Je to trošku paradox. Válečná invaze Ruska na Ukrajinu přinesla sankce i na sportovním poli a cyklistiku neminuly. Mezinárodní cyklistická unie suspendovala všechny týmy s ruskou a běloruskou licencí, ovšem Rusové působící v jiných týmech mohou vesele závodit dál.
Paradoxně to tak více ublížilo třeba členům ruské stáje Gazprom-RusVelo, která měla status pro-kontinentálního týmu a z ruských stájí je v týmové hierarchii nejvýše.
Jako rána mezi oči
Odebrání licence však nepostihlo jen devět ruských cyklistů, ale i dvojici Čechů Mathias Vacek, Michael Kukrle a dalších deset zahraničních závodníků. „Bylo to jako rána mezi oči,“ přiznal Mathias Vacek, jenž nedávno vyhrál etapu na World Tour závodě UAE Tour a těšil se na další závody. Program měl jeho tým hodně dobrý, zkraje sezony dostal divokou kartu třeba na slavnou klasiku Milán-San Remo.
Místo toho sedí závodníci doma a čekají, co bude. Závodit nesmí, mohou jen trénovat. Takže dva Češi, sedm Italů, Španěl, Kostaričan a Nor trpí za to, že Rusové válčí na Ukrajině, ač s tím nikdo z nich nemá vůbec nic společného.
V cyklistice však nastává jeden paradox. Zákaz UCI se nevztahuje na ruské profesionály závodící za jiné než ruské či běloruské týmy. Takže třeba jediní dva ruští zástupci ve World Tour, Pavel Sivakov (Ineos-Grenadiers) a Aleksandr Vlasov (Bora-Hansgrohe) mohou závodit dál.
Vlasov nesmí jezdit pod hlavičkou Ruska a vystupuje jako neutrální sportovec, ale normálně teď absolvuje se svým týmem etapový závod Paříž-Nice.
Sivakov je trochu jiný případ. Syn bývalého ruského profesionála Alexeje Sivakova se narodil v Itálii a od jednoho roku vyrůstal ve Francii. Jakmile Rusové napadli Ukrajinu, vzdal se ruského pasu a požádal, aby bylo Mezinárodní cyklistickou unií akceptováno občanství francouzské, jehož byl držitelem už od roku 2017. Jeho žádosti bylo vyhověno.
Oba ruskou invazi ostře odsoudili. „Jsem absolutně proti této válce, moje myšlenky jsou s ukrajinským lidem,“ řekl Sivakov hned na začátku války.
Vlasov na toto téma hovořil s novináři během Paříž-Nice. „Je mi moc líto lidí, kteří ve válce trpí. Je to pro mě šok. Chci jenom mír, nic jiného. Válku jednoznačně odsuzuji, ale bohužel nejsem politik a nemohu to ovlivnit. Radši se ani nedívám na telefon, abych nemusel číst o těch hrůzách. Snažím se na to nemyslet a soustředit se na svoje výkony, ale jde to těžko,“ přiznal.
Ve druhé divizi je kromě Rusů z týmu Gazprom-RusVelo i Savva Novikov, který obléká dres španělské stáje Equipo Kern Pharma. I ten závodit může, ale stejně jako Vlasov vystupuje coby neutrální sportovec, ne pod hlavičkou Ruska.
Toms Skujinš: Hrdinové jsou jinde
Válka na Ukrajině nenechává řadu cyklistů chladnými. Někteří organizují materiální či finanční pomoc, další pomáhají jinými způsoby. „Mám kamarády v Polsku, kteří sedí denně dvacet hodin v autě. Jezdí od hranic do vnitrozemí a zase zpátky. Převážejí lidi do bezpečí. To oni jsou hrdinové. My ostatní se snažíme dělat, co můžeme,“ přiznal třeba úřadující mistr Lotyšska v časovce i silničním závodě Toms Skujinš.
„Byli jsme dlouho součástí tehdejšího Sovětského svazu. Teď sousedíme s Ruskem, Běloruskem a Ukrajina není daleko. Jeden náš sportovní ředitel je Ukrajinec. Zasáhlo mě to hodně, je to kousek od mého domova,“ přiznal Skujinš.
Jeho mladý americký stájový kolega Quinn Simmons založil GoFundMe stránku, kde je možné finančně přispívat na Ukrajinu, kam je pomoc prostřednictvím zmíněného sportovního ředitele Jaroslava Popovyče distribuována. Za vybrané peníze se kupují léky, hygienické potřeby, jídlo, oblečení nebo lůžkoviny.
Popovyč byl dlouholetým úspěšným profesionálem, patřil neodmyslitelně do družiny Lance Armstronga v dobách jeho největší slávy. Sám absolvoval 19 Grand Tour a teď pracuje jako sportovní ředitel.
Místo Tirrena jezdí Popovyč dodávkou
Byl s týmem na UAE Tour, teď měl být na Tirrenu. „Ale požádal jsem tým, abych tam nemusel a mohl něco udělat pro svou zemi. Nemůžu tomu jen nečinně přihlížet,“ přiznal Popovyč, který se sám vypravil dodávkou na ukrajinské hranice s materiální pomocí z Itálie, kde žije.
Denně prý vyřizuje stovky telefonátů, kdy mu kamarádi z cyklistické komunity nabízejí pomoc. Jako první se z aktivních profesionálů ozvali Degenkolb nebo Nibali. „Ale nechci nikoho jmenovat, protože je jich spousta. A nerad bych na někoho zapomněl. Podpora od cyklistů z celého světa je úžasná a celá Ukrajina je na vás pyšná,“ řekl.
Velkou část rodiny včetně rodičů a sourozenců má na Ukrajině, i když v místech, kde válka tolik nezuří. „Odejít nechtějí. Já se tam momentálně vrátit nemohu, ale snažím se aspoň maximálně pomáhat. Cyklistika teď musí jít stranou…“
