky. Cestičky vedou místy po hrubší šotolině, a tak je fajn, že prakticky celou trasu lemují stojany s nářadím a pumpou.
Pláž v Puru: nejkrásnější na Ledru
Nejprve vás nadchne malebné městečko Biacesa di Ledro, Ještě pár kilometrů a přijíždíme do městečka Molino Ledro a poprvé zastavujeme u jezera. Dostalo mě. Svou modří, mírnými vlnkami, sevřením hor a klidem. Na pláži v Puru, která je považovaná za nejkrásnější na Ledru, jsme téměř sami, zatímco dole v Riva del Garda jsou pláže obsypané lidmi. Voda je krásně čistá a jezero se příjemně svažuje a vybízí ke svlažení, tudíž nezapomeňte přibalit plavky!
Objíždíme ještě část jezera a v městečku Pieve di Ledro si dáváme pizzu. Pak se vracíme zpět a kousek od Molina odbočujeme k Land Art, což je umělecká galerie místních umělců skrytá v lese. Najdete zde vyřezávaná zvířátka, umělecké artefakty jako krávy z kamene či kovového šneka.
Nechybějí houpačky pro děti či obří magnetofonová kazeta ve větvích stromů. Tady to baví děti i dospělé.
Cesta zpět do Rivy je za odměnu. Svištíme dolů stejnou trasou a na Via Ponale, která je odpoledne ve srovnání s dopoledním provozem příjemně prázdná. A užíváme si Gardu nasvícenou odpoledním sluncem.
V Rivě si dopřejeme odměnu. Zmrzlinu v EtaBeta, která je považována za nejlepší ve městě, náležitě zaplněném ve srovnání s klidem městeček kolem malebného Ledra
