Populární nizozemská klasika Amstel Gold Race, kterou v roce 2013 vyhrál Roman Kreuziger, mívá poslední dobou dramatické zápletky až do cílové čáry. Poslední dva ročníky totiž musel rozhodnout až foto finiš. Tak vyrovnané to bylo. Vloni o vítězství spurtoval Belgičan Wout van Aert s Britem Thomasem Pidcockem a nakonec určili vítězem prvního jmenovaného. I letos jela na čele pouze dvojice závodníků: Polák Michal Kwiatkowski z Ineosu a překvapivě také Francouz Benoit Cosnefroy (AG2R).
Kwiatkowski je proti Francouzovi daleko ostřílenější borec: mistr světa, excelentní klasikář. Navíc už Amstel v roce 2015 jednou vyhrál.
Ti dva jeli vpředu před skupinou dalších favoritů a bylo jasné, že si to rozdají o prvenství. Kwiatkowski se chytře „vezl“ na druhé pozici, poslední kilometr se na čele neobjevil. Věřil si na spurt. Ale Francouz ukázal velkou sílu a jen tak se nevzdal. Bylo z toho drama, naprosto vyrovnaný sprint. Přece jen, po 260 kilometrech s 3500 nastoupanými metry v nohách, už sílu nemá skoro nikdo.
Kwiatkowski ještě v samém závěru „hodil“ přední kolo na pásku, ale v první chvíli nikdo nevěděl, kdo že je vítězem 56. ročníku. Po chvíli propukl jásot v táboře AG2R. Organizátoři zřejmě do vysílačky pustili informaci, že vyhrál Cosnefroy. Objímání, slzy štěstí. Naopak v táboře britského gigantu Ineos, který v podstatě udělal závod, panovalo obrovské zklamání.
Jenže to netrvalo ani dvě minuty a všechno bylo obráceně. Na základě přezkoumání cílové fotografie byl za vítěze vyhlášen Kwiatkowski.
Horská dráha emocí
„Já myslím, že tu prvotní informaci pustil jeho sportovní ředitel, nebylo to asi oficiální oznámení,“ říkal Kwiatkowski po závodě. „Když jsem viděl svého soupeře, jak slaví, tak jsem věděl, že je po všem. Zanedlouho řekl někdo z organizátorů, že jsem vyhrál já. Myslel jsem si, že žertuje. Byla to horská dráha emocí,“ přiznal polský cyklista.
Nebylo to v jeho případě poprvé, co čekal na rozhodnutí foto finiše. V roce 2017 právě až cílové fotografie rozhodla o jeho prvenství na klasice Milán-San Remo, kde spurtoval v trojici se Saganem a Alaphilippem. „Asi jsem v tomhle směru šťastný muž,“ říkal s úsměvem na tiskové konferenci.
Přiznal však, že nyní takové drama ve spurtu nečekal. „Myslel jsem jen na vítězství. Náš tým udělal závod a mrzelo by mě, kdybych tu skvělou práci nedokončil. Věděl jsem, že v cílové rovince fouká protivítr, tak jsem chtěl co nejdéle jet za Cosnefroyem. Když jsem pak vyjel vedle něj, byl jsem překvapený, že měl ještě dost sil. Určitě jsem měl svůj sprint začít dřív. Takhle mi nezbylo nic jiného než tam zkusit hodit přední kolo,“ popisoval polský cyklista, který slavil první vítězství od září 2020.
Brečet pro druhé místo? Musel bych skončit!
To, co naopak zažíval nakonec „stříbrný“ Francouz, byla obrovská dávka zklamání a bezmoci. „Někdo z týmu mi řekl, že mě oficiální rádio závodu vyhlásilo vítězem. Proto ta radost. Já vyhrál takovou klasiku, blesklo mi hlavou. Byla to obrovská euforie. A za chvíli mi řekli, že jsem druhý…“
Cosnefroy však ukázal velkou mentální sílu. „Mám se kvůli tomu hroutit? Dobře, tak jsem nakonec druhý, ale i tak byl od mého týmu i ode mě skvělý závod. Mentálně jsem dost silný na to, abych se nad takové věci dokázal povznést. Kdybych měl brečet kvůli druhému místu, asi bych musel skončit s cyklistikou,“ líčil cyklista francouzské stáje AG2R.
„Pořád jsem druhý na Amstelu! Na startu bylo 175 lidí, Mathieu van der Poel se jako největší favorit ani nedostal na podium a já jsem druhý. Není kvůli čemu brečet, je to pořád velký úspěch, i když bych samozřejmě raději vyhrál,“ dodal druhý muž slavné klasiky.
