Zvonce krav prozpěvuji svou kovovou baladu a stejně tak typický je parfém, který pastviny pod Mont Blancem vysílají do nosů. Je takové horko, že jako čokoláda zdejších mistrů chocolatierů se na březích Ženevského jezera jemně táhne i asfalt pod galuskami profíků. Tour de France se vypravila na návštěvu za hranice a Švýcarsko jejím hercům tleskalo, až dlaně žhnuly do ruda.
Club Tour de France je vyhrazený prostor hned vedle cílové čáry etap, pod slunečníky televizní obrazovky s výhledem na peloton, vedle prosklený kamion se dvěma terasami a zásobou šampaňského. K tomu koncentrované nadšení i napětí z blížící se cílové pranice těch nejlepších.
Bernard Thévenet rozpráví o Pogačarovi
Bernard Thévenet, první muž, který z trůnu shodil kanibala Merckxe, teď v Lausanne v tmavých brýlích dřevěnou lžičkou uždibuje jahodovou zmrzlinu a vypráví všem, co mu chtějí naslouchat, co si myslí o tom slovinském fenoménu zdánlivě bez nervů.
Andy Schleck, který Tour vyhrál-nevyhrál před tuctem let, je samý úsměv, když nyní debatuje s Jeanem-Etiennem Amaurym, generálem společnosti A.S.O., jíž patří značka Tour de France. Vrchní šéf vyrazil na obhlídku, takže všechno musí šlapat jako švýcarské hodinky. To ale nebude problém, když jsme v zemi výrobců těch nejlepších chronometrů, že?
Ale kde je místní ikona Fabian Cancellara, když závod, co ho taky proslavil, zavítal do jeho domoviny? Možná to ví Bradley Wiggins, který s potetovaným předloktím a v brýlích, jaké nosí alpinisté na Everest, na motorce Eurosportu komentuje své následníky v závodě, jemuž kraloval (tehdy ještě bez toho plnovousu à la Rumcajs) v roce 2012.
Teď už jsou všichni dole pod kopcem, na kterém trůní olympijský stadion De la Pontaise. Barevná řeka dresů teče po nábřeží a mezi nimi ten žlutý. Tadej Pogačar může při švýcarské exkurzi závodu, kterému nyní už opět tvrdou rukou vládne, vyhrát třetí etapu v řadě a v cílovém, bezmála pětikilometrovém stoupání ke slávě se napřahuje k mečbolu.
Rafal Majka ukazuje, jak šikovného má zubaře
Rafal Majka zase jednou ukazuje, jak šikovného má zubaře, když cení úsměv a pro svého náčelníka rozráží vítr. Ještě 300 metrů, už jen 200, poslední zákruta kolem bariér a…
Wooooout! křičí spíkr a Lausanne jásá. Zelená je nakonec lepší žluté, neboli první místo v osmé etapě tohoto ročníku si ukrojil další ze zázraků cyklistiky 21. století, belgický všeuměl Wout Van Aert, lídr soutěže o zelený trikot, co ho platí Škoda Auto. „Trošku jsem váhal,“ říká nakonec třetí Slovinec, protože mezi vítěze a jej samého se ještě vmáčkne modrý klokan Matthews. Víc než jen další vítězná etapa ho na prahu druhého volného dne hřeje 39sekundové vedení.
Tour de France už zase dýchá volně
Nejkrásnější na tom nedělním švýcarském odpoledni však je, že Stará dáma, poslední dva roky smutná a unavená covidovou nákazou, se už zase usmívá. A že její radost je vidět, protože už se nemusí skrývat pod rouškami, co mají zajistit bezpečí.
Toho dne ráno sice „netopýří“ virus zase jednou zahrozí, když do závodu nechce pustit dva z bojovníků. Pozitivní test odevzdal Francouz Bouchard a jeho tým AG2R ho okamžitě izoloval od zbytku výpravy, podobný byl postup v partě kolem Pogačara, který tak do druhého poločasu přišel o norskou mašinu Langena.
Virus stále dává na vědomí, že ani dnes si nikdo nemůže být jist ničím. Zatím ale Tour de France rozdávala radost zdarma všude tam, co se ukázala. V Dánsku, které svou nečekanou dávkou energie nabilo závodníky na celé tři příští týdny, na pavés severu Francie, jež byly připomínkou dubnové klasiky Roubaix, i nyní v Lausanne, kde se u hrazení stálo v několika řadách za sebou a randál vuvuzel připomínal fotbalový kotel v Brazílii.
Tour de France už zase dýchá volně a rozhodně jí to tak sluší víc.
