Téma, které je v silničářském pelotonu hořlavější než wattmetry, monitory glukózy nebo už trochu omšelé vysílačky, jež v rukou sportovních ředitelů mají z profesionální cyklisty dělat počítačovou hru? Veganství.
Závodníci si čím dál častěji za svůj životní styl vybírají vegeteriánství či veganství v souladu s tím, jak má svět snahu tlumit konzumaci živočišných produktů. Čím dál seriózněji přemýšlejí o tom, jaké maso a kdy jedí.
Veg-diety jsou možná udržitelnější a ekologičtější cesty konzumace jídla, ale u závodníků, co dnes a denně tlačí svá těla na limit, to nemusí fungovat plošně.
Storer, skvělý vrchař i bez masa
Michael Storer byl objevem loňské Vuelty, vyhrál dvě etapy a k tomu vrchařský dres. „Veganem jsem se stal před pár lety a evidentně to mělo vliv na složení mého těla,“ tvrdí Australan, který díky tomu výrazně zhubl, rychleji regeneroval a celkově se cítil lépe. Ale současně udržel objem svalové hmoty. „Rozhodně se to vyplatilo z pohledu mých vrchařských schopností. Každopádně je jasné, že můžu výkony podávat i bez masa.“
Úvaha, že vegani jsou těla bez duše a síly, je dávno překonaná. Možná už jste zaslechli o akci jménem „veganuary“ – leden na veganský způsob života. A peloton dřív poháněný stejky a sýrem dnes obrací svou pozornost k tofu, čočce a sóji.
O červeném masu se říká, že může zvyšovat riziko některých variant rakoviny, problémů se srdcem a dalších nemocí a mimo to chov dobytka má na svědomí necelých 15 procent skleníkových plynů na celé Zemi. Navzdory případu Storer ale nejsou benefity pro závodníky, jejichž těla pracují až 40 hodin týdně, tak úplně jasné.
Australan potvrdil, že hladina cholesterolu a železa se po jeho životním rozhodnutí změnila. Němec Simon Gesckhe udělal stejný krok a měl poté nejlepší krevní markery z celého týmu CCC. Železný muž Adam Hansen, Australan žijící v Beskydech, svoji dlouhověkost, díky které zvládl 20 třítýdenních etapových závodů v řadě, připisoval veganství. „Doktoři pokaždé říkali, že mám jedny z nejlepších krevních výsledků, co kdy viděli.“
Adam Hansen: Hotely a veganství? Dost nuda
A teď druhá strana mince, protože shora uvedené argumenty nemusejí přesvědčit všechny. Pokud něco živočišného ze své stravy vyloučíte, říkají odborníci, pak se tělu nebude dostávat kvalitních proteinů nutných pro růst svalů a jejich opravu. Je tedy zdravější něco z jídelníčku vyškrtnout, pokud je už tak dost zdravý? Proteiny a aminokyseliny lze sice úspěšně dodávat pomocí potravinových doplňků, ale pokud jakákoliv dieta vyžaduje takové prostředky, je vážně smysluplná?
U většiny týmů je dnes už samozřejmostí podobně jako masér nebo osteopat i vlastní šéfkuchař. A tak jsou pokrmy pro závodníky připravovány přesně podle jejich preferencí. Ačkoliv speciální ingredience jsou po světě čím dál dostupnější, jsou i tak týmové trucky napěchovány surovinami typu tofu nebo sója pro případ, že by peloton zavítal do míst, která se zasekla v éře, která o veganství nic neslyšela.
Adam Hansen objel za život 29 Grand Tour a na mnohých z nich se musel obejít bez týmového kuchaře. „V hotelích vždy dostanete těstoviny, rýži nebo brambory, takže se sacharidy není problém. K tomu nějaký salát. Ale začínala to být dost nuda, protože kuchaři v oblasti veganské stravy nepředvedli velkou kreativitu.“
Snad i proto se někteří závodníci bojí, že by jejich talíř (a pak i žaludek) zel prázdnotou, což si ráno na startu dalšího závodu jednoduše nemůžou dovolit. Však i Rohan Dennis, enfant terrible světové cyklistiky, kdysi, když se ho ptali na veganské jídlo, pronesl: „Veganství? Na h… Další otázka?“
