Už je to 19 let, co se bývalý úspěšný profesionál René Andrle postavil jedinkrát v kariéře na start Tour de France. „Tour byla vždycky nejvíc, i pro španělské týmy, kde jsem působil. Ale tou velikostí přinášela i spoustu stresu a často až neúměrný tlak na závodníky. Proto jsem měl radši Giro nebo Vueltu,“ říká Andrle.
Dnes je sportovním ředitel World Tour týmu Israel-Premier Tech a i když na Tour letos nepojede (má za sebou Giro a chystá se na Vueltu), největší závod roku bude bedlivě sledovat a na dálku fandit týmu, v jehož dresu pojede i čtyřnásobný vítěz Tour Chris Froome. „Rozhodně bych ho neodepisoval. Formu má teď hodně dobrou a určitě je schopen zabojovat minimálně o etapu,“ tvrdí Andrle.
Jak vzpomínáte na svou jedinou Tour de France v pozici závodníka? Psal se rok 2003…
Vybavuju si krásnou atmosféru, hned na začátku parádní prolog v Paříži pod Eiffelovkou… Ale ze sportovního hlediska na ni moc dobře nevzpomínám. Náš lídr Beloki musel po pádu odstoupit a v podstatě to pro nás ovlivnilo celý závod. On byl ve skvělé formě, měl podle mě šanci porazit Armstronga, ale pak se všechno rozsypalo.
A vy už jste nic nezajeli.
Beloki byl náš jediný lídr a ze dne na den jsme museli měnit taktiku. Chtěli jsme chodit do úniků, zkoušet vyhrát etapy, ale nedařilo se. Nebylo to lehké, frustrace nás všech byla obrovská. Tým byl poskládaný, aby tam byli lidi, kteří Belokimu dokážou pomoci v nejrůznějších situacích. Bez něj jsme nevyhráli nic. Padlo to na celý tým.
A o vítězství bojoval Armstrong s Ullrichem.
Ullrich neměl nejlepší začátek. Byly tam dvě opravdu dlouhé časovky, v jedné Armstronga porazil, ve druhé půlce Tour skvěle zabojoval, ale Armstrong už si to vzít nenechal.
Jaká je Tour z pohledu závodníka?
Největší závod roku. Říká se, že po olympiádě a mistrovství světa ve fotbale je to největší sportovní událost na světě. Tak k tomu musíte přistupovat. Ale souvisí s tím řada věcí, jako obrovský zájem médií, a hlavně neskutečný stres. Na Tour se nikdo nechystá na nějaké další akce, každý tam chce zajet. Proto se mi víc líbilo Giro nebo Vuelta, kde ten tlak nebyl až tak velký.
Změnila se Tour de France za dvacet let hodně?
Ze sportovního hlediska urazila cyklistika veliký krok dopředu. Závody jsou rychlejší i díky technice, která za tu dobu zaznamenala neskutečný vývoj. Vždyť kola dnes vypadají skoro jak monoposty formule 1, nikde žádný kabel, všechno schované… Pořád se něco vylepšuje. Ale Tour jako takovou bude vždycky vyhrávat ten, kdo má nejlepší nohy. Tohle nedostane nikdo zadarmo.
Zmínil jste odvěkou rivalitu mezi Armstrongem a Ullrichem. Je to podobné, co dnes na Tour zažívají Pogačar s Rogličem?
Určitě, i když tady je to trochu jiné, že jsou oba krajani. Pogačar je i v mladém věku hotový závodník, dvakrát už Tour vyhrál. Kam přijede, tam dominuje. Roglič je starší, ale formu má taky skvělou. Navíc je nádherný ten jeho sportovní příběh, protože jako skokan na lyžích začal s kolem dost pozdě. Myslím, že letošní ročník bude hodně zajímavý. Start v Dánsku, kde bude hodně foukat, pak kostky. Hned na začátku se může stát spousta věcí.
Může vůbec letos vyhrát Tour de France někdo jiný než Pogačar nebo Roglič? Oba mají k ruce neskutečně silné týmy…
Asi by se mělo rozhodnout mezi nimi. Ale třeba do toho zasáhne ještě někdo další. Za mě je takovým černým koněm Thomas z Ineosu. Má zkušenosti, forma mu jde nahoru a tým bude mít taky skvělý. Může se stát, že se dva budou prát a smát se bude třetí…
Asi nelze neopomenout strašáka jménem covid-19. I v cyklistice je to znovu poměrně aktuální téma…
To určitě a může do Tour hodně zasáhnout. Jasný lídr může ze dne na den odstoupit. Nikdo neví, co se stane druhý den. Týmy s tím mají zkušeností, vědí, jak co nejvíc eliminovat riziko nákazy. Všichni musí pořád nosit respirátory, je třeba dělit doprovod týmu, aby se třeba zbytečně nestřídali maséři u jednotlivých závodníků. Je potřeba, aby měl každý závodník svůj pokoj a nespali po dvou. Jsou to detaily, ale ani ten sebemenší se nesmí podcenit. Většina těch kluků je očkovaná, takže kolikrát ani nemají žádné příznaky a necítí, že jsou pozitivní… To je nejhorší.
Jaké ambice má na Tour de France váš tým Israel-Premier Tech?
Minimálně vyhrát etapu a zkusit něco i v celkovém pořadí. Máme vyvážený tým, lídry budou Woods a Fuglsang, jsou tam lidi do úniků a Impey bude chodit do spurtů. A samozřejmě nesmíme opomínat Frooma.
Moc lidí už mu nevěří a myslí si, že má v sedmatřiceti letech to nejlepší za sebou.
On je smířený s tím, že na celkové pořadí už to asi není. V tomhle je soudný. Ale chce vyhrát etapu a co nejvíc klukům pomoci. Jeho výsledky na Dauphiné i tréninkových kempech byly fakt dobré. A vše nasvědčuje tomu, že bude mít nejlepší formu za poslední roky.
Jak se vyrovnává s tím, že už není lídr?
Myslím, že to v pohodě akceptuje. On moc dobře ví, co stojí za tím vyhrát Tour. Jak dobrý člověk musí být… Navíc ho zbrzdilo to těžké zranění. Pro něj je vůbec výhra, že se dokázal vrátit k cyklistice. Ale formu má opravdu dobrou a kdyby se mu povedla etapa, bylo by to pro něj velké zadostiučinění. Samozřejmě i pro tým, který chce vidět jeho úspěchy.
