Mladá cyklistka, která pochází z Přeštic u Plzně, ještě vloni závodila v dresu Dukly Praha, ale na konci sezony přišla nabídka z kategorie snů. V roce 2020 skončila Kristýna Burlová jako juniorka osmá na mistrovství Evropy na silnici, kterou kombinuje s dráhou. Jako dráhařka byla v témže roce čtvrtá na ME v omniu. Kristýna dostala laso z belgického kontinentálního týmu Lotto Soudal Ladies a neváhala ani chvíli.
Před rokem jezdila české poháry, letos má za sebou ženskou edici slavných klasik Kolem Flander, Gent-Wevelgem, Le Samyn nebo Omloop Het Nieuwsblad a chystá se na další velké závody jako jsou Valonský šíp nebo Lutych-Bastogne-Lutych. „Vloni se mi o takových závodech ani nesnilo. Připadám si jako v jiném světě,“ říká dvacetiletá česká reprezentantka.
Jak se vlastně Češka bez velkého jména ve světě ženské profesionální cyklistiky dostane do Lotto Soudal?
Já věděla, že jediná cesta, jak uspět, je dostat se ven. Určitě mi pomohlo osmé místo v silničním závodě na mistrovství Evropy. V minulé sezoně jsem komunikovala s více týmy, hlavně s nizozemským Parkhotel Valkenburg, ale nakonec to nevyšlo. Ke konci sezony přišla ale nabídka z Lotto Soudal. Na nic jsem nečekala. Od prvního kontaktu byla do dvou týdnů podepsaná smlouva.
Pomáhal vám nějaký manažer?
Ano, bez něj by to asi bylo těžké. Je to Holanďan a pomohla mi ho sehnat kamarádka, která v Nizozemsku žije. On zastupuje jen ženy, takže má hodně kontaktů a umí v tom chodit.
Jaký je Lotto Soudal tým?
Úplně změnil koncepci, sestavu a chce se zaměřovat hlavně na mladší závodnice a kategorii U23. To se mi hodně líbilo. Největší hvězdou je aspoň pro mě Britka Josie Knightová, která má olympijskou medaili z dráhy z Tokia. Ale na silnici taky zatím spíš sbírá zkušenosti stejně jako my ostatní. Jsme všechny plus minus na podobné úrovni. Máme tu čtyři starší závodnice, zbytek nás je v kategorii U23.
Jde o velký skok, když znenadání stojíte na startu těch největších klasik?
Vloni jsem se na to mohla dívat maximálně v televizi a teď jsem jela Flandry… Pořád tomu nemůžu uvěřit. Je to úplně jiný svět, obrovská škola. Vloni jsem jela Český pohár třeba na 80 kilometrů v konkurenci dvaceti holek, tady mám závod dlouhý 170 kilometrů a na startu nás stojí 150.
U Flander jste ve výsledkové listině měla DNF. Byl tenhle těžký závod zatím nad vaše síly?
Nejelo se mi moc dobře, měla jsem špatný den. Na takový závod musí mít člověk formu, a ještě mraky zkušeností, které já, hlavně s těma kostkama, vůbec nemám. Je to hodně o pozicích, technice, nejsem na to absolutně zvyklá. Holky z Belgie na tom jezdí přece jen víc, ale stejně jsme Flandry jely skoro všechny poprvé. Byly jsme hozené do vody, tak jsme se učily. A v tom chladném počasí to byla velká škola. Na začátku jsem byla chvíli v úniku, ale vypotřebovala jsem hodně sil. Pak jsem z něj vypadla a vzdala jsem asi 40 kilometrů před cílem. Na Gentu naši skupinu odvolali rozhodčí, tam to bylo kousek do cíle.
A co další závody?
Na Omloopu i Le Samyn jsem jela docela slušně, oba jsem dokončila. Ani jsem to moc nečekala, protože je to obrovský skok a neměla jsem s tím žádné zkušenosti. Na Omloopu, který se jel na konci února, jsem vůbec neměla startovat. Náš ředitel mi to oznámil dva dny před závodem, že jedna holka vypadla. A já ho dokončila jako jediná z týmu. Za svůj zatím nejlepší závod ale zatím považuju Le Samyn.
Máte už daný program na zbytek sezony?
Teď Brabantský šíp, další týden Valonský šíp a Lutych-Bastogne-Lutych. Pak bych měla mít program na dráze, v květnu je svěťák v Kanadě. Dráhu mi tým toleruje a ráda bych s ní pokračovala. Některé holky od nás to mají stejně.
Na Paříž-Roubaix Lotto Soudal pozvánku nedostal?
Tým ji odmítl. Nechce, abychom se zničily. Měli jsme možnost jet i ženské Giro, ale nechtějí nás utavit. Spíš budeme jezdit menší etapáky, abychom posbíraly co nejvíc zkušeností. Další program se teprve bude řešit.
Jsou pro vás závody s nejlepšími ženami světa velkou školou?
To jsou prostě zkušenosti k nezaplacení. U nás doma takovou možnost nemáte. Je to úplně jiný styl závodění, pořád musíte být ve střehu. Protože jsem nová, tak mým úkolem je zatím hlavně pomáhat. Ale vyloženého lídra, který by vyčníval nad ostatními, nemáme. Pořád se učíme.
Musíte v Belgii žít nebo jen dojíždíte na závody?
Většinou tam jsem třeba dva týdny a vracím se do Čech. Máme tam týmový barák, kde můžu kdykoliv být. Ale domů musím i kvůli škole. Studuji Zemědělskou univerzitu v Praze, obor tropické zemědělství. Původně jsem chtěla jít na mikrobiologii, jenže tam jsem se nedostala. Ale i tenhle obor je moc zajímavý. Jsem normálně na denním studiu, takže je to celkem náročné zvládat s cyklistikou. Ale naštěstí zůstaly i nějaké online přednášky a ve škole mi tolerují, že mám závody. Zatím se to zvládat dá. Jen skoro na nic jiného nemám čas.
Jste v týmu, jehož mužská divize patří mezi elitu ve World Tour. Potkáváte se s hvězdami?
Vůbec, je to úplně jiný svět. Jedou svoje závody, mají svou přípravu. Všichni se mě ptají, jestli už jsem potkala Ewana, Campenaertse nebo Gilberta, ale zatím nebyla příležitost.
Co byste chtěla v cyklistice dokázat?
Letos se chci hlavně porvat o to, aby mi tým prodloužil smlouvu, protože jsem podepsala jen na rok. Vím, že aby člověk v cyklistice něco dokázal, potřebuje jezdit kvalitní závody venku. Je to jiný svět a moc bych tu chtěla zůstat. S nároďákem bych ráda uspěla na mistrovství Evropy na silnici i dráze, které se pro naši kategorii U23 koná během dvou týdnů v Portugalsku.
