Říkají mu Grande Partenza – velký start. Ten den startuje Giro d´Italia a první město/stát, ve kterém se cirkus růžového závodu zabydlí, si užívá obří pozornosti. A pořadatelé italské Grand Tour zase díky tomu významného zdroje příjmu. Existují ale geografické limity?
V pátek se startovalo z Budapešti, která byla dohodnuta jako zahajovací město už na rok 2020, než covid všechny zahraniční exkurze zrušil. Letos se ale metropole nad Dunajem ve velkém oblékla do růžové. A zase jednou připomněla, jak významný je pro italské organizátory první den jejich podniku.
Grande Partenza? Velký byznys
Pro každou ze tří Grand Tour, nejvýznamnějších třítýdenních závodů cyklistického kalendáře, je zahajovací víkend velký byznys. Zatímco Tour de France i španělská Vuelta cestují do světa taky, jen méně, pak právě Giro posouvá hranice možného nejdál a objevuje meze (ne)únosného.
Italové jsou dvoření zahraničních zájemců otevření, což dokládají dvě poslední dekády, během nichž Giro projelo celý Benelux (tam už se konaly 4 ze 14 zahraničních startů), k tomu Británii a navrch Izrael. A při hledání nových trhů (ostatně i Praha byla svého času velmi blízko italskému ano, když sem dorazil ředitel Gira Vegni a vyjednával o podmínkách) inkasuje miliony eur. Což dnes, dvanáct let po ekonomické krizi, kdy se italská ekonomika stále teprve nadechuje, přináší závan nové energie a finančních zdrojů.
Grande Partenza podle odhadů stojí někde mezi 7 a 18 miliony eur v závislosti na tom, kde se koná, kdy a jak dlouho je ten který stát hostitelem Gira. Tour de France ždímá peníze z hostitelských měst a lukrativní reklamní karavany, která funguje jako předvoj pelotonu. Giro svůj zlatý důl našlo právě v exportu značky za hranice Apeninského poloostrova.
Zlom Gira přinesl Belfast
Na prvním místě se při takových úvahách hraje na komfort závodníků, protože víc než pětihodinový přesun by mohl mít už dopad na jejich výkonnost. Ale protože týmy si z toho koláče ukrajují, nakonec i tuhle otročinu odkývou. Zvlášť když za přesun dostanou jeden den volna navíc oproti standardním dvěma v případě, že dlouhý transfer není nutný.
Nelze však popřít, že otevírat dveře novým, třeba i exotickým destinacím je prospěšné pro obě zainteresované strany. Dekády se všechny Grand Tour držely v mezích hranic. Ale tím, jak se zlepšila infrastruktura a letecká doprava se stala dostupnější, už závody nemají důvod držet se domácích silnic. Tour díky své pověsti může být selektivnější. Vuelta nemá takový mezinárodní zvuk. Giro je v objevování nových lokalit nejaktivnější.
Grande Partenza v roce 2012 v Dánsku byla významným milníkem, protože se ukázalo, že Giro může vyrazit dál než jen k přímým geografickým sousedům. Tehdy to byl nejsevernější start kterékoliv Grand Tour. Opravdový zlom v šabloně však přišel dva roky nato. Závod cestoval do Belfastu, který mnozí považovali za nejpovedenější start kterékoliv z Grand Tour minulé dekády. A tahle legrace tehdy stála 7 milionů eur.
Jeruzalém a Tel Aviv byl trefa do černého
Největší trefa pro pořadatelskou skupinu RCS však přišla v roce 2018, kdy podepsala smlouvu s izraelským miliardářem Sylvanem Adamsem a vyslala Giro do Jeruzaléma a Tel Avivu. Adams, jinak taky majitel profesionálního týmu Israel-Premier Tech, prý tehdy většinu z 12 milionů eur vytáhl z vlastní peněženky. A koupil si první neevropský start Gira.
Viděno touto optikou bude letošní budapešťský start vlastně jen rutinou. Bez ohledu na to, že po třech dnech v cizině se celý ansámbl přesune 2000 kilometrů na Sicílii, odkud odstartuje italská část závodu. A přelet pro ty šťastnější (protože personál to bude muset zvládnout za volantem) zabere sotva dvě hodiny.
Roky tu byly úvahy o startu v Maroku, na Kanárech, na Středním východě. A dokonce i v USA. A už jen úvahy přinášejí do sportu, co si nese pověst sportu zaseknutého v minulosti, závan nové energie, nadšení a… eura. Může se tomu někdo protivit?
Giro je v tomto směru nejaktivnější. Své první partenzy umístilo nejprve do ministátů San Marina, Monaka a Vatikánu, které jsou buď přímo na italském území, nebo velmi blízko. Ambicióznější idea přišla s Aténami 1996, kdy noční trajekt převezl celý cirkus do italského podpatku. Myšlenky na Ameriku, Afriku a Asii u pořadatelů žijí a teď je otázkou, jestli první budou Francouzi, Španělé nebo právě odvážní Italové.
14 zahraničních startů Gira
1965 — San Marino, 1966 — Monako, 1973 — Verviers, 1974 — Vatikán, 1996 — Atény, 1998 — Nice, 2002 — Groningen, 2006 — Seraing, 2010 — Amsterdam, 2012 — Herning, 2014 — Belfast, 2016 — Apeldoorn, 2018 — Jeruzalém, 2022 — Budapešť
