Přiletěl v pondělí vpodvečer přímou linkou z Lucemburku, další den 18:20 už zase přes Amsterodam mířil domů. On the road, řekli byste asi o životě, který žije Andy Schleck. Před tuctem let vítěz nejslavnějšího závodu světa, který ale tento životní kalup snad miluje. Protože o víkendu už zase bude v Kodani.
„Když poslední dva roky nebylo nic?“ odkazuje k období covidového temna. Čtyřiadvacet hodin strávil slavný Lucemburčan v Česku a We Love Cycling hodinu, 6 minut a 47 sekund v sedle s ním.
Takže Andy, jak se to má po tolika letech po konci kariéry s vaší formou? „Už dávno nejsem závodník,“ pronese, ale jasnou odpověď vlastně neposkytne. Protože nechce předčasně „soupeřům“ odkrýt karty? Protože je forma horší, než byste od někdejšího profíka čekali?
I králi Tour de France se pod přilbou třpytí pot
Pokud chcete zjevný důkaz místo frází, pak vězte, že ke konci švihu, co se téměř výhradně odehrál na trati L’Etape Czech Republic by Tour de France, jíž je Schleck ambasadorem, už se někdejší hvězdě světového pelotonu pod přilbou třpytily čůrky potu.
„Na kolo? To záleží,“ snažil se rychle počítat četnost svých švihů za týden a k tomu nezapomněl zmínit jednu legitimní omluvenku – Schleck je totiž dvojnásobným tátou a to je kariéra těžší než kterákoliv jiná sportovní.
„Na kolo? Jednou za týden. Jindy víckrát. A nebo taky vůbec,“ říkal a zdálo se to uvěřitelné, protože zelený dres s logy Škoda, pro kterou taky Schleck primárně v červenci během „svého“ závodu pracuje, byl v oblasti bříška lehce vyboulený. „Zato ale plavu, to mě teď baví. A mám taky trenéra na CrossFit.“
Vedle toho stále řediteluje profesionálnímu etapovému závodu Kolem Lucemburska, angažuje se v ženském cyklistickém týmu Andy Schleck – CP NVST – Immo Losch („Ale o pozvánku na premiérovou Tour de France jsme se ani nepokoušeli, to je příliš vysoká meta.“) a nejvíc práce má ve svém obchodě s koly. Pokud ale dnes a denně slýcháte zprávy o tom, že kola nejsou, pan podnikatel říká: „U nás jo, my máme velký sklad.“
Škodu Enyaq iV dobře zná z pozice ředitele
Kulisy pravé Tour se zdají být teď takřka dokonalé. Diváci u trati, po které Schleck ujel testovacích 30 kilometrů, sice zatím žádní nestáli. Zato ale nechyběl barevný peloton, před ním rudý Škoda Enyaq iV, jemuž ze střechy čouhá šest antén, pomalovaný logy Tour de France a místo SPZ nápis Direction Général 1. To proto, že z paluby tohoto korábu bude v červenci Christian Prudhomme dirigovat 109. ročník Staré dámy.
Direktor má k dispozici tři a tento je záložní pro případ jakéhokoliv trablu. „Používám stejný na Kolem Lucemburska. A ano, taky v něm mám šampaňské,“ mrkne Schleck a ujistí, že zásob je vždy dost. „Jedna lahev,“ řekne, ale to mu prostě nevěříte. „Jedna na každou hodinu.“
Když se majáček na střeše elektrického safety caru rozbliká, hlavní skupina se svým lídrem vyráží objevovat revír L’Etape Czech Republic 2022. „Pokud na vás tempo bude příliš rychlé…“ snaží se uklidňovat, ale pak s lišáckým mrknutím oka dodá: „Tak se budete muset adaptovat.“ A pak ještě říká: „Hodně mi to tady připomíná Lucembursko. Terénem i silnicemi.“
Mezitím si může hlavu ukroutit, jak kouká do lesů. „Hele, posed. A kolik jich tu je. Co tu máte za zvěř? I divočáky. Viděl jsem stopy.“ Že býval lovcem trofejí? Zapomeňte, s kolem Schleck skončil kvůli bolavému koleni v roce 2014. Teď už má jinou vášeň – je lovcem se zbraní. Buď střelnou, nebo tou, co má naviják a je k ní třeba dost trpělivosti.
Rybník? Odměna za Starou dámu
To byla tenkrát taková sázka – když on, nebo jeho bratr Frank vyhrají něco velkého, oslaví to koupí rovněž něčeho velkého. A tak když Andy ovládl v roce 2009 nejstarší z klasik v Lutychu, vyrazili pak společně na nákupy. Čekali byste taky placaté a rychlé auto? Tak typické pro cyklisty, že? „Ale my si koupili rybník. Připouštím, že to není úplný rock’n’roll, ale zase skvělý relax.“
Rybníků teď u cest moc není, jen potůček Loděnice, co se motá kolem Kellnerova sídla v Dolním Podkozí. Za ním se ale ve Schleckovi ten někdejší lovec skalpů přeci jen vzbouří a nastupuje do serpentiny jako zamlada. No dobře, i v 36 letech je pořád ještě junák, ale teď se diví: „Proč nikdo nereaguje?“ Snad proto, že tříkilometrové stoupání do Ptic je z těch delších prověrek na trati L’Etape Czech Republic 2022. A nahoře horská prémie. „Já vám ji klidně nechám.“
Sice krátká, ale libová ochutnávka velkého závodu, navíc s tak exkluzivním průvodcem je v cíli. Za měsíc, 11. června už to bude ze Strahova směr Křivoklátsko naostro. A kterou že z dvou tratí šampion žlutého dresu nakonec zvolí? Kratší na 91, nebo delší na 136 kilometrů? „To ještě nevím,“ krčí jen rameny. Ale protože býval závodníkem, co se nebál výzev, o čemž přeci svědčí i jeho triumf v Tour, nakonec se rozhodne: „Možná pojedu obě…“
