Možná bychom si dnes mohli najít jiný vzor a ideál. Zvlášť proto, že Chris Froome se stále nesebral ze svého už skoro tři roky starého karambolu, a návrat na vysněný vrchol a k pátému vítězství v Tour de France se zdá čím dál mlhavější. Přesto se od bílého Keňana můžeme mnohému přiučit.
A to víte, že svoji premiéru v nejslavnějším etapovém závodě světa si odbyl už v roce 2008, kdy byl coby 22letý první sezonu profíkem. Ve Francii oblékal dres Barloworldu po boku dalšího britského mladíka Gerainta Thomase, tehdy 21letého.
Tři roky si ale musel počkat, než si ho cyklistika všimla. Jako pomocník týmového kapitána Wigginse vyhrál 17. etapu a další rok znovu pomáhal „Wiggovi“, tentokrát k vítězství v Tour, kterou další rok vyhrál sám. A pak ještě třikrát.
A tady jsou důvody proč…
Psychická síla
Čas od času mu diváci pořádně zatápěli, když na něj pískali a ti hloupější ho polévali močí. On ale musel udržet koncentraci na závod a soupeře. „Tak často na mě tělo křičí: Zpomal, takovou rychlost už nezvládnu. Vy se ale musíte naučit tyto signály ignorovat a jít za hranici bolesti,“ říkával Froome.
Jak? Tuto bariéru je možno překročit dík různým technikám, meditaci a vizualizaci. Sportovci umějí dík silné hlavě ždímat tělo za hranicí možného. Protože jak říkají psychologové: „Je tak snadné podávat výkony, když máte emoce pod kontrolou a pracují ve váš prospěch.“
Přátelství
Froomey nikdy nezapomene vychválit své nejbližší spolupracovníky. Roky byl tím nejvěrnějším Australan Richie Porte a Froome o něm říkával: „On je velký díl mých úspěchů. Naše přátelství mi často pomohlo, když jsem byl na silnicích pod tlakem. Oba přesně víme, jak ten druhý uvažuje.“
Studie kanadské University of Alberta došla k závěru, že důvěra jedince ve své schopnosti je úzce spjata s tím, jak spokojení jsou se svým přátelstvím. Zkrátka čím víc času strávíte s přáteli, tím víc si budete na kole věřit.
Šplhat jako král
Jméno Chrise Frooma bylo roky synonymem vrchaře. Všechna jeho vítězství v Tour de France měla základ v jeho vrchařské dokonalosti. Vlastně se stal prvním mužem po velkém Eddym Merckxovi v roce 1970, který získal žlutý i puntíkatý dres udělovaný nejlepšímu vrchaři.
Froome je prototyp odhodlání a obětavosti. Třeba i jen proto, že se 186 centimetry dokázal zhubnout na 67,5 kila. „Správná váha je klíč ke všemu. Vézt pět kilo navíc je obří rozdíl. Shoďte i jen kilo dolů a poznáte ten rozdíl,“ říkal. Diety nejsou žádná zábava, ale ujíždět soupeřům v kopcích už ano.
Kadence
Když je řeč o kopcích, pak je Froome mistrem světa ve frekvenci šlapání. Díky lehčímu převodu a vyšší kadenci dokáže jet rychleji a déle. Je za tím fyzika, protože když pedály otáčíte rychle, naučíte se, jak uvolňovat energii po celých 360 stupňů jedné otáčky. Je to jako s autem – když chcete jet rychleji, vytočíte motor do vyšších obrátek.
Existuje řada prostředků, jak kadenci měřit a trénovat. Dobrým středem je 90 otáček za minutu a dobře se to trénuje kadenční pyramidou, kdy po vámi zvoleném časovém úseku přidáte 10 otáček do takového maxima, při kterém ještě zvládnete udržet zadek na sedle, a pak zase po desítkách dolů.
Posed
Pro cyklistické puritány není Froomův posed ideálem krásy. Nicméně styl „kudlanka nábožná“ je pro něj funkčním ideálem. Vždyť ve žlutém závodě zatím stihl na cestě ke čtyřem celkovým triumfům vyhrát sedm etap. Nemůžeme doporučit do luku ohnutá záda, skloněnou hlavu a vytrčené lokty, Britovi ale přesně tohle sedí. „Když mám hlavu skloněnou, snáz se mi dýchá. Dostanu tak do sebe víc kyslíku.“
Namísto kopírování Frooma by bylo lepší objednat si už konečně profesionální nastavení posedu, při kterém vám odborníci poradí, co bude fungovat nejlépe právě pro vás. Bude to přirozená a současně zdravá pozice bez budoucích následků.
