V pátek 21. května 1971 otiskli v italském deníku Corriere della Sera fotografii týmu Salvarani stojícího hrdě na schodišti jejich hotelu poté, co den předtím si dojeli pro vítězství v zahajovací etapě Gira d´Italia. A bylo na ní cosi nezvyklého – místo dresů v obvyklé modré mělo na sobě všech deset mužů trikot barvy růžové.
Startovalo se tehdy v Lecce. Končilo o 62 kilometrů dál v Brindisi. Byl to den v mnohém jiný. Vincenzo Torriani, tehdejší ředitel závodu, totiž přišel s inovativní myšlenkou: spíš než klasický prolog, tedy krátká časovka, odstartovala Giro týmová štafeta.
Nezvyklý formát znamenal, že každý jeden muž z každého týmu jel sám na trati, rozestupy mezi nimi byly dvouminutové. Každý jel se štafetovým kolíkem 6 kilometrů, pak štafetu předal dalšímu z týmu a tak dále. Bylo to jako v atletice, jen na kolech a jako časovka.
Deset cyklistů v růžovém
Kapitánem Salvarani byl Felice Gimondi, který zahajovací etapu vyhrál o tři sekundy před sokem Hermanem van Springelem. A každý z jeho týmu měl v první výsledkové listině evidován stejný náskok. A díky tomu taky následující den všichni oblékli maglia rosa.
Deset cyklistů v růžovém. Nejen lídr, který už předtím dvakrát celkové prvenství v závodě zakusil, „ale taky všichni jeho pomocníci, kteří by jinak na podobné pocty neměli šanci dosáhnout,“ psal italský večerník a pokračoval: „Jejich sen se stal skutečností díky originálním pravidlům této časovky.“
Nicméně úspěch týmu Salvarani na Giru 1971 neměl dlouhého trvání. Další den si růžový dres vypůjčil Marino Basso z celku Molteni a žádný ze Salvaraniů už ho do konce ročníku neviděl. Celkové pořadí ale nakonec ovládl někdo úplně jiný – Švéd Gösta Pettersson v barvách stáje Ferretti.
Maglia rosa musel posvětit Mussolini
Růžový dres byl prvně lídrovi Gira pořadí oblečen v roce 1931, když Tour de France ten svůj, žlutý, zavedla už v ročníku 1919. Italové však měli jednu potíž, se kterou se Francouzi potýkat nemuseli. Ředitel závodu Armando Cougnet a Emilio Colombo coby šéfredaktor pořadatelského deníku La Gazzetta dello Sport potřebovali svolení státu, tedy Benita Mussoliniho.
Gazzetta se tiskne na růžový papír od roku 1899 po dnes, takže volba barvy dresu byla logická a v očích pořadatelů jediná možná, jenomže Mussolinimu se zprvu zdála až příliš zženštilá. Il Duce nakonec ustoupil. Ovšem s tou podmínkou, že se na trikotu objeví taky symbol fašismu, tedy jeho ideologie. A tak se stalo, že první růžový trikot na hrudi nesl erb a v něm vyobrazení svazku dřevěných prutů a sekeru.
Prvním, kdo trikot navlékl, byl italský šampion Learco Guerra, jeden z hlavních favoritů s ohledem na to, že trasa toho Gira byla podezřele moc placatá a tedy podle jeho chuti. V první etapě Guerra vyhrál a porazil čtyřnásobného vítěze závodu Bindu. Ten ale vedení dva dny nato přezval poté, co Guerrovi totálně došly síly a etapu dokončoval v slzách.
Žádaná zženštile růžová
V té době byl Binda považován za nejlepšího závodníka světa. Tak dobrého, že o rok dříve mu organizátoři předem vyplatili prémii, jaká čekala i na vítěze, jen aby Binda nepřijel na start a neudělal ze závodu zase jednou nudu.
Pět etap ročníku 1931 směrovalo ke stejnému vývoji, ale v té šesté Binda upadl a nakonec musel odstoupit. Guerra, vítěz dvou následných etap, se zase vrátil na první místo a do růžové, ale radost fanoušků se proměnila v katastrofu.
Během etapy do Janova běželi podél lídra, až ho jeden z kola shodil a ukončil mu tím jízdu k trůnu. Pády a odstoupení obou prvních lídrů vedly k úvahám, jestli snad růžový trikot není prokletý.
Dnes jsou příběhů o hrdinských činech v růžovém trikotu celé stohy. Jak Fausto Coppi v roce 1949 v etapě přes pět kopců proměnil 43sekundovou ztrátu v 23minutové vedení v závodě. Jak Andy Hampsten přežil ledovou Gavii 1988 v den, „kdy i muži plakali“, a stal se lídrem závodu. Jak Chris Froome svým odvážným sólem přes Colle delle Finestre vyskočil z brambor na první místo.
A takový počinů bychom mohli jmenovat ještě víc. Ale to hlavní, co všechny spojuje, je to, že v každém ročníku Gira d´Italia se najde muž, co chce být zvěčněn na titulních stranách v tom „zženštile“ růžovém dresu.
