Role sportovních ředitelů byla tradičně mužskou záležitostí. Dokonce i v ženském sportu. K rovnoprávnosti je zatím daleko. Ale s tím, jak se někdejší mistryně světa Anna van der Breggenová a s ní Chantal van den Broeková učí, jak týmy vést, tvář profesionální cyklistiky se mění.
Nikoho to vlastně nepřekvapilo, protože svoje rozhodnutí avizovala roky dopředu: obhájím v Tokiu zlato z olympiády v Riu a skončím s cyklistikou. Ale tam vize Anny van der Breggenové končily, protože zdravotní sestrou, kterou se učila, být nechtěla. Až jí její dosavadní zaměstnavatel SD Worx spolu s další světovou šampionkou dal příležitost vstoupit do managementu stáje.
Mezi muži byla průkopnicí Cherie Pridhamová
Až v prvním letošním závodě dostane taktovku a bude dirigovat své někdejší kolegyně, bude jednou z hrstky žen na elitní úrovni ženského sportu. Věci se sice mění. Ale roky byl status quo takový, až nezávislý pozorovatel musel nabýt dojmu, že cyklistky nad sebou potřebují mužskou ruku, aby dokázaly závodit.
Tak to sice není, ale fakta jsou nezvratná. Už pár let v týmu Trek-Segafredo fungují Ina-Yoko Teutenbergová a Giorgia Bronziniová a loni k nim v Canyon Sram přibyla Beth Duryeaová. Jediné tři dámy v devítce worldtourových, tedy prvodivizních ženských týmů. V těch mužských prvoligových byla situace ještě jasnější, protože jedinou ženskou ředitelkou tam loni byla Cherie Pridhamová v týmu Israel Start-Up Nation.
Takže když SD Worx oznámil svůj plán s Van der Breggenovou a Van den Broekovou, znamenalo to vykročení směrem k rovnoprávnosti. A má to svůj praktický význam. „Protože pokud máte tolik zkušeností, jako tyto dvě ženy, dávalo nám smysl udržet je v týmu. Budou pro nás benefitem,“ komentoval Danny Stam, který coby sportovní ředitel tým vedl od roku 2013.
Děti a management? Těžko
Tomuto týmu tedy dává takový krok logický smysl, ale proč to tak nefunguje i v ostatních? Možným důvodem je to, že cyklistky, které ukončí kariéru, chtějí udělat další se svou rodinou a kombinovat management s dětmi jde jen těžko.
Ale za nižšími počty žen v rolích sportovních ředitelů je víc než jen to. Primárně zakořeněná kultura, že tyto pozice přeci zastávají muži, ale i to, že muži ve valné většině projdou cyklistikou všemi jejími patry až do profesionálních řad, a s takovým know-how je snazší přejít do role ředitele.
Navíc – a to bez urážky – když se muž rozhodne pro sport, obvykle mu obětuje celý život a tedy na školy prostor nezbývá, zatímco (i když i to se mění) ekonomika ženské cyklistiky nutí závodnice myslet jinak, protože nemívají tak lukrativní kontrakty, co jim zajistí budoucnost, a vedle sportu často musejí stíhat i vzdělání.
Přitom neexistuje žádný smysluplný argument proti tomu, aby se ženy nemohly stávat sportovními ředitelkami častěji. Nároky na toto povolání nemají nic společného s genderem. Taktické smýšlení je pro vítězství zcela zásadní. Ale jsou důležitější dovednosti, třeba vedení lidí klidně z pěti různých kontinentů a tedy kultur, které musí ovládat muž i žena.
Máte vagínu? Tak mi neraďte
A vůbec nejdůležitější je flexibilita, protože cyklistika je sice postavená na plánování, ale v tomto sportu se všechno z minuty na minutu mění. Takže rychlé rozhodování je možná nejpodstatnější kvalita dobrého direktora u vysílačky.
Žádný z těchto atributů není výlučný pro kterékoliv z pohlaví, a tak nelze s určitostí říct, že muži nebo ženy jsou lepší pro vedení ženského týmu. V některých případech je však žena na postu ředitelky vhodnější, protože se lépe dokáže vcítit do duše jiné ženy. Žena si u mladé závodnice snáz získá důvěru než ostřílený chlap. A některé debaty o výlučně ženských, intimních záležitostech můžou taky být snazší s ženou než mužem.
„Já se třeba jednou pohádala se slavným manažerem Bjarnem Riisem,“ vzpomíná Carmen Smallová, jejíž kariéru v týmu Virtu ukončil otřes mozku, načež se na stejné adrese stala sportovní ředitelkou. „Nepohodli jsme se v otázce sedla, které některým z nás nesedělo. Tak jsem se ho zeptala: Máte vagínu? Ne? Tak už mi nikdy neříkejte, co je pro mě dobré.“
S příchodem Van der Breggenové tedy možná nastává obrat v pořádcích a sama Nizozemka věří, že trend bude pokračovat. Ale taky celkem rozumně podotýká: „Nejde o to, jestli tým řídí žena, nebo muž. Jde o to, jaký talent kdo má. To by mělo být hlavní hledisko.“
