Stříbrnou medailí ozdobil český biker Martin Stošek první dokončený Cape Epic, etapový závod dvojic v Jihoafrické republice. Osm dnů v sedle absolvoval v dresu týmu Canyon Northwave po boku mistra světa v maratonu Andrease Seewalda. Dvojice jela šest dnů ve žlutých trikotech lídrů, jenže poslední den o vítězství přišla. „Alespoň máme motivaci do dalších ročníků,“ bere vše s nadhledem český biker v rozhovoru pro WeLoveCycling.cz.
Martine vyhráli jste královskou etapu. Šest z osmi etap jste jeli ve žlutých trikotech vedoucího týmu. Ale v poslední možný okamžik jste o triumf z prestižní bitvy přišli. Převažuje zklamání, nebo radost ze stříbra?
Největší zklamání jsem prožíval už na trase. Během etapy jsme věděli mezičasy. Neměli jsme šanci to sjet. Byl jsem hodně zklamaný v cíli. Je to jako hrát finále fotbalového turnaje a prohrát. Bezprostředně výsledek člověka štve, s určitým odstupem se ale dostavila spokojenost. Jde přeci o super úspěch.
V kontextu celého závodu, který se vám mimořádně vydařil, by rozčarování bylo pochopitelné.
Je samozřejmě hrozné přijít o vítězství v poslední etapě. Byli jsme hlavní favorité. Ale když jsem viděl Andrease v sobotu na trase…. Ztratili jsme sice čtyři minuty, ale vlastně bylo obdivuhodné, že vůbec dojel. A v neděli znovu. Když si promítnu Cape Epic celý, tak jsme odvedli dobrou práci. Měli jsme jeden defekt, jednalo se o hodně těsné závodění. Vlastně jedno z nejtěsnějších v historii závodu. Poprvé se rozhodlo poslední den. Pro fanoušky to bylo hezké.
Na Cape Epic jste dorazil počtvrté. Prvně jste byl v JAR jako fyzioterapeut Kristiana Hynka, na druhý pokus už jako závodník, ale tehdy závod zrušila pandemie nemoci covid-19. Minulý rok jste nedojel kvůli zdravotním problémům. Jsou druhým místem účty srovnány?
Tak z osmdesáti procent… Před třemi lety, kdy jsem ještě studoval vysokou, jsem si vůbec nedokázal představit, že bych jel Cape Epic ve žlutém. Teď jsem jel po boku mistra světa, ve žlutém dresu. Když jsme vyhráli královskou etapu, chodili na podium přebírat žlutý dres lídrů… To byly super momenty, které jsem si užíval. Mám ze dvou startů druhé místo, což je skvělá bilance.
Měl jste kvůli zranění parťáka obavy, zda se na druhý pokus dostanete do cíle Cape Epic?
Vůbec ne. K pádu došlo hned v první etapě. Byl to banální karambol. Jel první, já za ním. Chytil řídítky za vinou révu a sletěl. Etapu jsme vyhráli, všechno jsme vypustili. Nic dramatického. Takových pádů jsou desítky. Ale s přibývajícími dny se jeho bolest zvětšovala. Vlastně nevíme, jestli neměl něco zlomeného. Já věděl, že bojuje s mírnou bolestí, ale pak se znenadání situace v sobotu hodně zhoršila. Poslední dva dny nebyly tak dlouhé, nejelo se pět hodin, což nám nahrálo A hlavně, Andreas je velký bojovník.
Hrozilo, že byste museli odstoupit?
Myslím, že jsme byli ve stavu dokončit za každou cenu. Je fakt, že v sobotu byla situace hodně špatná. Několikrát jsem Andrease do kopce tlačil, což není moc snadné, protože většinou se jede terénem a je vyjetá jenom jedna stopa. Byl zlomený psychicky. Snažil jsem se na něj mluvit, povzbuzovat ho. Jde o těžkou situaci, protože člověk zase nesmí moc tlačit na pilu. Umím si představit, co se mu odehrávalo v hlavě. Raději jsem se pak před nedělním vyvrcholením ptal, jestli to z mojí strany nebylo moc a neměl chuť mě skopnout z kola. V neděli jsem Andrease taky párkrát zatlačil, když třeba bylo nutné zůstat ve skupině.
Bylo obtížní vypořádat se s velkým tlakem hlavních favoritů? Jak jste vše snášel?
Hodně jsem si emoce hlídal a snažil se nepodlehnout. Měli jsme dobrou zkušenost z předchozího etapového závodu Andalucia Bike Race, který jsme rovněž vyhráli a jezdili v roli vedoucích závodníků. Je to skvělá zkušenost do budoucna. Slyšeli jsme, že kdybychom vyhráli hned na druhý pokus, měli bychom to hodně snadné. Takže alespoň máme motivaci.
Zůstaly po osmi dnech v sedle síly na oslavy?
Zůstaly. A bylo to super. Vyrazili jsme do města, potkali se s dalšími závodníky, a protože podniky zavíraly v půlnoci, skončili jsme v nejlepším. Nijak jsme to nepřehnali.
Máte už daný další program? Uvidí vás fanoušci třeba i v Česku?
Do konce týdne si dám odpočinek. Před cestou na Cape Epic jsem se snažil minimalizovat riziko nákazy covidem, takže teď budu s rodinou, kamarády. Další týden začnu trénovat. První závod bych měl jet 4Islands v Chorvatsku od 19. dubna. Dost možná si podle chuti najdu nějaký start na rozjetí doma.
