Špičkoví tenisté, fotbalisté, hokejisté, atleti, ale také manažeři! Mentální kouč a hokejový trenér Marian Jelínek, jehož proslavila dlouholetá spolupráce s Jaromírem Jágrem, má pestrou paletu klientů. Učí je sebepoznání či schopnosti zbavit se strachu.
V rozhovoru pro WeLoveCycling popisuje, jak by měli amatérští cyklisté přistupovat k tréninku, rozebírá výchovu dětí či odstraňování životních překážek. „Ideálem doby je být bohatý, úspěšný, dokonalý. A to nás vede ke stresu,“ vysvětluje osmapadesátiletý muž s letitými zkušenostmi ze sportovního prostředí.
Co nejčastěji řešíte se sportovci? S čím potřebují pomoci?
Nejčastějšími „brzdícími bariérami“ sportovců z hlediska mentálního nastavení jsou různé podoby strachu. Z výsledku, porážky, ze selhání, dále problematika motivace, koncentrace a pozornosti a v neposlední řadě problematika okolo ovládání emocí.
Strach řeší i amatérští závodníci. Existuje nějaká jednoduchá základní rada, jak s ním bojovat?
Určitě ne. Kdyby existovala, tak to netíží veliké procento lidí. Klienta vedu k tomu, aby se strachem nebojoval, ale transformoval ho – například hrozbu proměnil ve výzvu. Je dobré se s ním skamarádit. Záleží na tom, jestli se jedná o strach intuitivní (o život a destrukci našeho těla) nebo racionální (strach o destrukci ega). Podle toho se volí forma řešení. Já používám kombinaci tří základních technik – řízený vnitřní dialog, vizualizace a imaginace, dechová cvičení.
Ráda jezdím na silničním kole a často se sama sebe ptám, proč se neumím pořádně zmáčknout, když cítím, že ještě rezervy mám…
Protože v tom nevidíte smysl. Amatérský závod přece není pupek světa. A vy víte, že už z vás nikdy nebude světová jezdkyně. A jestli dojedete desátá nebo třicátá, je jedno. Hon amatérů za časy moc nechápu. Dávalo by mi to smysl, kdybyste mi řekla, že chcete v šedesáti na veteránské mistrovství světa a chcete ho vyhrát. Pak stojí za to tréninku hodně obětovat. Ale jinak? Já bych postrádal smysl a vy to asi máte podobně.
Před Vánocemi vyšla kniha Marian Jelínek – Život na uzdě, kde s vámi novinářka Renata Červenková vede rozhovor. Knihou rezonuje, že je třeba nasytit tělo, duši a mysl. Na co nejvíce zapomínáme?
Časy se mění a lidé se začínají starat o své tělo. Věřím, že se blíží doba, kdy se sníží i obezita, přibývá lidí, kteří si už vybírají, co jí. Pak je ale také důležitý mind food, to znamená hlídat si, co si pustím do hlavy. Jestli stupidní seriály, fake news…., anebo něco kvalitního. To ovlivní, jak se chovám nebo reaguji.
Jestli jsme veselí nebo smutní, arogantní nebo smířliví? Čtenářům knihy radíte jít optimismu naproti, umět se dobře naladit. Dá se to naordinovat?
Lidé se mylně domnívají, že pozitivní emoce, radost, potěšení přicházejí zvenčí. Že mi musí někdo něco dát, přinést mi dárek, pochválit mě, že si musím něco koupit. To sice vede k určitému potěšení, ale pozitivní emoce si mohu částečně koordinovat sám. Můžu třeba ráno vstát a říct si: Dnes budu mít hezký den, budu mít radost. To není možné vlastně jen tehdy, když je člověk nemocný, když ho něco bolí. Anebo když mu umírají děti hlady. Ale 99 procent populace se může naučit trénovat radost. Můžeme ji mít, i když je ošklivé počasí, i když toho máme v práci dost. Víte, co je podle mě životní štěstí? Prožít co nejvíce svého času v pozitivním nastavení. Když to budeme učit děti od raného dětství, svět bude hezčí. Je nutné si uvědomit, že potěšení je mimo nás, ale radost je v nás!
Když má Marian Jelínek před sebou klienta s podobným problémem, co mu doporučí?
Lze se radovat ze všeho. Ze zdraví, z přítomnosti, mohu se kouknout do zrcadla a pokecat sám se sebou. A přiznat si, že stárnutí od nějakého věku nezastavím. I ve stáří je krása. Ideálem doby je ale být bohatý, úspěšný, dokonalý. A to nás vede ke stresu.
Pokecat sám se sebou a poznat sám sebe – to je další velké téma vaší knihy. Proč je to důležité?
V dnešní klipové a extrovertně nastavené době jsme často zaměřeni na věci a děje mimo sebe a na sebepoznání jsme pozapomněli. Jednoduše lze říci, že období, kdy bylo prospěšné odstraňovat veškeré překážky ze života, skončilo. Bylo nám zima, chtěli jsme teplo, měli jsme hlad, chtěli jsme se najíst….to vše má jasnou logiku. Ale co dál? Teď už nejde o odstranění negativ ale o výběr těch nejlepších pozitiv. Už nejde o to se najíst, ale o to, co, kdy a kolik jíst!
Ale jak sebepoznání docílit?
Paradoxně si musíme zase překážky dávat do cesty, například v podobě limitů. Jednou z možností, jak se to naučit, je překonávat sám sebe v různých oblastech. Fyzických, mentálních, morálně volních a podobně. Například se začít otužovat, pozorovat svoji tepovku, sledovat, jak se mění dech, nebo vnímat své myšlenky. Kde se berou? Proč zrovna takové? A emoce. Proč mě to tak rozhodilo, naštvalo, trápí… Někdo může začít chodit přes hořící uhlí, anebo odmítne jet lanovkou a vyjde si pěšky na Sněžku, anebo se přihlásí na těžký cyklistický závod. Cestou je naštvaný, ale večer má dobrý pocit z toho, že překonal sám sebe. Pozorovat se a ptát se, kdo jsem, je hezké. Pustit se do toho můžete hned!
A umíme to?
Často to nezvládáme, neumíme se ovládat nejen emočně, ale ani racionálně. A nejen proto přibývá obezity či lidí na antidepresivech. Přitom v sobě máme krásný vesmír, je načase otočit tam dalekohled.
Marian Jelínek, hokejový trenér, mentální kouč, pedagog a spisovatel, se proslavil dlouholetou spoluprací s Jaromírem Jágrem. Vystudoval obor tělesná výchova – zeměpis na FTVS UK a na přírodovědecké fakultě. Od druhého ročníku si ještě přibral obor trenérství, specializace lední hokej. V roce 2004 dokončil doktorát z kinantropologie (věda o pohybu) a v roce 2015 získal druhý doktorát ze sportovní psychologie. Mezi jeho největší trenérské hokejové úspěchy se řadí zlatá medaile z MS v roce 2005 ve Vídni v roli asistenta trenéra, dva mistrovské tituly s pražskou Spartou rovněž v pozici asistenta a zisk Prezidentského poháru s HC Plzeň. Jako trenér působil také v Německu, u českého národního týmu dvacetiletých, v Liberci, Mladé Boleslavi a Českých Budějovicích. Je autorem či spoluautorem třinácti knih, kurzu Sportmentor a Umění sebekoučinku.
