Kilimandžáro, sen mnoha cestovatelů. Pokořit nevyšší horský masiv Afriky se ročně vydávají stovky odvážlivců. Letos mezi nimi byl i český freestyle cyklista Tomáš Zejda. S dobrodruhem Ondrou Novákem a kameramanem Patrikem Paulinyi si přibalili kola a vyrazili. Chtěli pokořit masiv, který má téměř šest tisíc metrů. Samozřejmě v sedle kola. A výsledek?
„Jel jsem přes tři sta závodů. Když se člověk potkává pořád se stejnými lidmi, hledá změnu. Netradiční věci. A před pár lety jsem viděl dokument, kdy dva kluci vyjeli na Kilimandžáro. Chtěl jsem sám sobě dokázat, že zvládnu stejnou výzvu,“ vypravuje původ myšlenky Tomáš Zejda.
Kilimandžáro nebylo jedinou variantou. „Řešili jsme jednu horu v Argentině, jenže ta je ještě o osm set metrů vyšší a nikdo tam na kole nebyl. Proto jsme nakonec zvolili africké dobrodružství,“ popisuje Zejda.
„Původně jsme plánovali celou výpravu na měsíc. Dostatečně se aklimatizovat, připravit sjezd, vše naplánovat do detailu. Ale kvůli hrozbě lockdownu to nešlo. Tudíž jsme odletěli a nechali to volně plynout. Samozřejmě trošku na punk, jak to máme rádi. Na aklimatizaci byly dva dny. Přitom nikdo z nás neměl zkušenost s tak vysokým kopcem,“ říká Zejda.
„První myšlenka byla, že nějakým způsobem vyjedeme na Kilimandžáro a dolů kola sneseme. Celá lokalita je na seznamu UNESCO, takže jsme nechtěli vymýšlet nesmysly nebo porušovat zákony. I proto jsme si najali průvodce, abychom předešli problémům. A byla to fatální chyba,“ přiznává s úsměvem Tomáš Zejda. „Od začátku z nás tahali jenom peníze.“
Kola se zasekla na cestě
Aby nebylo komplikací málo, musela česká minivýprava tvořená Tomášem Zejdou, kameramanem a fotografem čekat na kola. „Celkem jsme měli na výstup šest dnů, ale kola přišla až třetí den večer,“ popisuje.
Skupina čekání využila ke krátkým aklimatizačním výstupům a poznání prostředí. „Krajina je na natáčení a focení nádherná,“ lebedí si Zejda.
Když kola dorazila, zjistil účastník soutěže MasterChef, že na jeho stroji nefunguje přední brzda. „Asi při přepravě mrskli s krabicí a poškodili ji. Ondra je naštěstí zvyklý řešit krizové situace v netradičních podmínkách. Odvzdušnil brzdu pusou a nalili jsme do ní slunečnicový olej,“ líčí se smíchem Zejda. „Bylo to šílený, ale brzda fungovala!“
Ještě, než došlo k realizaci plánu, záměr se změnil. „Na místě jsme se shodli, že uděláme vše opačně. Rozhodli jsme se při výstupu kola nést, dolů sjet.“
Při výstupu jim zamrzla voda
Když přišel den D, zdálo se, že počasí bude proti české výpravě. „Ze základního tábora jsme vyráželi o půlnoci. Bylo minus dvanáct, šílený vítr. Na vrchol Uhuru nás čekalo šest a půl hodiny,“ vzpomíná Zejda.
„Když nám zbývalo pět hodin chůze, guide kvůli výškové nemoci cestu vzdal. Psychicky to bylo hodně náročné, do toho nám zamrzla voda v batůžcích. Ondra začal mít velké problémy, ale nevzdával se, pak úplně odpadl Patrik. Na vrchol jsme šli v závěru hodně pomalu, ale furt šli. S čelovkami, koukali jsme metr před sebe,“ popisuje Zejda drsnou zkoušku odolnosti.
„Na vrchol lze jít z pěti různých bodů, podle obtížnosti. Volili jsme delší, ale ne tak prudký výstup. Nechtěli jsme lézt někde po skalách, slaňovat.“
Třicet minut totální euforie
Zatímco někteří cestovatelé si na vrcholu užívají, česká trojice žádné euforii nepropadala. „Na vrcholu je cedule s gratulací k výstupu. Ale já byl úplně zlomený. Trpěl jsem celou dobu. Mrzly mi prsty na nohou, byla mi šílená zima,“ přiznává český fresstylista, který se pyšní i startem na Red Bull Rampage.
„Nakoplo mě ale počasí. Totálně se vyčasilo. Trefili jsme se přesně do rozbřesku. Nad námi modrá obloha, slunce… Absolutní idylka. V součtu s povolením sjet až do základního tábora jsem byl úplně rozparáděný. Dal jsem si GoPro na kolo, další na hrudník a cítil se plný sil. Užíval jsem si každý metr. Byl to jeden z životních zážitků,“ popisuje Zejda.
„Na vrcholu byly úzké cestičky, kličkovalo se mi skalami, byly tam strže do stran. Jeli jsme hodně opatrně,“ říká Zejda, že hned od startu nešlo jet na plné pecky. „Ale po tři sta výškových metrech už jsme se dostali do místa, kde byl dobrý rozhled, takže jsme se mohli rozvášnit,“ vykládá nadšeně český cyklista.
„Když člověk rychlost nijak nehrotí, povrch brzdí sám. Podklad je hodně měkký, místy jsme dokonce museli lehce přišlápnout. Je to sopečná pláň s velkými kameny. Ale hodně přehledný prostor. Celou dobu proti nám bylo sluníčko, hory kolem. Fantazie v sedle,“ září i s odstupem týdnů Zejda.
Hodiny výstupu smazalo třicet minut totální euforie v sedle při sjezdu Kilimandžára. Nejvyšší hory Afriky! „Jsem rád, že všichni přežili ve zdraví. Teď už se mi mluví lehce, ale na místě ve mně byla malá dušička. Bál jsem se, že akce skončí fiaskem,“ netají.
Z projektu vznikl dokument, který se brzy dostane k fanouškům. A Tomáš Zejda, momentálně vystupující v cirkuse FlicFlac, chystá další projekt. „Řešíme Čínu a Argentinu. Ale v době covidu-19 nemá smysl moc plánovat. Necháme vše plynout a uvidíme,“ směje se Zejda.
