Synonymum volnosti, kdy nemusel do školy a mohl s kamarády vymýšlet nejrůznější aktivity. Tak vnímal Michal Maroši Vánoce jako malý kluk. Teď vánoční svátky legenda adrenalinových cyklistických disciplín a influencer We Love Cycling prožívá trochu jinak. Je tátou od rodiny, těší se na domácí pohodu, ale nikdy by nedokázal celý den sedět doma u televize.
„Každý rok vyrazíme někam na výlet. Žádný stres, ale jdeme si vyvětrat hlavu někam do přírody i s partou kamarádů. Máme piknik, upečeme si buřta na ohni, dáme si dobrý čaj nebo svařák, cukroví a uděláme si to hezký,“ říká.
Jaké jste měl Vánoce jako malý kluk?
Já se vždy těšil na to, že nemusím do školy a s partou vypadneme někam ven. Většinou jsem byl doma, na hory jsme s rodiči tak často nejezdili. Tak jsme s kamarády dělali nejrůznější blbiny. Když byl sníh, vzali jsme někde na půdě u babičky starý lyže, postavili jsme si skokanský můstek a lítali jsme na nich, kdo skočí dál. Někdy to bylo docela hustý. Ale vlastně celý život tam vždy byl nějaký challenge, ať už to bylo na lyžích, na snowboardu nebo na kole. Vždycky jsme o něco soutěžili v té naší partičce bikrosáků a skejťáků. Sem tam se to neobešlo ani bez zranění.
Dnes už challenge nejsou?
Tak je nám přes dvacet a klukoviny šly stranou… I tak se pořád rádi svezeme a občas se i hecneme, stále nám nestojí nic v cestě… Důležitý je volný pohyb bez toho, že nám někdo říká, na čem a kam máme jet a co si máme oblíknout. Důležité je mít z pohybu radost, zhluboka se nadechnout a za odměnu si dát třeba pivo v naší oblíbené hospůdce.
Vzpomínáte si z dětství na nejlepší vánoční dárek?
U nás se na dárky nikdy nehrálo, Vánoce jsme moc nehrotili. Pod stromkem nebyly drahé dárky, spíš jsme se sešli celá rodina. Nebyli jsme žádný antikristi, kteří by Vánoce bojkotovali… Bylo tam všechno, co k nim patří, ale velký dárky, jako třeba kolo nebo věci na něj, jsem většinou dostával mimo svátky. Když jsem pak byl náctiletý fracek, Vánoce jsem bral jako způsob anarchie, po večeři jsem byl radši venku a dělal někde humbuk.
Předpokládáme, že coby otec od rodiny jste pohled změnil.
Hlavně kvůli dětem to vnímám úplně jinak. Adamovi bude v lednu patnáct, Aničce je jedenáct, takže mám dva náctileté. Ale všichni máme rádi domácí pohodu a rádi posloucháme hudbu. Nestresujeme se z jídla. Nikdo nejsme vegani, ale jeden nemusí klobásu, druhý kapra, tak dostanou řízek se salátem, který žena Monika umí nejlépe.
Dodržujete nějaké tradice?
Zkoušeli jsme lití olova nebo házet bačkorou, ale zjistili jsme, že je nám nejlíp, když se na Štědrý den sebereme a vyrazíme ven a všechno hodíme za hlavu. Vylezeme někam na kopec, nikde nikdo. Letos vyrazíme na Kokořínsko, kde jsem na posledním bikovém výletě našel nádherný místa. Vytáhnu tam rodinu i přátele. Navečer přijdeme domů, zapálíme svíčky, já jako kuchař se postarám o jídlo, které žena poctivě připraví a dáme si večeři na perfektně připravené tabuli, kterou má na starosti dcera Anna, rozdáme dárky. Nikdo nikam nespěchá, prostě pohoda. Na místo televize si radši prohřejeme tělo ve vířivce, kterou máme na terase.
Co vám udělá radost pod stromečkem?
Letos jsem si přál užitečný věci. Jedna z nich je na cvičení a druhá na vzdělávání. Tak uvidíme, jestli jsem moc nezlobil. Já nikdy nebyl na velké dary, protože vím, že úsměv ve tváři může vymalovat i maličkost.
A co závěr roku a s ním spojené oslavy? Prožíváte Silvestry hodně?
Jako mladej jsem byl vždycky někde s partou, teď už to máme tak, že s obytňáky vyrazíme většinou někam na hory a slavíme společně. Šampaňský a petardy ale nemusíme vůbec. Vzhledem k tomu, že jsme obytkáři, co jsou povětšinou venku, tak hoří oheň, na grilu steak a na stole čaj s tekutým svetrem…
Jaké je přání Michala Marošiho do nového roku?
Tahle doba je šílená a je nutné se k sobě chovat o to víc hezky. Vážit si toho, že stále můžeme využít volného pohybu s respektem k přírodě. Přeji všem hodně síly, vůle, motivace a hlavně zdraví! Mějte se rádi přátelé…
