Už má v kapse smlouvu s elitním World Tour týmem Trek-Segafredo, přestože před pár dny oslavil teprve dvacáté narozeniny. Mathias Vacek je velkým talentem české cyklistiky. Do amerického týmu nastoupí od 1. srpna jako stážista, než mu v lednu začne běžet kontrakt.
K budoucnosti hledí s maximální pokorou. Věří, že jednou bude na těch největších závodech včetně Tour de France bojovat o nejvyšší příčky. Předpoklady k tomu má. Je skvělým časovkářem i vrchařem. „Jednou bych rád třeba na Tour jel o stupně vítězů, ale je přede mnou ještě spousta práce,“ říká Vacek.
Mathiasi, na letošní sezonu jste měl díky angažmá v druhodivizním týmu Gazprom-RusVelo celkem slušné vyhlídky. Vyhrál jste etapu na UAE Tour, ale pak se všechno zvrtlo kvůli válce na Ukrajině.
To jsou věci, které nikdo nečekal a ve finále je nikdo nemohl ovlivnit. Protože jsme byli ruský tým, UCI nám sebrala licenci a my mohli jen trénovat. První měsíc jsem pořád doufal, že se to nějak vyřeší. Vždyť my měli základnu v Itálii, byli jsme mezinárodní tým, většina vedení byli taky Italové. Ale nepomohlo nic a UCI trvala na svém. Takže to odnesla řada lidí, kteří za nic nemohou.
V Treku máte podepsanou smlouvu od roku 2023. Byla možnost připojit se k budoucím parťákům dříve?
Všechno záleželo na postoji UCI. Šlo o to, že by museli povolit větší počet závodníků v jednotlivých týmech, a to se přes všechny žádosti a dopisy nestalo. Bylo mi všech kluků líto, každý to řešil po svém. Já už měl podepsáno, tak jsem věděl, že to musím nějak přetrpět.
Co jste zažíval?
Snažil jsem se pořád držet nahoře. Moc děkuju české reprezentaci, že jsem mohl jet nějaké závody v jejím dresu. Říkal jsem si, musíš se nachystat na Závod míru, není to konec světa. Jediná šance byla se přes to všechno v hlavě povznést.
Snažil se vám váš budoucí tým už teď nějak pomáhat, nebo to vůbec neřešili?
Obrovsky mi pomohli. Poslali mi kolo, helmu, dvoje tretry, teď dostanu i časovkářské kolo. Jsem za tu podporu moc vděčný. Mohli říct: počkej si, ale oni prostě pomoci chtěli. Hned mi dali k dispozici trenéra, se kterým jsem v kontaktu každý den. Je to bývalý španělský profesionál Markel Irizar. Absenci závodů se snažíme kompenzovat jinými tréninky a zvládli jsme to na jedničku. Jsem moc rád, že si mě váží, berou mě za svého a cítím se, jako bych už tam byl.
Zmínil jste Závod míru, který vám vyšel na jedničku. Vyhrál jste prolog, celkově jste skončil třetí.
Byla to velká satisfakce. I V Treku z toho výsledku měli velikou radost. Třetí místo je v té konkurenci skvělé. Neměl jsem skoro žádné srovnání, protože jsem nezávodil, ale šel jsem do toho jako bych byl v plné sezoně. Trénink byl dobrý a já si hodně věřil.
V královské etapě vám hodně pomohl bratr Karel, to byl skoro srdceryvný příběh…
Byla to paráda. Já byl až překvapený, jak brácha do toho posledního kopce letěl. Moc mu za to děkuju a jsem strašně rád, že jsme konečně ukázali, jak jsme výborně sehraní. A doufám, že to budeme ukazovat i v budoucnu. Přál bych si, abychom se sešli v jednom týmu. Věřím, že je to blízko. Nejsme úplně stejné typy a dobře se doplňujeme.
Závod míru je minulostí, jaké další vrcholy sezony jste si stanovil?
Teď je nejbližší mistrák republiky a pak hned Evropa. Na mistráku chci vyhrát časovku a porvat se i o titul v silničním závodě, těžká trať by mi měla vyhovovat. Na Evropě mám taky ty nejvyšší ambice, stejně jako na mistrovství světa nebo etapáku Tour de l´Avenir, který pojedu s nároďákem.
Už víte, co vás čeká od srpna v Treku?
Před Avenirem bych měl jet nějaké menší etapáky ve Španělsku, možná u nás Sazka Tour. Prý mi dají volnou ruku. Kdyby záleželo jen na mně, asi bych radši jel doma. Další závody se uvidí, teprve to budeme řešit.
Zaregistroval jste, že od srpna míří jako stážista do Treku i Thibau Nys, syn legendárního belgického cyklokrosaře?
Vím o tom. Říkali, že budeme tvořit skvělou dvojku, tak jsem zvědav. I když jsme každý jiný typ závodníka a on určitě bude chtít dál jezdit i cyklokros.
Tušíte, jakou roli vám v novém týmu přidělí?
Co jsme se bavili, tak už první rok chtějí, abych si na nějakých menších závodech vyzkoušel roli lídra. To mě moc těší. Samozřejmě jsem smířený s tím, že jinde budu zase pomáhat ostatním. Jsem mladý, nemám tolik zkušeností, potřebuju se učit. Ale určitě jdu do týmu, kde třeba na Grand Tour tolik lídrů nemají a do budoucna by to mohla být moje šance.
Vidíte sám sebe jednou jako lídra pro ty největší závody?
Asi k tomu nějaké předpoklady mám a určitě to není nereálné. Stojí za tím ještě spousta dřiny, ale jednou se tam vidím.
