A bylo dřív vejce, nebo slepice? Stejně jako se neshodneme v této otázce, tak profíci jednoznačně neodpoví ani na jednu ze dvou následujících možností: je v kopcích výhodnější sedět, nebo stát v pedálech? A tak je možná čas zeptat se fyziků.
Na Vueltě 2014 a pak ještě několikrát proti sobě rameno na rameni bojovali v těch nejobávanějších španělských velehorách dva výjimeční vrchaři. Duel Alberto Contador vs. Chris Froome roky bavil cyklistiku snad i proto, že oba byli odlišní jako noc a den.
Španěl, nakonec celkový vítěz domácí Grand Tour, vždy preferoval tanec vstoje neboli jakési tanečky v pedálech. Naproti tomu britský lídr stáje Sky jako přikovaný seděl na kole a otáčel pedály v až nelidské kadenci. Obě techniky byly efektivní. Ale kterou by měl volit běžný smrtelník?
Celá záhada leží přímo před vámi – ten či onen způsob se odvíjí od délky a sklonu kopce, se kterým zápasíme. Čím mírnější stoupání bude, tím jedeme rychleji, takže není nutno stát. Což přináší i výhodu v oblasti aerodynamiky. Naopak v prudkém kopci lze s úspěchem využít pozici vestoje, i kdyby mělo jít jen o krátkodobou změnu tempa či úlevu sedacím partiím.
Obstojí ale takové jednoduché vysvětlení proti jasným datům z učebnic fyziky? Vzorečky vás tu nechceme zatěžovat, ale i bez nich věda hovoří o celkem zjevné skutečnosti. Lehčí a vyšším wattovým výkonem na kilogram tělesné váhy jsou v kopcích úspěšnější. Takže když se jmenujete Alberto Contador, měříte 176 cm a vážíte 61 kilo, pak vám v kopci málo kdo bude stačit.
Kdy zůstat v sedle? Do sklonu 10 procent
V roce 2008 profesor Ernst Hansen z matematické fakulty Kodaňské univerzity spočetl, že pro cyklisty je výhodnější zůstat v sedle do doby, než sklon vozovky překročí 10 procent. Od toho momentu je jízda vstoje efektivnější co do výdeje energie, ačkoliv cyklisté tak spotřebovávají o 5 procent více kyslíku.
Během krátkých intervalů (méně než 30 sekund) dokázali stojící cyklisté vyvinout o čtvrtinu vyšší výkon než sedící. Z výzkumu ale také plyne, že kolem sklonu 4 % a při rychlosti 19 km/h potřebuje sedící jezdec o 10 % méně kyslíku než ten stojící. Primární důvod je ten, že masa trupu je vsedě držena právě sedlem, a tím se šetří energie.
Snad i proto v horském vláčku bude většina přítomných volit méně energeticky náročný způsob. A ten opačný volit příležitostně, třeba při útoku na soupeře nebo v reakci na něj. Kdo vydrží déle, je spíš výjimkou.
V roce 2013 vyhrál Vueltu Američan Chris Horner. Ve 41 letech se stal nejstarším vítězem závodu Grand Tour. Krom věku byl pozoruhodný ještě i svým stylem šlapání v horách, protože tak dlouhé úseky vstoje nikdo jiný v poli nezvládal. Ale evidentně to fungovalo.
Vestoje dokáže cyklista potenciálně vyvinout víc síly díky rozdílům v kinetickém řetězci, který začíná u trupu. Vestoje jezdec může jako páku využít řídítka a čím budou širší, tím lepší. Vždyť i Horner na Vueltě měl na svoji postavu superširoké oblouky. Několik let předtím mu mechanik chybně namontoval řídítka šíře 46 cm, ale Američan si na ně zvykl a využil je pak ve svůj prospěch.
Jízda vestoje není ekonomická
Jízda vestoje taktéž mění tělesné úhly, hlavně ten v kyčli. Tím, že ho víc otevřeme, aktivujeme více svalů včetně těch hýžďových a větší části stehenních, což otevírá nový zdroj síly. Vsedě je tento úhel (a zdroj síly) zavřený.
Rozsah pohybu mezi sedící a stojící pozicí může narůst ze 40° na 70°, stejně tak flexe v kolenou roste ze zhruba 30° na 75°. Nakonec i pohyb v kotníku je vyšší, a to z 25° vsedě na 40° vstoje. Jsou to úhly podobné běhu.
Vestoje tedy vyvineme větší sílu, ale nutno dodat, že to něco stojí. Čím větší budete, tím víc energie spálíte, takže i jízda vestoje bude o to méně ekonomická. Jen pro ilustraci: Contador vážil 61 a Froome 69 kil, takže snad i z toho lze vyčíst, proč ten těžší z dvojice preferoval svůj styl.
Ať je ten váš jakýkoliv z dvou diskutovaných, jedna věc je společná oběma – vrchařina bolí a je jedno, jestli vsedě, nebo vestoje.
