Patnáct kilometrů do kopce, patnáct zase dolů a k tomu 1000 výškových metrů. To je závod Ronda Piccola, který startuje na severu jezera Garda pravidelně při Bike festivalu Garda Trentino, který se letos uskuteční během víkendu na přelomu dubna a května.
We Love Cycling vyrazil na severní část jezera Lago di Garda zmapovat nejen okruh nejkratšího ze závodů, které se v rámci největší přehlídky cyklistických novinek pod širým nebem koná…
„Koukám se na mapu a říkám si, že tam musí být nějaká chyba. Vidím horu – Monte Calino – začíná v 50 metrech nad mořem, zleva se na patnácti kilometrech zvedá do výšky 1000 metrů a zprava o něco prudčeji (taky na patnácti kilometrech) padá zase dolů.
První chyba nastala, když jsem odepsala „OK“ na kamarádčin email, ve kterém mi oznamovala: „Přihlásila jsem tě na závod, to dáš.“ Druhou chybou bylo, když jsem den před závodem ještě v poledne seděla v Praze v práci, nestíhala a nedokázala napsat: „NE“.
Pak už to šlo rychle – přejezd pátečními zácpami k jezeru Garda v Itálii, pozdní večeře v Torbole v restauraci v Casa Beust na břehu jezera, šest hodin neklidného spánku, odjezd z hotelu za tmy na start, který provázel známý hit Highway to hell.
Bike maraton Ronda Piccola (30,67 km a 1065 vm). Heslo dne: přežít….
Tepovka letí nahoru
Závod startuje v centru jednoho z nejkrásnějších městeček u jezera Riva del Garda, které je zároveň centrem oblasti Garda Trentino. Had cyklistů zatočí dvakrát doleva a rovnou začne stoupat po asfaltové silnici. Klikatí se a míjí vesničky Varone a Cologna, kde v kavárnách místní líně přihlížejí a řidiči na křižovatkách nervozně túrují své vozy ve snaze projet mezi pelotonem.
Občas si s někým povídám, občas šlapu sama. A když se vedle mě ozve: „Mein Schatz, trink mal!“, poděkuji za dobrou radu a napiju se, byť mířila na jinou slečnu.
Silniční úsek je docela dlouhý, chytré hodinky ukazují, že už jsme nastoupali 450 výškových metrů. Než nás silnice v Tennu vypustí na šotolinu, musíme ještě pod kostelem vyšlapat hodně ostrou „střechu“, kde tep letí nahoru. Škoda, že v ranních zmatcích zůstal hrudní pás na pokoji, určitě by ukazoval tep přes 180.
Míjíme malebné jezero Tenno, vinice, sady a kousek dál už se noříme do lesa. Občas nám dovolí výhled do údolí, občas je cesta přívětivá, jindy se nebezpečně zvedá, obzvlášť, když se blížíme k vrcholu. Dvakrát to vzdám a v prudkém stoupání, kdy už to vypadá, že sebou třísknu, raději kolo tlačím.
Občerstvovačka. Doplním bidon, nevšimnu si krásných výhledů (ty mi později kamarád ukáže na fotkách) a nechám se od obsluhy ukonejšit, že tohle už je vrchol. Není, čeká mě dalších asi pět set metrů. Tohle je teprve Highway to hell.
Z pekelného sjezdu příjemný flow
Ta pravá dálnice do pekla ale začíná o trochu později. Ve sjezdu. Pravá strana kopce padá dolů strměji. Stezka trasy Ronda Piccola je úzká plná kulatých valounů prosypaných pískem, místy vykukují kořeny, klopenky ostré, kolo plave jako na ledových plotnách. Vzpomenu si, jak jsem před třemi lety o 70 km severněji letěla čtyři metry ze svahu dolů, v letu odhazovala kolo, a přitom si vymkla kotník.
Tentokrát neletím… raději kolo vedu.
Nestydím se, nebojím se….
A nakonec si to užívám, až se sjezd změní v příjemný flow.
Když se cesta vynoří z lesa, otevřou se výhledy na Gardu, chvílemi se klesá po asfaltu, jindy trasa značená fáborkami zapluje mezi vinice a sady, aby mě pak po asfaltu a občas už i v omezené dopravě dovedla zpět do Rivy.
Bylo to krásné a bylo toho dost. Když později sedím na sluníčku v Rivě na náměstí a dávám si Aperol Spritz, píšu kamarádce SMS: „I kill you!“
PS: Trail Ronda Piccola je na Gardě novinkou. GPS s jeho trasou si můžete stáhnout na Gardatrentino.it a zkusit si to na vlastní kůži bez startovního výstřelu.
