Válka na Ukrajině vzala sen i tisíce eur. Novopacký ultracyklista Daniel Polman se ani na třetí pokus nepostaví na start 9000 km dlouhého závodu Trans-Siberian Extreme z Moskvy do Vladivostoku. Dvakrát udělal čáru přes rozpočet covid, důvody letošního zrušení jsou jasné. Český rekordman ve čtyřiadvacetihodinovce a úspěšný účastník slavného RAAM už má ale náhradní plán.
„Strašně moc bych chtěl Trans-Siberian jet. Je to pro mě jediný důvod, proč bych se chtěl vydat do Ruska. Láká mě poznat jeho východní výspy. Ale dokud to tam povede Putin nebo podobný šílenec, tak to moc nevidím,“ krčil rameny Polman, když mu dorazila zpráva o dalším zrušení závodu.
Místo v Rusku pojede Noth Cape – Tarifa
Dvě předchozí odložení vzal cyklovytrvalec sportovně. Letos mu ale přibyly vrásky. Red Bull, který závod pořádá, totiž uložil zaplacené startovné v ruské bance. A peníze jsou tudíž nejspíš nedobytné, nebo se vrátí v bezcenných rublech. „Naštěstí jsem poslal jen polovinu, deset tisíc eur. Jako by mě prozřetelnost vedla ke zdrženlivosti,“ usmíval se smířeně Polman. „Ale znám závodníky, kteří už zaplatili komplet,“ dodal.
Pro někdejšího šéfredaktora časopisu Lidé a hory je ale i ztracená polovina startovného výraznou ztrátou ve skromném rozpočtu. A tak hledal náhradní řešení realizovatelné v daných finančních podmínkách a volba padla na ryze evropskou záležitost. Závod Noth Cape – Tarifa, který spojuje nejsevernější a nejjižnější bod starého kontinentu. Délka 7400 km, 80 000 výškových metrů a pečlivě naplánovaná trasa napříč patnácti státy, to jsou parametry přesně podle Polmanova gusta.
„Je to závod bez zabezpečení, což pro mě bude krok do neznáma a budu se asi učit za pochodu, resp. za jízdy. Trochu mě mrzí, že to není s podporou, mám rád akce, kdy mám kolem sebe kamarády z týmu, je to legračnější. Teď budu víc sám se sebou, což mě sice moc nebaví, ale zase to bude velký zdroj příběhů. A kvůli nim to dělám,“ vyprávěl borec, který si „ultrapakárnu“ střihl poprvé v roce 2003 na strýcově ocelovém veteránovi – během premiérové 24hodinovky ujel přes 700 km a překvapivě vyhrál.
Cesta na Gibraltar zdrojem příběhů
Od toho okamžiku se „dlouhý, delší, nejdelší“ stalo Polmanovou mantrou. V roce 2016 při MČR ve 24hodinovce na Slovakiaringu zajel český rekord 911,68 km s těžko uvěřitelným průměrem přes 38 kilometrů v hodině. Mezitím realizoval jednodenní projekty, při nichž propojil silniční i horskou cyklistiku s horolezectvím. Takhle se třeba vydal jen s pomocí vlastních sil z Benátek na vrchol Gross Venedigeru (Velký Benátčan), nebo jel z Vídně od Svatoštěpánského dómu se zvonem Pummerin na vrchol Grossglockenru (Velký zvoník). Jako milovník příběhů zkrátka vždy hledá spojující linii.
A rezervoár příběhů očekává i v létě při závodu s cílem na Gibraltaru. „Je to výzva, neprozkoumaný oceán. Budu muset řešit třeba spaní. Vezmu si asi lehkou karimatku, ale bivakovací věci brát nebudu. Spíš pojedu s taktikou ukousnout co největší porci kilometrů, třeba 800, a pak se vyspat v nějakém penzionu. A mezi tím krátké zastávky se zdřímnutím na karimatce,“ přemítal před krokem do neznáma Polman.
Na podnik, jehož část vede i přes západ Česka, se ale těší. „Prý je to skvěle natrasované. Je vidět, že to organizátoři vážně projíždějí na kolech a nevymýšlejí trasy u počítače. Jsou tam i gravelové úseky, ale prý nic, kde by se člověk cítil nějak nebezpečně. To je nejdůležitější. Ultracyklistika není bezpečná, člověk jezdí hodně vyčerpaný. A vrátit se domů zdravý je jasná priorita.,“ dodal.
