Epická kontinentální bitva se soupeři, a především vlastními limity je tady. O půlnoci z neděle na pondělí odstartuje na nejsevernějším bodu Evropy jeden z nejdelších cyklistických závodů na světě NorthCape-Tarifa, který na trase dlouhé 7400 km zavede účastníky přes patnáct zemí do cíle na Gibraltaru. A na trati se rozhodně nehodlá ztratit ani historicky první český ultracyklista na startu Dan Polman.
Novopacký dobrodruh má za sebou řadu cenných podniků včetně úspěšného vystoupení na Race Across America v roce 2019. Jak ale sám připomíná, tzv. NCT je úplně jiná liga. Severojižní pouť se totiž jede bez podpory. „Tohle je úplně jiná galaxie. Pojedu mnoho dní, budu muset dobíjet několik přístrojů a řešit spoustu věcí, které jsem doposud neřešil. Už teď vím, že se budu učit za běhu a vyberu si pár nováčkovských daní. Ale spoléhám na svoji hlavu a nohy, které mě vždycky dovedly do cíle v solidních časech,“ přemítá v předvečer startu.
Místo Sibiře na Gibraltar
Polman se po RAAM připravoval na start ultravýzvy TransSiberian, kterou ale nejprve dvakrát odložila pandemie koronaviru a letos je konání závodu nemyslitelné s ohledem na ruskou invazi na Ukrajině. Při hledání náhradního řešení tak padla volba na NCT, jejíž parametry si se sibiřským závodem v ničem nezadají. Na trase dlouhé 7400 kilometrů jezdci překonají převýšení 80 000 metrů. Absence podpůrných týmů přitom náročnost jízdy diametrálně navyšuje. „Naložené kolo má dvacet kilo. To je pěkná prda pod prdelí,“ usmívá se český rekordman ve čtyřiadvacetihodinovce s nájezdem 911 km.
Jaké jsou ambice nováčka? Polman má od ledna v nohách 11500 kilometrů, v rámci přípravy si nedávno nadělil vítězství v ultrazávodu na 400 km, hned poté ladil formu při „tréninkové“ 650 km dlouhé etapě, při které provedl průzkum české části trasy s přesahem do Bavorska.
Takže je dost možné, že jste neúnavného vytrvalce mezi Libercem, Jablonném, Zákupy, Litoměřicemi, Rakovníkem, Plzní či Domažlicemi potkali. „Rád bych usiloval mezi specialisty na závody bez podpory o přední příčky. Flákat se rozhodně nebudu. Uvidíme, jak to pofrčí. Ve finále je při takových závodech důležitá jediná věc: ve zdraví dojet za cílovou čáru,“ poznamenal.
Na trase minimálně 20 dnů
Pět tisíc kilometrů přes Spojené státy přejel Polman při RAAM za deset dní. Jak odhaduje své šance na NCT? „Vítěz při posledním ročníku v roce 2019 jel 24 dnů, denně průměrně 340 kilometrů. I kdyby člověk zvládl ujet šílených 370 km denně, bude na cestě 20 dní,“ vyhlíží peklo v sedle dvaačtyřicetiletý biker. Jak si v souboji s dalšími 25 odvážlivci vede, můžete sledovat online na www.northcape-tarifa.com/2022-tracking/.
Jaký je vlastně svět ultrazávodů? „Upřímně řečeno… Ve své knize Okolo vyvracím určitá klišé, která se kolem ultramaratonů točí. Třeba, že jsme masochisti. Nevím, ale třeba mě osobně bolest vůbec nebaví. Nebo to, že člověk poznává sám sebe. Možná, že někomu s těžkými psychickými problémy takový typ závodu může pomoct. Já jsem ale osobně nejel závod, který by mi o mně řekl víc, než sám vím. Žiju se sebou od narození a nepřipadá mi, že by mě měly závody měnit,“ pousměje se Polman při vzpomínkách na hodiny a dny strávené v sedle.
Přesto už poznal, jaké to je sáhnout si na hranici svých možností. „Několikrát jsem si sáhl na limit ve fyzické výdrži, a především v délce jízdy bez spánku. Naučil jsem se, že nemá cenu plánovat, že se bude spát v určitou hodinu. Vyhovuje mi jet tak dlouho, dokud mi skutečně nepadá hlava. Co v ultracyklistice rozhodně neplatí je okřídlené heslo „Když nemůžeš, tak přidej…“ Protože když opravdu nemůžete, tak prostě nepřidáte. Spíš platí „Když nemůžeš, tak si odpočiň“. Je určitě důležité se limitům přibližovat, ale nemá cenu jít přes hranu. To se vám při ultra vymstí,“ má jasno.
Jede i pro charitu
A v rezervoáru zkušeností už také našel recept, jakým způsobem vyladit ideální stravu. „Dospěl jsem k závěru, že fakt nejlepší ionťák je pivo. Funguje, je dobré na žaludek. Vypiju třeba čtyři denně. Lidi mi říkají, že jsem blázen, ale piju po dvoudeckách a rozloží se to do celého dne. Ty závody jsou tak dlouhé, že toho sníte tolik, že nemůžete jíst jen nějaké průmyslově vyráběné doplňky plné minerálů a BCAAček. Ty jsou dobré na krátké závody. Při dlouhých ale musíte jíst normální jídlo. Skvělý j třeba vývar, těstoviny, rizoto…,“ vypočítává Polman.
A bez obalu přiznává, že nejlepším receptem je poslouchat chutě. Třeba i na „prasárny“. „Když jedu bez podpory, tak si dám na pumpě klidně sekanou v housce. Mám chuť i na nezdravější věci, výjimkou nebyla zastávka v McDonaldu. Tělo sešrotuje úplně všechno. Plus kola, kafe, voda,“ dodává.
Polman s oblibou říká, že ultrazávody bere nejen jako výzvu, ale jako studnici příběhů. A tradičně své podniky zastřešuje charitativním přesahem. Výjimkou není ani letošní pouť, při níž jezdec s velkým srdcem opět pošlape pro dobrou věc. Podrobnosti sbírky najdete zde (https://danielpolman.com/novinky/neni-to-jen-o-7400-kilakach-pomozme-lidem-kteri-si-to-zaslouzi-a-oceni-nasi-pomoc).
