Na jedné straně drobní hubeňouři zrození pro horské výzvy. Na té druhé osvalení čahouni s dynamitem v nohou. V cyklistice neexistuje nic jako uni size, šablona pro všechny. Průměrná váha závodníka pelotonu loňské Tour de France činila 69,5 kila a jejich výška 181 centimetrů. Ale průměr bude pořád jen středem mezi dvěma extrémními hodnotami. Kdo je nejvyšší? Kdo naopak jedl málo polévky? A jak (pokud vůbec) výška ovlivňuje výkon?
Kdo je nejvyšší profesionální cyklista v dějinách? Conor Dunne s výškou 204 centimetry. Mistr Irska závodil naposledy za farmu worldtourové stáje Israel-Premier Tech, Tour de France nikdy nejel, ale na Vueltě 2017 mu patřila červená lucerna neboli neoficiální cena pro posledního muže výsledků.
Mathias Norsgaard, obr z Dánska
Svoji kariéru ukončil po sezoně 2019, kdy nenašel dalšího zaměstnavatele. A s nadsázkou i proto, že nikdo mu nebyl schopen poskytnout adekvátní materiál. V jeho prvním týmu An Post mu oficiální dodavatel kol, značka Vitus, musel vyrábět speciální rám s nadstandardní velikostí 62 centimetrů, aby se na něj vůbec vešel.
A protože Ir už tři roky nezávodí, jeho pozici obra pelotonu obsadil Dán Mathias Norsgaard z Movistaru, u kterého se uvádí výška 202 centimetry. Druhý v tabulkách Němec Daniel Leithner z kontinentálního celku Benediction Ignite měří rovné 2 metry. Jeho krajan Max Walscheid, toho času závodící za Cofidis, má o centimetr méně.
A teď pohled na opačný břeh, mezi cyklistické pidižvíky, kde – pokud se budeme zabývat profesionály úrovně první divize – „vládne“ Belgičan Laurens Huys z týmu Intermarché (162 cm), ale vůbec nejmenším registrovaným cyklistou je Malajsijec Hakimi Ajis s pouhými 155 centimetry.
A abychom byli genderově spravedliví… Nejvyšší ženou v pelotonu je Dánka (čím tam cyklisty krmí, když zbytek světa převyšují v obou pohlavích?) Pernille Mathiesenová z francouzského Cofidisu se 184 centimetry. Tou nejmenší Američanka Kaia Schmidová, které sluší dětské oblečení, protože vyrostla jen 145 centimetrů vysoko.
Mezinárodní cyklistická federace UCI všechna tato data sdružuje a aktualizuje z důvodů, které se pojí s regulemi ohledně závodnického vybavení, konkrétně rozměru rámů a u časovkářských kol délky nástavců.
Rozhodují watty na kilogram
Od doby, co federace utáhla pravidla a tím zakázala „supermanskou“ pozici, kterou zavedl a byl s ní v dráhových závodech úspěšný Brit Graeme Obree, je zásadní tento rozměr: vzdálenost svislých os procházejících na jedné straně středem převodníku a na druhé koncem časovkářských nástavců.
Pro většinu jezdců nesmí přesahovat 75 centimetrů. Ale ti s výškou přes 190 centimetrů můžou svou pozici protáhnout o 10 centimetrů. Ale ani 85 centimetrů nemusí být pro všechny spásou. Třeba právě Ir Dunne se dovolával u UCI výjimky, protože se nedokázal v závodě proti času poskládat na kole do ideální aero pozice a svými koleny si kopal do řídítek.
Nakolik má výška vliv na výkon, lze jednoduše číst z výsledků jednotlivých závodů, ačkoliv i to se postupem času stírá. Podle statistik jsou špičkoví časovkáři vyšší (a tím pádem i těžší) než průměrní závodníci první divize.
Na opačném konci pole jsou vrchaři, kteří jsou obvykle dost maličcí (pokud nebudeme počítat Chrise Frooma s výškou 186 cm). Jejich průměrná výška je o 1,6 cm menší než u špičkových spurterů (i tam ale existují výjimky, například Caleb Ewan a jeho 167 cm) a 2,7 centimetru pod všeobecným průměrem profesionála kategorie World Tour.
Nicméně klíčovým faktorem cyklistického úspěchu, jak dokládají i poslední dvě jména, není výška, ale spíš váha, protože dnes se u profíků všechno měří podle veličiny watty/kilo.
