Nejspíš ten pocit znáte taky: nohy nespolupracují jako jindy a vy zoufale hledíte na své společníky v sedle, jak se vzdalují, přičemž vy nemáte sílu je následovat. Co dělat? Odpověď je taková, jako v podobných případech vždycky: to záleží. Podívejme se tedy na několik scénářů cyklistického survivalu.
Když vás odpářou v závodě, pak je to pravděpodobně game over. A musel si tím dřív nebo později projít každý, kdo kdy měl závodní ambice. V závislosti na podoby trati můžete zbytek závodu pojmout buď jako kvalitní trénink, který bude stupínkem na cestě k tomu, abyste příště s pelotonem už vydrželi, nebo se budete co možná nejdéle rvát s osudem a s tím, aby vás čelo nedojelo o celý okruh.
Kdy se čeká na odpadlíky?
Pokud nezůstanete sami, pak je tu záblesk naděje, protože pokud balík zvolní, je jakás takás šance, že společnými silami se dostanete zase do hry. A i když se vám třeba nepodaří vrátit do kontaktu, je to skvělá lekce učení se vlastního tempa.
Ve skupinových vyjížďkách s kamarády se věci budou v závislosti na formátu jízdy odvíjet jinak. Pokud se celý týden chystáte na víkendové poměřování eg a čeká vás pár hodin bolesti o vysoké intenzitě, pak dopadnete nejspíš jako o kapitolu dřív – odpáraní a o samotě. Nikdo na vás nepočká a ze skupiny zbude možná jen skupinka podobně fyzicky disponovaných.
Pokud jde ale víc o sociální rozměr takové akce, kdy nejde o závod, ale o pokec, pak na vás na kopci, v příští vesnici nebo hospodě počkají. Právě kopce jsou zpravidla místem, kde ti trénovanější natáhnou krok a něco si dokážou. Účelem takové stíhačky není zničit se nepříjemným tempem, které už pak nerozdýcháte. Raději si jeďte „to své“, abyste mohli dojet i zbytek jízdy.
Pokud je tempo poněkud hektické i před nájezdem do kopce, pak je možná čas na debatu s největším závodníkem v poli, aby se umírnil. To stejné platí na rovinách, kde by lídr vyjížďky měl mít přehled o velikosti skupiny. A případně upravovat tempo, aby bylo pro všechny komfortní a nemuseli sami bojovat s větrem. Když už skupinu dojedete, odolejte nutkání pokračovat dál, chcete přeci jet ve skupině a ne nastartovat další závod.
Energie vs. kondice?
V momentu, kdy není problém v kondici, ale spíš v nedostatku energie, je čas na její doplnění i za cenu toho, že zbytek vypsané trasy budete absolvovat sami. Buďte si ale jisti, že zastávku na kafé a štrúdl nepodniknete sami.
Jedna z nejtypičtějších chyb méně zdatných cyklistů je, že se pohybují na chvostu skupiny. A pokud se tam dostanou do problému, je snadné na ně zapomenout a nebude nikdo, kdo by mohl pomoct. Navíc je velká šance, že odpadnete jako první.
Změny tempa v čele skupiny mají exponenciální efekt – když první zrychlí, druhý musí o trochu víc a ten poslední už násobně víc, což samozřejmě stojí extra síly. Na čele reagujete, vzadu vás pravděpodobně odpojí. Při jízdě vpředu vidíte a můžete reagovat na to, co se děje. A taky včas oznámíte lídrovi, že by se mohlo zpomalit.
Skupinová vyjížďka by měla začít i skončit se stejným počtem jezdců. A je to práce „kápa“, který zná trasu i to, jaké tempo každý jeden člen zvládne. To znamená, že neustále musí mít přehled o chvostu skupiny. Protože brzy by se mu mohlo stát, že odpadnou všichni a navždy, takže pak bude jezdit už jen sám.
