Velká premiéra! Tereza Neumanová, trojnásobná česká mistryně v silniční cyklistice, jede poprvé v kariéře Giro di Italia. Devět etap pod Apeninami bude těžkou prověrkou pro závodnici týmu Liv, která během jara bojovala s těžkým průběhem onemocnění covid-19. „A ještě jsem se u toho trýznila studováním profilů etap závodů, které jsou v programu během roku,“ říká s úsměvem třiadvacetiletá česká reprezentantka.
Vaše premiérová sezona ve formaci Liv byla během jara výrazně ovlivněna nemocí covid-19. A průběh nebyl zrovna snadný. Na dva měsíce jste vypadla ze závodního programu.
Poprvé jsem byla pozitivní minulý rok v srpnu. Každopádně letos v únoru jsem při závodech onemocněla podruhé. A bylo mi hodně špatně. Po čtrnácti dnech jsem zkoušela návrat na kolo, ale nešlo to. Následně jsem tři týdny nedělala nic. Postupně jsem se vracela, tři týdny se vlastně jen vozila, a pak první závody byly prakticky součástí tréninku. Všechno jsem konzultovala s doktorem Jiřím Dostálem a nechtěla nic uspěchat. Některé týmové kolegyně měly covid během zimy, ale závodit dosud nemohou, protože návrat uspěchaly.
Poznamenal dlouhý výpadek vaše sebevědomí a psychické rozpoložení?
Moc mi pomohlo, když jsem při etapáku Kolem Burgosu hned v první etapě dojela druhá. Uvědomila jsem si, že mohu bojovat s nejlepšími. Šlo o velký impuls do dalších závodů.
Musela jste kvůli nemoci zásadně měnit závodní plán?
Vlastně celé jaro jsem byla mimo kvůli nemoci, a tak nikdo nevěděl, jak budu reagovat na etapové závody. Hodně se mi přibrzdila regenerace. Jednodenní závod mě zničil na další tři čtyři dny. Nejdříve to vypadalo, že nepojedu ani Giro ani Tour de France a budu mít volné léto. Ale nakonec jsem s ohledem na výsledky dostala důvěru pro Giro.
Mrzí vás hodně, že nevyšel start na Tour de France?
Je to největší závod, nejsledovanější. Takže je jasné, že určitá lítost je na místě. Ale musím upřímně přiznat, že jsem ráda za to, jak jsem se z covidu dostala. Ostatní holky měly větší prostor se na Tour de France připravit. Tam není možné jet ve stavu, kdy chybí, byť jen jediné procento k dokonale vyladěné formě.
S jakými ambicemi jste se na start Giro di Italia postavila?
Spurty nebudou vyloženě na mě. Máme v sestavě domácí Rachele Barbieri, které budu pomáhat v dojezdech rovinatých etap. V druhé části závodu přijdou klasikářské či kopcovité etapy, kde budu mít šanci jet sama na sebe. Pokud se podaří někde naskočit do menší skupiny, která dojede až do cíle, mohu být v top pět. Podium by bylo naprosto skvělé. Chci hlavně závod dokončit, což pomůže mojí kondici. A když přidám hezký výsledek, bude to super.
Tušíte, jak se vyrovnáte s porcí devíti etap v deseti dnech, přičemž jeden volný den bude vyplněný transferem ze Sardinie na pevninu?
Už jsem se od loňského přestupu z Česka posunula a dlouhé etapáky zvládám. Na začátku června jsem absolvovala šest etap čítající závod Kolem Británie a neměla jsem problém. Je jasné, že pro tělo půjde o velký záhul. Ale některé dny určitě budu moci pojmout volněji.
Giro absolvujete v dresu české šampionky, který jste nedávno obhájila na republikovém mistrovství v Mladé Vožici. Jak v týmu Liv vnímají, že mají na soupisce národní šampionku?
Těším se, že povezu český mistrovský dres. Ale upřímně, nemá takovou váhu jako třeba v případě holek z Nizozemska. Každopádně se dobře hledá v pelotonu. Mamka s babičkou mě alespoň snadno najdou v televizi.
Znáte osobně klíčové etapy druhého týdne? Nebo jste se na silnicích tvořících etapy ženského Gira nikdy nepřipravovala?
Pro mě půjde o hodně nepoznané území. Já v Itálii nikdy nejela. Ale už jsem v profipelotonu druhou sezonu, takže jsem si zvykla, že moc nevím, co čeho jdu. Nicméně dostáváme skvělé informace od sportovních ředitelů. Není nic, co by mě mohlo překvapit.
S blížícím se Girem znovu nabrala na intenzitě debata o finančním podmínkách v ženském pelotonu. Jde o téma, které by se ve vašem týmu Liv nebo v balíku během závodu řešilo?
Občas o tom hovoříme, ale nejde o záležitost, jež by nás zatěžovala dnes a denně. Některé ženské asociace ve spolupráci se závodnicemi, které mají velké jméno, se snaží bojovat za přiblížení podmínek mužům. Určitě si to žádá delší řešení, nejde to ze dne na den.
Jde i o problém s naplněním soupisek jednotlivých týmů?
Určitě. Závody přibývají, ale počet závodnic se nezvyšuje. Týmy mají kolem patnácti cyklistek. Občas ani není možné obsadit všechny závody. Je potřeba všechno budovat postupně. I proto týmy moc nemění sestavy, snaží se držet si závodnice, vychovávat je. Určitě nikdo neuvidí v soupiskách nějaké překotné změny z roku na rok. Je třeba si uvědomit, že rozdíl mezi závodnicemi World Tour a kontinentální divize je velký. Není možné vzít holky z kontinentálních týmů a čekat, že budou hned platnými závodnicemi ve World Tour. Logicky pak nejlepší týmy nemají dostatek cyklistek na tak kvalitní úrovni.
