Zimáky na kolo! Existuje vůbec něco takového? Ano i ne. Na následujících řádcích doporučíme, co byste měli obout, pokud chcete v aktuálních plískanicích jezdit co nejbezpečněji a bez defektů.
Někteří cyklisté s oblibou využívají zimní tréninkové kilometry k dojíždění plášťů z předchozí sezony. Tohle řešení je sympatické ekologičností a zároveň příjemné z pohledu jízdních vlastností – špičkový závodní plášť pojede vždy lépe než tréninková „zimní“ varianta.
Zároveň se tím ale připravují o určitou dávku jistoty, protože částečně opotřebený plášť bude mít horší přilnavost k silnici či terénu a zároveň bude náchylnější k defektům. To ještě podtrhuje absence účinnějších ochranných technologií u většiny „závodních“ modelů.
Pokud tedy v zimě jezdíte často a chcete minimum starostí, přezutí vám můžeme doporučit. Ale pozor, plášťů, které mají v názvu přímo označení „winter“, je jako šafránu, volba tak může být trochu složitější.
Spolehlivost pro silnici
Co žádáme od silničního tréninkového pláště pro zimní období? Vysoký kilometrový výkon, odolnost vůči propíchnutí, měkčí přilnavou směs a komfort. V souladu s heslem „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“ nám naopak méně záleží na hmotnosti nebo valivém odporu. To dává výrobcům prostor pro použití efektivní ochrany proti všudypřítomnému posypu.
Takto koncipované obutí najdete u některých značek v kategorii tréninkových plášťů, jiní jej označují jako celoroční (all condition, all weather, all season apod.), u dalších si je z nabídky musíte vyfiltrovat pomocí zmíněných parametrů, zejména stupně ochrany. Pokud to konstrukce vašeho kola dovoluje, nebojte se zvolit provedení o pár milimetrů širší než vozíte v létě, získáte tím další porci jistoty a hlavně pohodlí. Stejný efekt bude mít i mírné snížení tlaku v obutí.
Záběr pro terén
Na biku ovlivňuje volbu pláště spíše charakter podkladu a jezdcův styl než roční období. Základní obecné požadavky však můžeme definovat i zde.
Jsou jimi co nejměkčí směs (v zimě kořeny a kameny dokonale kloužou) a také dostatečně vysoký otevřený vzorek s dobrým záběrem a samočištěním. Žádnou extra porci ochrany nepotřebujeme, i když si samozřejmě můžeme dopřát bytelnější plášť s ohledem na to, že v nadcházejícím období nebudeme honit vteřinky v závodech.
Ideální šířka odvisí od podmínek – širší plášť obecně poskytuje větší kontaktní plochu a tedy i lepší oporu, jenže v hlubokém blátě nebo sněhu je to přesně naopak. Tam široký plášť začne brzo „plavat“, zatímco úzký se prořízne na tvrdý podklad.
Je až překvapivé, o kolik snadněji hlubší sníh projedete na cyklokrosovém kole než na biku. Jízdu v blátě nebo ve sněhu ale zažíváme spíš výjimečně, proto není volba extrémně úzkých plášťů rozumná. Sáhněte raději po podobné šířce, jakou vozíte běžně, případně i pár milimetrů přidejte, když vám to prostor v rámu umožní.
Pozor na tmel!
Nízký tlak je v zimním kluzkém terénu samozřejmě vítaným pomocníkem, ale nepřežeňte to. Pokud cítíte, že se plášť začíná v zatáčkách příliš deformovat nebo občas zaznamenáte náraz o ráfek, pořiďte ochranné vložky, které stěny pláště podpoří a zároveň zabrání jejich poškození.
Poslední naše rada bude směřovat k těsnicím tmelům – jejich účinnost může v chladu výrazně klesat, zvláště pokud jsou již degradované celosezónním používáním. Proto před zimou „mlíko“ kompletně vyměňte a ještě pro jistotu do batohu přibalte funkční duši.
A pro nadšence hřeby
Pravidelné jízdy po zledovatělých silnicích nebo stezkách vám dokáží usnadnit pláště s hroty. Vyrábí se v širokém spektru rozměrů a kvality, i s různým počtem a rozmístěním hřebů.
Jejich nevýhodou je obecně vyšší cena a horší jízdní vlastnosti na běžném asfaltu (vyšší hmotnost, hlučnost, menší přilnavost), na udusaném sněhu a ledu ale tento svůj hendikep bohatě vyváží. Zápasíte-li s namrzlými povrchy pravidelně, určitě takové obutí vyzkoušejte. Nemusíte kupovat rovnou pár, investujte aspoň do předního kola, které je z pohledu bezpečnosti klíčové.
Tvořiví cyklisté najdou na internetu spousty návodů, jak si plášť s hřeby vyrobit svépomocí. Vybírejte ale dobře, ne každý tip funguje!
