Kolo měl roky na balkoně. Do sedla se dostal jen výjimečně. Ale teď je vše jinak. Přijal výzvu jménem L’Etape Czech Republic by Tour de France. Proto je Petr Lexa, zpěvák skupiny Slza, v sedle téměř denně. V rámci projektu Probuď v sobě vítěze chce pokořit krátkou trasu největšího tuzemského amatérského závodu pro cyklisty, který se jede 11. června na silnicích západně od Prahy.
„Když jsem byl s výzvou postavit se na start konfrontován, řekl jsem si, že je to super. Ale jakmile jsem položil telefon, hned mě napadlo, zda jsem se neukvapil. Na přípravu třicet dnů, to je trošku šibeniční termín. Navíc na silničním kole jsem nikdy v minulosti neseděl. Ale pak jsem si řekl, že jde o skvělou výzvu. A navíc se vrátím k cyklistice, kterou mám tak rád,“ vysvětluje Petr Lexa.
Má rád sportovní výkon, nejezdí se kochat
Jako dítě jezdil pravidelně. „Rodiče mě učili na kole snad dříve, než jsem začal chodit,“ směje se při vzpomínkách Petr Lexa. I proto měl ke kolu kladný vztah. „A když jsem si v osmnácti pořídil první pořádné kolo, hodně mě ježdění chytlo. Byl jsem schopný vyrazit čtyřikrát do týdne,“ vzpomíná Petr Lexa.
Jenže když se odstěhoval z rodných Českých Budějovic, kolo šlo stranou. „Na deset let jsem jej vlastně odložil. Jel jsem párkrát za rok.“
Fyzickou kondici nicméně pečlivě udržoval. „Pravidelně jsem chodil do posilovny. Věnoval jsem se i squashi, při němž si člověk dá hodně do těla. Miluju také inline brusle. Během pandemie koronaviru jsem si nechal od trenéra vypracovat kruhový trénink do domácích podmínek na posilování s vlastním tělem. Do posilovny už jsem se nevrátil,“ říká Petr Lexa.
Právě pravidelné cvičení dodávalo frontmanovi kapely Slza sebevědomí, že závod na trase dlouhé 91 kilometrů s převýšením tisíc metrů zvládne. „Během tréninků zjišťuji, kam mě tělo pustí. Já nikdy neřešil vzdálenosti, tepovou frekvenci… Mám rád sportovní výkon, při němž si dám do těla. Na kole nejedu tak, abych se kochal. Snažím se jít na hranici schopností,“ vypravuje.
Z třiceti dnů, které má na přípravu, se snaží vytřískat maximum. „Já vážně nikdy neseděl na silničce. Až přesně měsíc před startem. To jsem prvně zkusil i nášlapné pedály. A naštěstí vše zvládám bez karambolů. Žádný pád na semaforech ani u kolejí nebyl,“ odkazuje Petr Lexa na tradiční začátečnické trable s nášlapy.
Rychle dělá pokroky. I proto, že každé volno tráví v sedle. „Jakmile si najdu dvě tři hodiny, sednu na kolo a jedu. Postupně si přidávám kilometry, abych věděl, kde jsou moje limity,“ líčí Petr Lexa.
„Všichni mě varovali, že z trekového kola, které jsem měl v minulosti, skočit na silničku, je stejné jako přesedat z osobáku do formule 1. A musím jim dát za pravdu. Strašně mě baví rychlost silničního kola. Nikdy bych nevěřil, ale úplně jsem silničce propadnul. Kolo se stalo závislostí. Téměř každý den koukám do eshopů a hledám, co bych si koupil,“ neskrývá úspěšný zpěvák.
Objevuje, co silnička znamená
Tréninky směřuje do oblastí Karlštejna či na Křivoklátsko, které bude dějištěm závodu L’Etape Czech Republic by Tour de France 2022. „Pořád objevuji, co vlastně silnička znamená. Na trekovém kole jsem trávil většinu času na lesních cestách. Z provozu mám respekt,“ netají Petr Lexa.
Paradoxně víc než riziko pádu a s tím spojenou hrozbu zranění coby zpěvák řeší v sedle jiné věci. „Mám rád adrenaliny. Pořád se považuji za mladého, ale už nejsem nerozvážný. Více než možný pád ale řeším, abych nenastydnul a nepřišel jsem třeba na dva dny o hlas. Nejradši bych si vzal na kolo rolák,“ směje se třicetiletý rodák z Českých Budějovic.
S blížícím se datem 11. června jej však jedna věc přeci jen trošku straší. „Nemám šanci naučit se jízdě v balíku. Takže minimálně začátek, kdy pojede velká skupina, bude nepříjemný. Nechci hlavně někoho sejmout. Všechno jsem to probíral s Jirkou Ježkem. Takže teoreticky budu připravený,“ vyzdvihuje Petr Lexa úlohu šestinásobného paralympijského šampiona v cyklistice.
Na startu budou oba. A zatímco Ježek logicky bohatší o loňskou zkušenost a tisíce hodin z doby profesionální kariéry bude na dlouhé trase myslet na čas kolem čtyř hodin, Petr Lexa má zcela jiné ambice. „Měl jsem pocit, že na trekovém kole jsem najezdil hodně kilometrů. Ale všichni mě strašili, že budu muset hodně makat. I proto jsem nedělal machra a rád přijal výzvu dlouhou devadesát kilometrů. Nepůjdu se projet, dám do závodu všechno. Ale nechci si hrát na hrdinu a tvrdit, za jak dlouho budu zpět na Strahově,“ zůstává v prognózách Petr Lexa hodně obezřetný. „Umístění ani čas neřeším. Chci to prostě zvládnout.“
