Oslava hobby cyklistiky. Až 11. června odstartuje L’Etape Czech Republic by Tour de France 2022, půjde o největší amatérský závod v silniční cyklistice na území republiky. Trasa však skýtá i mnohé nástrahy, na které je třeba myslet, aby se den radosti v sedle kola neproměnil v bolest. Jiří Ježek, bývalý profesionál a šestinásobný paralympijský vítěz v rámci projektu Probuď v sobě vítěze projel celou trasu, aby ji důkladně zmapoval.
Petr Lexa a Evelína Opičková, kteří se v rámci projektu Probuď v sobě vítěze, chystají na krátkou, respektive dlouhou trasu pod vedením Jiřího Ježka, dostali informace, na co si dát během závodu pozor. Jakkoliv se organizátoři snažili vybrat silnice s kvalitním povrchem, vyvarovat se na trase dlouhé 91, respektive 136 kilometrů několika pasážím s méně kvalitním povrchem prostě není možné. We Love Cycling nabízí postřehy cyklistického šampiona všem milovníkům jízdy na silničním kole, kteří se chystají 11. června na start.
Kostky v Unhošti
„Krátce po startu, kdy budou všichni plní energie, dojde na první kritický okamžik. Při průjezdu obcí Unhošť je potřeba zdolat kratičký úsek po kostkách. Nepochybně se zde pojede hodně rychle, velmi pravděpodobně bude pole ve skupině. Uprostřed silnice je vyvýšený ostrůvek rozdělující pruhy před přechodem. Navíc je napříč přes silnici „retardér“ oddělující asfalt od kostek. Ty jsou následně hodně zvlněné, plné kanalizačních výstupů a zakončené dalším „retardérem“. Úsek pro karambol či defekt jako dělaný… Jestli nebude foukat proti, pojede se ve velké rychlosti. Tady závod nevyhrajete, ale rozhodně jej můžete ztratit.“
Nakloněná rovina před Žilinou
„Tady se pojede hodně svižně. Směrem od Družce je táhlý sjezd do mírně pravotočivé zatáčky. Peloton tady poletí minimálně padesátkou, sjezd není technický. A když se cesta zhoupne do mírného sklonu směrem na Žilinu, přibližně tři sta metrů silnice je pořádně rozbitých. Samá záplata, díra, výmol, vylámaná krajnice. Slušná past udělat defekt a ztratit kontakt ještě před příjezdem do kopců. Typický příklad, že člověk si musí dávat pozor a řídítka držet pevně v rukách, protože jinak je nástrahy silnice z rukou závodníků vykopnou.“
Píně-potok Klíčava
„Ve sjezdu z Lán se pojede hodně rychle. Posledních pět set metrů od hájovny Píně k mostku přes potok Klíčava je klesání mimořádně rozbité. Ve skrytu vzrostlých stromů nejsou díry a záplaty na silnici příliš vidět, v poslední pravotočivé zatáčce je roleta. A rychlost tady určitě bude kolem sedmdesáti kilometrů. Jde o klasický úsek, před nímž je třeba si uvědomit, že ve sjezdu se nezávodí. Je lepší odpadnout z jedné skupiny a zařadit se do další, než sebe či navíc někoho dalšího zničit pádem.“
Sjezd do Pustovět
„Jde o nový úsek na trase, který cyklisté nemají z loňského ročníku najetý. Je o úzký sjezd, který lemují stromy stromy. Ve vesnici je silnička úzká, navíc mnozí si tady budou chtít děla pozici, aby najeli ve skupině dobře do blížícího se kopce. Sjezd navíc končí levotočivou zatáčkou, která se zhoupne pod železniční viadukt. Obecně platí nelétat do zatáček, když netušíme, co za nimi je. Často se sjezd tváří sympaticky, ale překvapí ho dvě zavřené zatáčky.“
Sjezd do Městečka
„Cyklisté budou mít v nohách sedmdesát kilometrů a rovněž notnou porci výškových metrů. Ztratit koncentraci ve zdánlivě pohodovém sjezdu do Městečka by však byla velká chyba. Nejde o technické klesání, ale druhá polovina od odbočky na Kalubice je v lese hodně rozbitá. Silnice je plná děr, které nejsou ve stínu stromů vidět. Klesání navíc končí vlásenkou, která přivede cyklisty k železničnímu přejezdu. Rychlost tady určitě bude atakovat osmdesátku. A za přejezdem je asfalt mírně do kopce, tudíž jde o pěkný „kopanec“. Tenhle kopec býval součástí mnoha závodů, které jsem absolvoval. Je třeba jet ho s respektem.
Tankodrom u svatého Eustacha
„Až pokoříte 2100 metrů dlouhé křivoklátské stoupání představující první vrchařskou prémii na dlouhé trase, čeká tělo pořádná masáž. Dvanáct set metrů dlouhý úsek od kapličky svatého Eustacha k odbočce na Zbečno je bez přehánění tankodrom. Silnice je zde rozbitá po celé šíři, samá záplata, díra či prasklina. Koncentrace bude hodně rozhozená, únava bude nastupovat. V druhé polovině je třeba počítat s tím, že pro mohou přijít chyby z únavy. Je potřeba být ostražitý. Plánovat si dobře občerstvovací stanice, vzít si dostatek jídla. Aby všichni vydrželi fyzicky co nejdéle a také předešli vyčerpání.“
Sjezd Podkozí
„Až se závodníci proženou Chyňavou a dojedou na Podkozí, přijde sjezd k vile tragicky zesnulého miliardáře Petra Kellnera. Od nepříjemné levotočivé zatáčky je tady asfalt hodně hrubý, následně jsou části vozovky propadlé a lepené po pokládce kanalizace. Vše navíc končí nepříjemným zúžením na můstek, který je vyskládaný kostkami a za ním následuje levotočivá zatáčka. Hodně lidí tady bude chtít závodit, protože se bude blížit konec. A všichni budou chtít před vrchařskou prémií zůstat dobře zabudovaní ve skupině. Velký pozor je třeba dát si hned v první levotočivé zatáčce, která se hodně zavírá a navíc je odkloněná. Můstek s kostkami je rovněž hodně nebezpečný a snadno člověka rozhodí.“
