Nikdo si nedovolí zpochybňovat a opovrhovat bitvami o královnu Tour de France Femmes avec Zwift 2022. Bitva o majitelku maillot jaune, čítající osm etap, se rozhořela v neděli v Paříži. Má jít o restart závodu, jehož první ročník se odehrál už v roce 1955. Jenže téměř nikdo o něm neví.
Jednačtyřicet závodnic na přelomu září a října 1955 sklízelo obdiv. Současně se musely vyrovnávat s pískotem a opovržením.
Ten „prolog“, který upadl téměř v zapomnění, vymyslel francouzský novinář Jean Leulliot. Archivy jej označují jako muže, který mířil od neúspěchu k ještě většímu neúspěchu.
Organizoval Ciclocross de Montmartre, také Circuit de France, což byla během druhé světové války nevydařená náhrada Tour de France. Tehdy čtvrtina účastníků odstoupila demonstrativně během první etapy a veřejnost závod zcela ignorovala coby urážku skutečné Tour de France.
Po válce stvořil mnoho závodů. Paříž-Londýn. Zanikl. Tour d´Europe. Zanikl. Route de France. Zanikl. Paříž-Nice. Přetrval.
Tehdy se ještě nejezdilo mistrovství světa žen. Jean Leulliot se tedy rozhodl zorganizovat ženský závod, který by obkroužil Francii stejně jako skutečná Tour de France. Dokázal najít sponzory. Myšlenka žen na kolech prohánějících se Francií všechny oslnila.
Tisk: Netuší, jak nastavit kolo a měnit tempo
Proč tedy závod záhy zkrachoval?
Podle tehdejších médií byl sice zájem fanoušků velký, jenže většina příznivců dorazila k trati sledovat závod spíše jako něco kuriozního, nikoliv coby sportovní vrchol ženské cyklistické scény. Dámský peloton musel snášet štiplavé poznámky o sotva průměrné rychlosti, fyzickém vzhledu či dokonce pískot. Mnohé diváky lákalo k cestám jen oblečení, protože to bylo na tehdejší dobu v podání něžné části populace skutečně extrémní.
I tisk byl rozpolcen. Na jedné straně věnoval závodu pozornost a vyzdvihoval nadšení a odvahu závodnic. Ovšem také se našli kritici, kteří se cyklistkám otevřeně vysmívali. „Netuší, jak nastavit kolo. Nemají ponětí, jak reagovat na změny tempa nebo jezdit týmově,“ psali tehdejší sportovní reportéři o ženské Tour de France.
Další žurnalisté pak připomínali, že prakticky nedocházelo k útokům případně závodnicím vyčítali, že během jízdy v „balíku“ až příliš klábosily. A fotografové monitorovali spíše snímky zachycující módní trendy a krásu, než sportovní události.
Ženy byly vnímány jako součást Tour de France. Ovšem té mužské. Měly obdivovat, povzbuzovat a hýčkat šampiony. Ale jim samotným bylo doporučováno dobovým tiskem, aby se spokojily s cykloturistikou. „Zdravý rozum zvítězil,“ psal tehdejší L’Équipe, když se další ročník ženské Tour de France neuskutečnil.
Francie tehdy nebyla připravená na ženský závod. Ještě pět let po premiérové Tour de France Femmes bylo v celé zemi jen třicet čtyři žen s licencí. „Žena na kole? Ženský ideál je poslán do pekla,“ psal tisk.
Šampionka řídila dodávku
Kdo tedy v roce 1955 byl v pelotonu Tour de France Femmes?
Bylo jich jednačtyřicet. V Normandii absolvovali pět etap. Celkem 373 kilometrů, nejdelší dějství bylo dlouhé 82 kilometrů. A pouze čtyři ženy nedojely do cíle!
Cyklistky startující v premiérovém ročníku Tour de France Femmes pocházely z Nizozemska, Švýcarska, Lucemburska, Velké Británie a pochopitelně Francie. Vítězkou byla Millie Robinson, druhá dojela June Thackeray. Obě pocházely z Velké Británie, která měla v první desítce čtyři zástupkyně.
Šampionka Tour de France Femmes 1955 jen o pár týdnů dříve vyhrála Circuit Lyonnais-Auvergne, třídenní etapový závod v červenci, když vyhrála všechny tři etapy…
Vítězka, která pocházela z ostrova Man jako Mark Cavendish, se živila jako řidička dodávky. Ano, všechny účastnice byly amatérky.
Maillot jaune pro vítězku? Nikoliv, nechceme kontroverzi
A kupříkladu Elsy Jacobs, lucemburská závodnice, která držela rekord v hodinovce a v roce 1958 se stala první mistryní světa, musela závodit výhradně mimo rodnou zem. Tam byly totiž závody žen zakázány!
Šampionka Tour de France Femmes 1955 oblékala bílý trikot. Ano, skutečně bílý. Žlutý byl s ohledem na Tour de France mužů a možnou kontroverzi ponechán stranou.
Celkové výsledky zcela věrně kopírovaly přístup jednotlivých účastnic. Těch, co trénovaly. A zbývajících, u nichž šlo o dobrodružství a touhu po zkušenostech, ovšem při absolutní absenci síly a techniky. Dvaatřicátá v pořadí ztratila přes hodinu, ta poslední na 373 kilometrech zaostala bez třinácti minut o tři hodiny.
Při Tour de France Femmes avec Zwift, jejímž partnerem je Škoda Auto, už žádné amatérky nenajdete. Všechny závodnice mají profesionální smlouvu. A garantovanou minimální mzdu. Ovšem takové pravidlo vešlo v platnost více než šedesát let po premiéře v boji o ženský maillot jaune. Vlastně mailot blanc. I to se změnilo. Letos se skutečně bojuje o žlutý trikot…
