Časovka! Specifická disciplína, která měla v minulosti při Grand Tour velký prostor, je nyní potlačována. Přesto hraje stále obrovskou roli. Mnohdy mění zásadně podobu výsledkové listiny. A zejména pak v okamžiku, kdy ji pořadatelé zařadí do harmonogramu v poslední či předposlední den tři týdny trvající bitvy.
Filippo Ganna. Pětadvacetiletý Ital vysoký 193 centimetrů se závodní váhou 83 kilogramů vyhrál časovku na mistrovství světa v letech 2020 a 2021. Až se v sobotu bude rozhodovat v boji s chronometrem o šampionovi Tour de France 2022, velmi pravděpodobně rodák z Verbanie mezi nejlepšími nebude.
Důvodů je několik…
Časovku musíte mít v genech
Cyklista se časovkářem musí narodit. Jde o individuální boj s určenou trasou. Žádný z kolegů nepomůže na větru, ve sjezdu, v kopci. Jen cyklista a jeho totální nasazení. Pokud nemá k boji s chronometrem ideální dispozice, nikdy neuspěje. Jestliže je někdo menšího vzrůstu jako třeba Nairo Quintana, Kolumbijec z formace Arkea Samsic, těžko se vyrovná Gannovi měřícímu o 25 centimetrů více a vážícímu o čtyřiadvacet kilogramů více!
A pak je tu ještě další věc. Cyklisté z Německa, Velké Británie či Itálie těží z možnosti pravidelných tréninků na dráze, které jsou skvělým předpokladem pro umění časovky.
Vývoj jako ve formuli 1
Dalším zásadním faktorem je tým, v jehož barvách závodíte. Nejde tedy přesně o dresy či název formace, ale její ekonomické možnosti. Protože v dnešním světě můžete mít sebelepší genové předpoklady pro úspěch v časovce. Ale pokud podepíšete kontrakt do průměrného týmu bez přístupu k inovacím, jste namydlení.
Rozhodující totiž není jen síla v nohou či schopnost zalehnout správně do „časovkářské kozy“. Velký faktor hraje helma, návleky na nohy, kombinéza, pláště, tretry… „Jestliže je cyklista skvělý časovkář, ale nemá tým, který vyvíjí kola ve větrných tunelech, netestuje kombinézy tamtéž, tak neuspěje. Když máte špičkové vybavení, stačí vyvinout méně wattů a máte stejnou rychlost jako závodník s druhořadým vybavením, který se logicky unaví dříve,“ vysvětluje František Raboň, bývalý excelentní časovkář, nyní manažer společnosti Kalas.
Zjednodušeně řečeno, pokud skvělý časovkář pojede na tříkolce a v pytli od brambor, neuspěje. Raboň ví o čem mluví. Třikrát vyhrál titul českého šampiona v časovce, boj s chronometrem opanoval i při etapových závodech World Tour ve Španělsku či Švýcarsku. A teď se podílí na vývoji. Táborská společnost, pro kterou Raboň nyní pracuje, dodává dresy a kombinézy pro Alpecin Deceuninck či reprezentační týmy Česka a Velké Británie. A kvůli maximálnímu úspěchu uzavřela spolupráci se značkou Vorteq. Takže dresy pro Tour de France se vyvíjely v aerodynamickém tunelu v Silverstone.
Raboň před Tour de France absolvoval testování dresů ve větrném tunelu s belgickým závodníkem Jasperem Philipsenem z týmu Alpecin Deceuninck. „Řeší se takové maličkosti jako umístění švů. Testuje se, zda jsou lepší látky s proužky, trojúhelníky či kolečky. Vše se vyzkouší na figurínách. A pak se vše ještě testuje ve větrném tunelu přímo na závodnících. Navíc se každému šije kombinéza na míru. Není to tak, že se vyrobí ve čtyřech velikostech a závodníci si je rozeberou,“ popisuje Raboň. „Je to jako formule 1,“ odkazuje bývalý český závodník na technologicky nejvyšší level světa sportu.
Řeší se bidony i směr proužků na návlecích
Firmy se zejména v souvislosti s Tour de France předhánějí v případě časovky s novinkami. A tak třeba v Kodani při startu letošního ročníku závodníci oblékající vybranou značku používali helmy se speciálním návlekem, který jim měl zajistit lepší „průtok“ vzduchu kolem hlavy a tím pádem lepší čas. Další společnost zase představila speciální brýle. Řeší se směr proužků na návlecích přes tretry, délka rukávů, tvar bidonů…
Platí, že kdo chce vyhrát Grand Tour, musí mít skvělou časovku. Ovšem časovka v rámci světového šampionátu či národního šampionátu a na Grand Tour jsou dvě odlišné disciplíny
Snad jedině Marco Pantani coby král některé z Grand Tour byl v boji s chronometrem bídný. Jenže holohlavý Ital byl tak excelentní v kopcích, že prostě výsledek v časovce nemusel řešit. V horách všechny rozcupoval.
Při časovce pracují odlišné svaly
Tadej Pogačar či Jonas Vingegaard by v časovce na mistrovství světa dostali strašně naloženo. Pokud nebude vyloženě horská. Ale při Grand Tour jsou všichni v pelotonu mrtví. V případě Tour de France mají v nohách Pyreneje, Alpy. Specialisté na časovku jako Ganna musí vynaložit obrovské úsilí, aby vůbec hory přejeli. Časovka v poslední či předposlední den je o hlavě a o zbytku energie v motoru. Není to jako v případě cílené přípravy na časovku při mistrovství světa.
„V minulosti bylo normální, že se na časovkářském kole netrénovalo. Dnes už má kozu doma každý. Třeba během mého působení v HTC jsme měli za úkol v rámci vyjetí po třech tréninkových jednotkách v týdnů sednout na pětačtyřicet minut na speciál pro časovku. Nešlo ani tak o nějaké specifické intervaly, ale o potřebu zvyku na jiné kolo. Při časovce se zapojují odlišné svaly, hodně pracuje hýžďové svalstvo,“ vysvětlil Raboň.
Takže zatímco při jednorázové časovce rozhoduje čistá síla, v případě Grand Tour jde o souběh řady faktorů. A favoritům dost možná nejde ani o to vyhrát, ale hlavně minimalizovat ztráty…
