Nikdy se nevzdává. I největší bolest a největší nezdar bere jako motivaci. I proto je Annemiek van Vleuten královnou Tour de France Femmes avec Zwift 2022. Když začínala nyní devětatřicetiletá nizozemská cyklistka na kole, trenéři jí tvrdili, že kopce nejsou pro ni. K triumfu v obnoveném závodě se prodrala stylově v závěrečných dvou horských etapách.
„Sen se stal skutečností,“ ulevila s v cíli Tour de France Femmes 2022, jehož partnerem byla Škoda Auto. Zářila nadšením jako žlutý dres, v němž do poslední etapy nastupovala a suverénně jej uhlídala. Ne vždy byla její cesta na vrchol zalitá sluncem…
S kolem začala až na univerzitě kvůli večírkům
Annemiek van Vleuten začala s cyklistikou nezvykle pozdě. Studovala totiž na univerzitě ve Wageningenu živočišné vědy. A na kolo sedala jen v rámci univerzitního klubu. „Cyklistika mi dávala rovnováhu ke studentskému životu. Dělala jsem totiž vše, co je neslučitelné s životem profesionální cyklistky,“ směje se při vzpomínce na léta během studií. „Naprosto bezstarostné období.“
Studium zdárně dokončila, ale vědě se věnovat nehodlala. Lákalo ji zkusit, kam až se dostane v cyklistice. „Měla jsem štěstí, protože i po dokončení univerzity jsem bydlela ve studentském domě se svými přáteli. Měla jsem minimální náklady a mohla se věnovat kolu,“ vzpomíná.
Testy totiž odhalily, že Annemiek van Vleuten má přirozeně vysoké Vo2 max. Jen bylo potřeba vše uchopit správně z hlediska tréninku. Psal se rok 2007. Jenže i přes veškeré nadání se objevil zásadní problém. Musela na tři operace, protože se jí ucpávaly kyčelní tepny. „Negativní situace v životě beru jako výzvu. Snažím se soustředit na věci, které mohu skutečně ovládat,“ krčí rameny.
I přes nesnáze vyhrávala prakticky vše, co si v rámci svého závodního kalendáře zamanula. Hlavně však rovinaté závody. „Trenéři mi tvrdili, že v kopcích nikdy nebudu dobrá. Opakovali mi to tak dlouho, až jsem tomu začínala věřit,“ vypravuje. Ale Annemiek van Vleuten hledala v negativních názorech motivaci. Začala spolupracovat s dietologem, našla si trenéra na jízdu v kopcích.
Zlomená páteř v Riu
A když prvně uviděla trasu olympijského závodu v Riu 2016, dala si jasné předsevzetí: zlatá medaile bude moje. Rok dřela, aby se dokonale připravila. Udělala obrovský výkonnostní skok. Ještě dvanáct kilometrů před cílem závodu byla první. Jela si pro zlato.
Jenže pak v pravotočivé zatáčce děsivě havarovala. Trefila odtokový betonový kanál a zůstala bezvládně ležet. Utrpěla otřes mozku a tři zlomeniny páteře. Mohlo jít o fatální karambol. „Jela jsem nejlepší závod v životě. A věděla, že jsem nejlepší vrchařka planety,“ vysvětluje, proč se nenechala zlomit děsivým karambolem.
Po návratu dělala neuvěřitelné výkonnostní pokroky. I proto, že ji ve formaci Mitchelton doporučil Estaban Chaves soustředění v Kolumbii. „Máma s cestou nesouhlasila. Chtěla, abych dál trénovala na Tenerife. I já měla vůči zemi na jihu Ameriky předsudky,“ neskrývala, že její mínění o zemi bylo spojené hlavně s kriminalitou a nechvalně proslulým bossem Escobarem.
Každopádně do Kolumbie vyrazila. I když znovu musela překonat velké trable… Při mistrovství světa v Innsbrucku 2018 vyhrála duhový dres v časovce. O pár dnů později těžce havarovala v hromadném závodě. Místo snu o zlatu mířila do nemocnice, byť závodě hrdinně se zlomenou čéškou a poškozenými vazy dokončila.
Ani tentokrát se zlomit nenechala. A když se uzdravila, vyrazila směr Jižní Amerika. „Při tréninku mě předjížděli staří cyklisté. Cítila jsem se zničená. Ale šlo o obrovskou motivaci. Protože mi bylo jasné, že jestli mě trénink tak bolí, musí to vést ke zlepšení,“ vzpomínala.
Titul po stokilometrovém úniku
S dávkou kolumbijských kilometrů v nohách dokázala o rok později vyhrát titul mistryně světa v Yorkshiru. Po spektakulární jízdě a sólovém úniku dlouhém sto kilometrů. Pomohla jí i skvělá váha. Tedy…. „Vždy jde o balancování na hraně. Extrémní hubnutí není nic skvělého. Ale je zajímavé, že kluci jsou před velkými závody oceňováni, jak jsou vysekaní. A holky jsou hned spojovány s anorexií,“ krčila rameny.
Triumfy se pro Annemiek van Vleuten staly rutinou. Vždyť jich na kontě má přes stovku. Z největších závodů. Vždyť vyhrála třikrát italské Giro, opakovaně klasiky Lutych-Bastogne-Lutych, Strade Bianche či Kolem Flander. V letech 2017 a 2018 pak i La Course by le Tour de France, což byla jednodenní nepříliš vydařená napodobenina Staré dámy.
Teď vyhrála i tu skutečnou. Obnovenou. Byť i tentokrát si prošla bolestí a krach nadějí byl blízko. Na začátku závodu se cítila zoufale zle. Měla žaludeční problémy, několikrát musela stavět u krajnice na toaletu. Byla zesláblá. „Byla jsem hodně blízko odstoupení, spíše jsem si byla jistá, že odstoupím,“ prohlásila Annemiek van Vleuten.
Ale nevzdala se. A oslavila jedno z největších vítězství kariéry. „Zlepšovat se je stále složitější. Najít mezírky posouvající mě výše je náročnější. Ale cyklistiku si pořád užívám. A vždy budu. Vyrazit na kole a dát si kávu uprostřed švihu je skvělá věc. Něco takového budu jednou organizovat,“ zasnila se při plánech o budoucnosti, když si na Planině krásných dívek dosyta užila triumfu v Tour de France Femmes 2022.
